Jídlo mělo vždy co do činění s tělem – živí ho, spojuje, svádí. Ale jak se z lilku, broskve a třešní staly ikony touhy, flirtu a trapasů v chatu? A proč právě potraviny nesou největší zátěž našich potlačených emocí?
Od pradávna bylo jídlo víc než potrava – bylo metaforou života, vášně a tělesnosti. Ve všech kulturách se pojídání pojí s rozkoší: „chuť“ je nejen jedním ze smyslů, ale i přeneseným výrazem pro touhu. Sigmund Freud už na počátku 20. století upozorňoval, že potřeby těla a potřeby sexuality sdílejí stejný psychický základ (Three Essays on the Theory of Sexuality, 1905). A tak není divu, že právě potraviny se staly přirozenými nositeli smyslných významů.
Když dnes posíláme 🍑, 🍆 nebo 🍒, vlastně opakujeme starý kulturní rituál – jídlo jako symbol tělesnosti. Broskev svou hebkostí a sladkostí evokuje ženské křivky, lilek falický tvar a barvu, třešně čistotu i svůdnost. Jak upozorňuje lingvistka Vyvyan Evans ve své knize The Emoji Code, lidé si emoji nevolí náhodně – podvědomě sahají po symbolech, které rezonují s tělem, s chutí, s tím, co známe z reálného světa.
Původně měly emoji jídla sloužit čistě ilustrativně. Když Shigetaka Kurita v roce 1999 tvořil první sadu pro japonskou síť NTT DoCoMo, chtěl vyjádřit jednoduché každodenní radosti – slunce, déšť, sushi, nudle. Jenže, jak píše Carl Gustav Jung (Archetypes and the Collective Unconscious, 1959), symboly si žijí vlastním životem. Co bylo zamýšleno doslovně, může se v kolektivním nevědomí přeměnit v metaforu.
Když se emoji rozšířily na Západ, vstoupily do prostředí, které se rádo vyjadřuje narážkami a dvojsmysly. Lilek 🍆 se díky svému tvaru stal univerzálním symbolem mužského pohlaví, broskev 🍑 zase ženského pozadí – natolik výrazně, že Apple musel v roce 2016 změnit její vzhled, „protože působila příliš tělesně“ (The Verge).
Třešničky 🍒 jsou zvláštní případ – původně měly evokovat letní ovoce, ale jejich barevnost a symbolická čistota z nich udělala znak panenství či erotické hravosti. V jistém smyslu tak představují spojení nevinnosti a svádění – přesně toho, co moderní komunikace tolik potřebuje, aby se udržela „na hraně“.
Psychologicky je vztah mezi jídlem a sexualitou hlubší, než se zdá. Jídlo aktivuje stejné oblasti mozku jako dotek a intimita – konkrétně orbitofrontální kůru a amygdalu, které jsou zodpovědné za potěšení a očekávání odměny (viz výzkum Catherine D. Walsh, University of Toronto, 2021).
Jídlo a sex jsou také spojeny s podobnou dynamikou: oba nabízejí okamžité uspokojení, oba mohou být sdílené, oba zahrnují senzorické prožitky. Když tedy v chatu pošleme broskev nebo lilek, nevědomě aktivujeme nejen vizuální metaforu, ale i tělesnou paměť – chuť, dotek, vůni. To je důvod, proč právě potraviny získaly tak silný erotický náboj.
V digitálním prostoru, kde tělo chybí, se jídlo stává jeho zástupcem. Sherry Turkle z MIT v knize Reclaiming Conversation varuje, že online komunikace „odpojuje tělo od jazyka“ – a právě emoji mají tuto propast zaplnit. Jenže čím více těla do jazyka vracíme skrze symbol, tím snadněji se jazyk proměňuje ve flirt.
Používat tyto emoji vyžaduje víc než jen smysl pro humor – vyžaduje emoční inteligenci. V nesprávném kontextu mohou totiž způsobit solidní trapas. Například přání „🍆 parmigiana dnes večer?“ kolegovi z práce nemusí dopadnout tak, jak autor zamýšlel.
V roce 2021 zveřejnila platforma Slack studii o pracovních emoji, podle níž 27 % respondentů přiznalo, že někdy omylem použili emoji s dvojznačným významem – nejčastěji právě lilek nebo broskev. Výsledek? Zmatek, rozpaky, někdy i formální stížnost.
V kulturní psychologii se tomu říká kontextová slepota: neschopnost vnímat, že význam symbolu není univerzální, ale sociálně sdílený. To, co pro jednoho znamená večeři, může pro druhého znamenat flirt. Jak poznamenává Daniel Goleman v Emotional Intelligence (1995), empatie není jen o vnímání emocí, ale i o čtení situace.
Základní pravidlo zní: vědět, kdy jídlo přestává být jídlem. Pokud píšete o skutečné večeři, sáhněte po emoji, která jsou jednoznačná – třeba 🍝 nebo 🥗. Broskev a třešničky si nechte pro neformální konverzaci, kde znáte humor druhé strany. A lilek? Ten raději ponechte v kuchyni – nebo alespoň v soukromém chatu, kde je jasné, že všichni účastníci hrají stejnou hru.
Jak píše Vyvyan Evans, emoji jsou jazykem instinktů, a právě proto s nimi musíme zacházet opatrně. V digitálním světě totiž nevinné jídlo snadno zrudne – a to dřív, než si všimneme, že jsme se ocitli na úplně jiném menu.