Noční směny drtí lidský metabolismus způsobem, který vědci dosud podceňovali. Nová zjištění odhalují, že tělo nočních pracovníků sice přijímá méně kalorií, avšak hladina krevního cukru přitom divoce kolísá. Rozhodující roli totiž nehrávejí pouze samotné kalorie, nýbrž přesná hodina, kdy se jídlo dostane do žaludku.
Švýcarský tým si vzal pod lupu 72 zaměstnanců místní nemocnice, převážně z řad zdravotníků. Sledovali, jak se jejich tělo chová během tří nočních a tří denních směn. Účastníci dostali senzory pro nepřetržité měření glukózy a každé sousto si poctivě zapisovali do aplikace.
Výsledky ukázaly docela zajímavý paradox. Ve dnech s noční směnou přijali lidé za 24 hodin průměrně o 164 kilokalorií méně. Omezili hlavně tuky a bílkoviny, zatímco sacharidů jedli zhruba stejně jako ve dne.
Přesto jim senzory naměřily větší skoky v hladině krevního cukru, a to zejména v noci. Křivka glukózy po jídle vystoupala výš. A to i přesto, že celkový průměr cukru v krvi vyšel při nočních směnách nižší.
Sami o sobě nejsou tyto rozdíly bezprostředně nebezpečné. Prozrazují ale důležitou věc: náš metabolismus při jiném pracovním režimu zkrátka funguje odlišně.
Zaměstnanci navíc během nočních směn často vynechávali klasický oběd a jídlo doháněli až večer a v noci. Ve finále toho za 24 hodin snědli sice méně, ale noční příjem kalorií byl pochopitelně vyšší než u denních směn.
Vaše tělo neví, že jste si prohodili směny
Lidský organismus si tiká podle vlastních biologických hodin. Ty zhruba ve čtyřiadvacetihodinovém rytmu dirigují spánek, tělesnou teplotu, hormony i to, jak spalujeme. Přes den je tělo přirozeně nastavené na výkon a příjem potravy. Jakmile padne tma, procesy se mění, protože organismus logicky očekává odpočinek.
Pokud ale v noci pracujete, tělo je zmatené. Vnitřní hodiny hlásí noc, vy se ale hýbete, svítíte si a do toho svačíte. Odborně se tomu říká cirkadiánní nesoulad.
Obrovskou roli tu hraje inzulin – hormon, který otevírá buňkám dveře, aby mohly využít glukózu. Jeden z experimentů ukázal, že u 14 zdravých mužů stačilo jen pár dní rozhozeného rytmu k tomu, aby jejich svaly začaly být na inzulin méně citlivé. Tělo tak může na stejné jídlo reagovat dost odlišně, i když se jeho kalorická hodnota nezměnila.
Záleží i na tom, v kolik jíte
To, že načasování jídla hraje obří roli, si vědci ověřili v přísných laboratorních podmínkách. Během jednoho z testů si 19 zdravých dobrovolníků vyzkoušelo simulovanou noční práci. Polovina jedla přes den i v noci, druhá polovina měla noční půst a stravovala se výhradně ve dne.
U těch, kteří jedli i v noci, se zhoršila schopnost těla zvládat glukózovou zátěž. Skupina, která si v noci jídlo odepřela, tyto problémy neměla.
Podobně dopadl i další experiment s 55 dobrovolníky. Ti se rozdělili na tři tábory: jedni během simulovaných směn nejedli vůbec, druzí dostali jen malou svačinku a třetí plnohodnotné jídlo. Po čtyřech nocích se glukózová tolerance zhoršila u obou skupin, které něco snědly. U skupiny s nočním půstem k žádnému statisticky významnému zhoršení nedošlo.
Zní to jako jasný návod, ale má to háček. Ani vynechání noční svačiny nedokázalo vymazat všechny dopady převráceného režimu – citlivost na inzulin totiž klesla ve všech třech skupinách. Načasování jídla tedy sice pomáhá, ale zázraky samo o sobě neudělá.
Znamená to, že každý noční pracovník dostane cukrovku?
Samotné kolísání glukózy ještě neznamená diagnózu. Švýcarský výzkum sledoval převážně zdravé lidi a nedokázal, že by pár nočních směn vyvolalo cukrovku.
Není navíc ani pravidlem, že by všichni noční pracovníci jedli automaticky méně. Rozsáhlý přehled 31 studií (s více než 18 tisíci účastníky) ukázal, že u lidí v rotačním provozu není v celkovém denním příjmu energie mezi denní a noční směnou žádný velký rozdíl.
Dlouhodobá zdravotní rizika ale úplně ignorovat nelze. Metaanalýza dat od víc než 235 tisíc lidí totiž odhalila, že pracovníci na nočních směnách mají asi o 30 procent vyšší relativní výskyt diabetu 2. typu. To pochopitelně neznamená, že onemocní třetina z nich. Jde jen o zvýšení rizika zjištěné z pozorovacích studií, do kterých se promítá i to, jak lidé spí, kolik váží a jaký mají životní styl.
Co tedy jíst, když musíte pracovat v noci?
Pro sestry v nemocnicích, lidi za pásem nebo řidiče je knížecí rada „v noci nepracujte“ naprosto k ničemu. Mnohem důležitější je vědět, jestli se tyhle metabolické dopady dají aspoň trochu zmírnit.
Americký institut NIOSH doporučuje jednoduchou věc: pokud to vaše práce a zdraví aspoň trochu dovolí, zkuste omezit jídlo mezi půlnocí a šestou hodinou ranní. Upřednostňujte nutričně kvalitní potraviny. Zelenina, ovoce, jogurty, ořechy, vajíčka nebo kousek celozrnného pečiva udělají lepší službu než sladkosti na zahnání únavy.
Neznamená to ale, že byste měli noční směnu protrpět hlady. Obzvlášť velký pozor by si měli dávat diabetici na inzulinu nebo lécích, u kterých hrozí propad cukru. Ti by měli jakékoliv změny v načasování jídel vždycky nejprve probrat se svým lékařem.
Noční směny jsou takovou extrémní ukázkou toho, co se stane, když se náš spánek, práce a jídlo tvrdě srazí s našimi biologickými hodinami. Podobné otazníky ale vyvolává i hodně nepravidelný denní režim. Ačkoliv výsledky vědců nelze automaticky napasovat na každou pozdní večeři u televize, jistou zprávu nám dávají.
Lidský organismus zkrátka nefunguje jako jednoduchá excelová tabulka, která slepě sčítá přijaté kalorie. Záleží i na tom, kdy jíme, jak naše tělo zrovna reaguje na inzulin a nakolik si naše vnitřní hodiny rozumí s tím, jak zrovna žijeme.