Chronický spánkový dluh urychluje stárnutí mozku víc, než si většina lidí uvědomuje. Nejnovější výzkumy ukazují, že mění jeho strukturu už ve středním věku.
Spánkový dluh vzniká nenápadně. Člověk párkrát zkrátí noc, jednou usne později, jindy vstane dřív, a má pocit, že se nic neděje. Jenže mozek si každou takovou událost bezpečně ukládá. Jak říkají studie, mimo jiné tato uveřejněná v eBioMedicine, osoby s dlouhodobě narušeným spánkem mají i mozkovou strukturu odpovídající vyššímu stáří.
Spánkový dluh se neprojevuje výrazným signálem. Postupně se zhoršuje soustředění, myšlenky naskakují pomaleji a úkoly vyžadují více energie než dřív. Vědecké týmy popisují, že během spánku mozek obnovuje synaptická spojení, odstraňuje metabolické látky a stabilizuje nervovou aktivitu. Při opakovaně krátkém spánku se tyto procesy nedokončí tak, jak potřebuje. Nedokončené procesy se projeví v běžném fungování během dne.
Jedním z procesů, který spánek výrazně ovlivňuje, je glymfatický systém. Jde o mechanismus, díky kterému mozek během hluboké fáze odplavuje molekuly, jež se v něm během dne nahromadí. Studie zveřejněná v Nature Scientific Reports v roce 2023 ukázala, že lidé s kratším nebo přerušovaným spánkem měli měřitelně menší objem některých mozkových struktur. Tento nález není drobná odchylka. Je to fyzická změna, která připomíná rostlinu bez dostatku světla – stále roste, ale pomaleji a s menší silou.
Dlouhodobě narušený spánek navíc zasahuje i hippocampus. Jde o oblast, která je zodpovědná za paměť a orientaci. Například studie zveřejněná na ScienceDirect popsala, že opakované noci s omezeným spánkem vedou k postupnému úbytku této struktury. Změny nevznikají naráz; vyvíjejí se pozvolna, podobně jako když materiál ztrácí pevnost při dlouhodobé zátěži.
Ještě širší pohled přinesla podrobné analyzování celých 76 studií z nedávných let, které byly následně publikované například v Journal of Neurology. Autoři zjistili, že lidé spící méně než sedm hodin mají výrazně vyšší riziko kognitivního útlumu, který se promítá do paměti, pozornosti i rychlosti myšlení.
Často se to svádí na věk, ale ne všechno je „věkem“. Spánek má na mozek větší vliv, než bývá v běžné debatě slyšet.
Přesto většina lidí nic dramatického necítí. Mozek nemá, na rozdíl od svalů nebo páteře, žádné rychlé varování. Jen začne pracovat o něco pomaleji – krok, který se časem nasčítá. A člověk si řekne, že je to věkem, i když vědecké týmy upozorňují, že jde hlavně o spánek. Karolinska Institutet to shrnula stručně: „Kvalita spánku je přímo spojená s rychlostí biologického stárnutí mozku.“ Jednoduchá věta, která má větší váhu, než působí.
Do hry vstupuje i světlo. Modré světlo z telefonů a notebooků večer snižuje produkci melatoninu. A když melatonin klesá, tělo se hůř dostává do hluboké fáze spánku. Podle řady neurologů právě večerní práce s obrazovkami a nepravidelný denní rytmus narušují usínání výrazně víc, než se dříve předpokládalo.
Stále se také drží mýtus, že spánkový dluh lze dospat. Nelze. Víkend sice sníží únavu, ale biologické změny nevrátí. Mozek potřebuje pravidelný rytmus – opakované cykly, které na sebe navazují. Když některé chybí, tělo je nenahradí později. Je to podobné jako u tréninku: když člověk vynechá týden, neexistuje jednoduchý způsob, jak výpadek během dvou dnů dohnat.