Dlouhé hodiny s mobilem nejsou jen o únavě očí. Dermatologie popisuje, že modré světlo a opakované sklánění hlavy mohou urychlovat procesy spojené se stárnutím kůže. Co je prokázané a co je zatím hypotéza?
Stárnutí kůže se v dermatologii tradičně vysvětluje kombinací genetických predispozic, působení slunečního záření a životního stylu. V posledních letech se k těmto faktorům nenápadně přidává další proměnná: způsob, jakým lidé každodenně pracují s digitálními zařízeními. Ne proto, že by chytré telefony představovaly „nové slunce“, ale proto, že mění režim zátěže – mechanické i světelné – a dělají z něj pravidelnou, dlouhodobou rutinu. V praxi se proto objevují zkratky jako „smartphone wrinkles“ nebo „tech neck“. Nejde o oficiální diagnózy, ale o popis dvou jevů, které se v klinické praxi potkávají čím dál častěji. Prvním je dlouhodobé mechanické namáhání kůže v opakované poloze a v opakovaných mimických vzorcích. Druhým je expozice světlu v části spektra, které dříve v souvislosti se stárnutím kůže stálo na okraji zájmu, protože nebylo tak všudypřítomné: tzv. HEV (high-energy visible) světlu, tedy zejména modré složce viditelného spektra.
Věda zatím neumí poctivě kvantifikovat, kolik „vrásek z mobilu“ připadá na samotný displej a kolik je jen efektem toho, že lidé tráví více času uvnitř, hůře spí a častěji se dívají dolů. Nicméně několik linií důkazů se začíná skládat do konzistentního obrazu: část studií ukazuje měřitelné změny na úrovni buněk a molekul po expozici světla z LED zdrojů, část přehledů popisuje biologické mechanismy, jimiž viditelné světlo přispívá k fotostárnutí, a další výzkum vysvětluje, jak opakované „lámání“ kůže mechanickou zátěží vede k tomu, že se z dočasných linií stávají trvalé.
V dermatologii je pro stárnutí kůže klíčový pojem fotoaging, tedy předčasné stárnutí vyvolané zářením. Dlouhá desetiletí se v populární komunikaci i v prevenci mluvilo hlavně o UVB a UVA. To dává smysl, protože slunce je dominantní zdroj a UV záření má jednoznačně prokázaný vliv na elastózu, degradaci kolagenu, nerovnoměrnou pigmentaci i vznik nádorů. V posledních letech se ale do odborné debaty výrazněji dostává i viditelné světlo a infračervené záření jako součást tzv. „exposomu“ stárnutí kůže, tedy souboru environmentálních vlivů, které se na stárnutí podílejí. Právě takto to pojmenovává i přehled o kožním exposomu od prof. Jeana Krutmanna a kolegů, který viditelné světlo řadí mezi relevantní faktory v mozaice vlivů prostředí.
Co přesně se rozumí HEV světlem a proč se o něm mluví v souvislosti s displeji? HEV je část viditelného spektra s vyšší energií na foton, typicky se v populárních textech zjednoduší jako „modré světlo“ v rozsahu zhruba 400–500 nm. Zdrojem HEV je samozřejmě i slunce, ale v moderním životě přibyly další zdroje: LED osvětlení a obrazovky. Odborné přehledy z posledních let popisují, že HEV světlo může v kůži zvyšovat oxidační stres, ovlivňovat pigmentaci a v určitých podmínkách přispívat k procesům, které jsou spojované se stárnutím.V roce 2025 vyšel otevřeně dostupný přehled zaměřený přímo na „skin and scalp under exposure to high-energy visible light“, který shrnuje mechanismy včetně role reaktivních forem kyslíku a diskutuje, že i nízké dávky mohou mít nepříznivé buněčné efekty, zejména pokud se kumulují.
Nejsilnější typ důkazu, který v této oblasti zatím často nacházíme, je buněčný a laboratorní. To znamená: vezmou se lidské kožní buňky, například dermální fibroblasty, a vystaví se definovanému spektru a dávce světla. Sleduje se, co se děje s oxidačním stresem, zánětlivými signálními drahami nebo markery poškození. Takové práce umí ukázat mechanizmus, ale samy o sobě ještě neříkají, jak velký je reálný efekt v běžném životě. Přesto jsou důležité, protože vysvětlují „jak“ a dávají smysl tomu, proč se dermatologie o téma zajímá. Často citovaným příkladem je článek dostupný v PubMed Central z roku 2018, který se zabývá světlem emitovaným chytrými telefony a selfie režimem a popisuje, že i krátké expozice světlu z elektronických zařízení mohou v kožních buňkách zvyšovat tvorbu reaktivních forem kyslíku.
