Zemplínská Šírava, druhá největší přehrada Slovenska, se v zimě proměnila v arénu extrémního rybolovu. Rybáři Karel Nikl a Jiří Majer se sem vydali s jasným cílem – ulovit v ledové vodě pořádné kapry. Jenže výprava nebyla jen o úlovcích. Čekal je mráz, vítr, technické problémy, a především zkouška vůle i dovedností.
„Po patnácti letech zpátky na Šíravě,“ vzpomínal Karel Nikl už ve vlaku směr Košice. Místo cesty autem tentokrát zvolili pohodlnější variantu. „Ráno jsme v Košicích, čerství a za hodinu u vody,“ dodal Jiří Majer, když seděli v prázdném kupé s pivem v ruce. Vzpomínky je vrátily do roku 2008, kdy se sem vydali poprvé – tehdy ještě s Martinem Hrdým a legendární „kachnou“. Od té doby se mnohé změnilo. Ale Šírava zůstala stejně drsná a krásná.
Startovací kapřík a hledání místa
Po noční cestě dorazili k přehradě do chladného, mlhavého rána. Teplota se držela lehce nad nulou a výběr místa tak nechtěli uspěchat. První dvě lokality zavrhli, až třetí stanoviště je oslovilo. „Tady to mělo šmrnc. Tvrdší dno, hezká hloubka. Věřil jsem tomu,“ popsal Majer.
Zanedlouho po zavezení prutů přišel první záběr – a byl to Nikl, kdo přerušil ticho. Nejprve to vypadalo, že je ve vázce. Kapr totiž zajel pod vodní překážku, a tak Karel musel zakotvit a sledovat šňůru. „Vypadalo to, že jsem ve vázce. Ale pak se to rozjelo. Byl to startovací kapřík,“ glosoval s úsměvem. První kontakt s rybou, první impuls celé výpravy.
Pořádný šupináč v rukou Majera
Netrvalo dlouho a prut se ohnul i Jiřímu Majerovi. Následoval tvrdý souboj a po chvíli už držel v rukou masivního šupináče. „Tohle je váha se sakem 19,9 kg, bez saku 17,90,“ komentoval s úsměvem. Byl to první vážnější úlovek výpravy a jasný důkaz, že kapři na Šíravě neztratili chuť ani v zimě.
Ryba, která splnila cíl výpravy
Krátce po Majerově úlovku přichází chvíle, na kterou se nezapomíná. Karel Nikl znovu dostává záběr, tentokrát už ale nejde o žádného prcka. „Moje mise skoro splněna,“ pronáší, když podebírá obrovského šupináče. Váha se sakem 28,7 kg, čistá hmotnost kolem 26 kg. Záběr přišel v mlhavém ránu – možná právě v ten okamžik, kdy by leckdo zůstal radši v bivaku. Ale Nikl šel ven. A dobře udělal.
Taktika, která fungovala
Základní strategií během celé výpravy bylo chytat na rozhraní hloubek s minimálním krmením. „Nejdřív rozpustné kuličky Gigantika Atraktiv, později klasické těžké boilies, když se objevili cejni,“ říká Nikl. Důležité bylo zakrmovat opatrně – zpočátku maximálně 1 kg na montáž. „Na vodách, kde je ryb málo, stačí i hrst. Tady jsme ale věděli, že ryby jsou, tak jsme se nebáli.“
Používali návazce typu Multirig s 25librovou šňůrkou, velkými háčky a kriticky vyváženými nástrahami. „Když to bylo potřeba, vrtali jsme do boilies pěnovku a vyvažovali tak do ideální pozice. Je to jednoduchá úprava, ale funguje skvěle,“ doplňuje Majer. V momentě, kdy rozpustná kulička mizí kvůli bílé rybě, zůstává v montáži plovka, která dokáže rybu dorazit.
V zimě rozhoduje výdrž a zázemí
Celý týden přinesl rozmanité počasí – mlhu, vítr, lijáky, první sníh i mrazivá rána. „Jedno ráno byl podběrák přimrzlý k člunu, nedalo se s ním hnout,“ vzpomíná Majer. Počítat museli i se ztrátou kapacity baterií elektromotorů – až 30 % denně. „Dobíjeli jsme skoro každý den, bez záložní baterie by to bylo marný.“
Bez kvalitního zázemí by si výpravu neužili. Každý měl v bivaku topení, suché oblečení a teplé jídlo. „Já si vařím scopexovou polévku – kořenovka, máslo, vývar a nudle. To tě postaví na nohy,“ říká Nikl. A zdůrazňuje jedno: „Když je ti zima, končíš. Oblečení je v zimě důležitější než navijáky.“
Nejen rybaření, ale i ochrana vody
Výprava měla i praktický přesah. Karel Nikl během jednoho zdolávání vytáhl ze dna zatopený kmen. Místo zpět do vody ho položil na břeh. „Kdybych ho tam hodil zpátky, mohl by v něm uvíznout jiný rybář, nebo ryba. A to by mě štvalo.“ Oba rybáři apelují na ostatní: čistěte revíry, odstraňujte větve, šňůry i staré překážky. Pomůžete rybám i sobě.
Kapr na sněhu jako odměna
Když napadl první sníh, přišel další záběr. „Měl jsem chuť zůstat v bivaku, ale říkal jsem si – když to miluješ, není co řešit,“ říká Majer. A vyplatilo se. V ledové vodě podebral krásného kapra. „Takhle má vypadat zimní rybařina – dřina, mráz a radost z každé ryby.“
Na samotný závěr výpravy, kdy už chumelilo a všechno balili, přišel ještě jeden důležitý moment. Jiří Majer dostal poslední záběr – a v podběráku skončila ryba bez mála 23 kilogramů. „Ten konec, jak začalo chumelit… a ta ryba měla zas přes dvacet kilo. To se povedlo,“ popsal.
Výprava na Šíravu nebyla jen o číslech a trofejích. Byla o tom, že i v zimě, kdy většina rybářů zůstává doma, se dá zažít dobrodružství, na které se nezapomíná. A možná právě proto se tam za pár let vydají znovu – znovu hledat ticho, výzvu a radost z každé jedné ryby.
Zemplínská Šírava je navíc jedním z mála slovenských revírů, které fungují v systému „chyť a pusť“. „Tohle bychom Slovákům skoro záviděli,“ podotkl Nikl. Právě díky této ochraně tu mají ryby šanci dorůst do skutečných rozměrů – a to i bez nadměrného rybářského tlaku.
„Já bych jel klidně hned znova,“ dodává s úsměvem Majer. Nikl přikývne: „Akorát vezmu víc scopexové polívky.“
Foto: Karel Nikl a Jiří Majer – poskytnuto redakci TOPDNE se souhlasem autorů
Zdroj: Text vznikl na základě osobního setkání s Karlem Niklem a přímého vyprávění autora. Článek doplňují postřehy a autentické momenty zaznamenané ve videu výpravy na Zemplínskou Šíravu.