Implantované mikročipy pod kůži se stávají realitou. V Česku je má stovky lidí a zájem roste. Je to budoucnost, nebo riziko?
Žádný sci-fi. V Česku si dnes nechávají stovky lidí implantovat mikročip pod kůži ruky. Dělá se to ambulantně, v lokální anestezii, a celý zákrok trvá jen několik minut. Nejčastěji se čip vkládá mezi palec a ukazovák, kde je kůže nejměkčí. Umožňuje pak například přístup do budovy bez karty, placení u terminálu nebo identifikaci.
Za celou technologií v Česku stojí firma Paralelna Polis, která začala s implantacemi čipů už v roce 2019. Dnes tvrdí, že zájem prudce roste. Podle nich jde o logický krok kupředu. „Za deset let to bude standard. Člověk si nebude chtít pamatovat hesla ani nosit klíče. Všechno bude uvnitř těla,“ říká pro TOPDNE.cz jejich zástupce.
Nejde ale jen o pohodlí. Zájemci o čip mluví i o pocitu svobody. Mají svůj kód kdykoliv s sebou, nemusí na nic myslet. Používanými čipy jsou zpravidla pasivní NFC moduly, které nejsou napojené na internet ani GPS. To znamená, že neodesílají žádná data. Jen reagují, pokud jsou přiblíženy k terminálu. Riziko sledování je tak podle odborníků minimální.
Ostatně to potvrzuje i aktuální studie z roku 2025 publikovaná na serveru ResearchGate. Ta zkoumala postoje obyvatel pěti východoevropských zemí k implantovaným mikročipům a zjistila, že ochota roste příevž s důvěrou v technologii. Lépe jsou na tom mladší lidé a ti, kteří čip využívají prakticky: ke vstupu do práce, domů či ke sdílení kontaktů.
Přestože se jednou o implantátech možná bude mluvit jako o běžné věci, dnes je česká společnost v tomto směru velmi rozpolcená. Jedna část je nadšená, druhá mluví o „cestě do pekel“. Strach má hlavně etický rozměr. Lékaři upozorňují, že čipy by nikdy neměly být povinné. Jde o svobodné rozhodnutí, které musí vycházet z informovaného souhlasu.
Další studie z téže platformy ResearchGate se zaměřuje na etické a právní aspekty implantace čipů. Zabývá se tím, jak zajistit ochranu dat, jak předejít zneužití a co může nastat, pokud by se čip znežil k jiným účelům. Závěr je jednoznačný: technika sama o sobě není zlo. Riziko tvoří lidé, kteří ji zneužívají.
Zatímco v Švédsku či Nizozemsku už takové čipy používají tísníce lidí, v Česku jsme na začátku. Ale trend je zřetelný. Místo sci-fi budoucnosti se o nich čem dál víc mluví jako o nástroji osobní svobody a efektivity.