Ačkoli nelze tvrdit, že displej je ekvivalent slunce, je zřejmé, že dlouhodobá a opakovaná expozice se přičítá k dalším rizikovým faktrům. Těmi jsou například sedavý režim, stres, spánek narušený večerním světlem i nedostatečná ochrana před sluncem během dne. Dosimetrický přehled v časopise Clinical, Cosmetic and Investigational Dermatology z roku 2025 shrnuje problematiku potenciálních rizik viditelného světla a připomíná, že některé studie ukazují účinek modrého světla na fibroblasty a tvorbu ROS, ale zároveň je třeba pracovat s dávkami a reálnými podmínkami expozice.
Další důležitá rovina je pigmentace a fotobiologie, protože právě zde jsou klinická data viditelného světla relativně nejsrozumitelnější. Přehled o pigmentačních účincích modrého světla z roku 2020 otevřeně říká dvě podstatné věci: modré světlo je považováno za potenciálního přispěvatele k fotostárnutí, ale klinické studie, které by přímo prokázaly jeho jasný efekt na fotoaging, jsou zatím vzácné; zato pro pigmentaci už existuje více důkazů. Jinými slovy: u nerovnoměrného zabarvení kůže a zhoršování melasmatu se vliv viditelného světla diskutuje lépe než u vrásek jako takových.
Kůže není jen pasivní látka. Je to živá tkáň, která reaguje na opakované zatížení. Vráska nevzniká tak, že se kůže jednou ohne a zůstane. Vráska vzniká tím, že se určité místo ohýbá a stlačuje tisíckrát a desetitisíckrát ve stejném vzoru, až se struktura ve vrstvě dermis remodeluje. Tento princip se v literatuře popisuje i mimo kosmetiku: opakované kompresivní síly vedou k preferenčním „folding zónám“, kde se tkáň postupně mění. Článek z roku 2023 dostupný v PubMed Central shrnuje mechanické hypotézy vzniku vrásek a doslova pracuje s konceptem kumulativního kompresivního stresu při opakovaném skládání kůže.
Když člověk dlouho kouká dolů, krk je v ohybu a kůže na přední straně se opakovaně skládá v horizontálních liniích. Pokud se to děje denně, může se z dočasných linií stát trvalejší rýha. Zároveň se mění práce svalů dolní části obličeje a člověk často fixuje výraz, mhouří oči, stahuje čelo nebo svírá rty při soustředění. Mechanická stránka stárnutí se v posledních letech zkoumá i experimentálně, například v práci z roku 2025, která analyzuje vztah deformace kůže a tvorby vrásek při zapojení mimiky a mechanického přenosu stresu ve vrstvách obličeje.
Jak se tedy bránit případným nežádoucím změnám? Pokud se člověk chrání proti fotostárnutí, základem zůstává širokospektrální ochrana proti UV a celková práce s antioxidanty. Jednoduchým doporučením obecně platným pro všechny, je nesvítit displejem do obličeje v noci na maximální jas a nechat oči i kůži „odpočinout“ od nepřetržitého osvitu. Sledujte obsah na telefonu blíž úrovně očí a zkráťte dobu, kdy je krk v hlubokém ohybu.
Displej není ekvivalent slunce, ale kumulovaná expozice světlu z obrazovek a tisíce hodin ročně v opakované poloze představují reálnou změnu prostředí i chování, na které kůže reaguje. Nejpevnější data jsou dnes mechanistická a laboratorní, klinická evidence pro přímý vztah k vráskám je u HEV světla slabší než u UV a u mechanického faktoru se opírá spíše o obecné principy remodelace tkáně než o dlouhodobé populační studie. Jako prevence proto dává smysl kombinovat ergonomii při práci s telefonem, rozumnou práci s jasem a večerní expozicí a především nepolevit v tom, co je pro fotostárnutí prokázané nejlépe: v důsledné ochraně před UV zářením.