„Doma si nasadím plenku a dudlík. A je mi líp,“ říká mladý Čech. ABDL komunita roste a žádá toleranci.
Je to životní styl, který většina lidí nechápe. Přesto ho i v Česku žije stále víc lidí. Nosí plenky, cucají dudlíky a hrají si na mimina – ne pro zábavu, ale pro pocit bezpečí a vnitřního klidu. Komunita ABDL, zkratka pro Adult Baby/Diaper Lover, se z dříve tabuizované úchylky mění v hnutí, které žádá respekt.
Na první pohled působí jako kdokoliv jiný. Vystudoval IT, má stálou práci a žije v pronajatém bytě. Jenže po návratu domů se všechno změní. Sundá oblek, oblékne dupačky, nasadí si plenku a vleze do postýlky s plyšovým medvědem. „V tu chvíli mizí stres, mizí odpovědnost. Není na mě kladen žádný tlak. Jenom jsem, dýchám a existuju,“ napsal anonymně na Redditu jeden z českých příznivců komunity.
Tento fenomén, který byl dlouho spojován především s americkými fetišistickými fóry, zažívá v posledních letech nebývalý rozmach. O tématu otevřeně informují i zahraniční média. Britský dokument 15-Stone Babies, vysílaný na stanici Channel 4, představil dospělé muže a ženy, kteří tráví celé dny v roli kojenců – v postýlkách, s lahvičkami a plyšáky. Podle autorů pořadu mnozí z nich v dětství zažili emoční deprivaci, a právě návrat do „miminkovské“ role jim pomáhá zvládat úzkosti i tlak moderní doby.
Přestože se o komunitě často mluví jako o fetiši, většina jejích členů se vůči tomu ostře vymezuje. „Já vůbec nejsem vzrušený z plenek. Je to čistě emoční věc. Pomáhá mi to přežít,“ napsal další český uživatel. Podobně mluví i americká influencerka vystupující pod přezdívkou Bumble Pree, která se stala známou díky článku v magazínu Vice. Ta sice nosí plenky kvůli chronickému onemocnění, ale zároveň podporuje ty, kteří v tom našli cestu k vnitřní rovnováze.
O komunitě informoval také pořad My Strange Addiction, kde žena jménem Riley popsala, že žije v roli miminka až dvanáct hodin denně. Spí v dětské postýlce, sleduje pohádky a pije z lahvičky. Video na YouTube vyvolalo bouřlivé reakce – někteří diváci se smáli, jiní psali, že konečně rozumí tomu, co sami dlouho cítili a nedokázali pojmenovat.
Podle psychologů nejde nutně o poruchu. Klinický psycholog pro TOPDNE.cz uvedl, že pokud člověk neztrácí schopnost fungovat v běžném životě, není důvod považovat takové chování za nebezpečné. „Jedná se o formu regrese – návratu do vývojově mladšího stádia. Ta může být zcela normální strategií zvládání stresu,“ vysvětlil. Problém by podle něj nastal až ve chvíli, kdy by regrese přerostla v naprosté vyčlenění ze společnosti.
Na českých fórech se ale ukazuje, že většina členů komunity funguje zcela normálně – mají zaměstnání, vztahy i koníčky. Jen občas potřebují vypnout. Přenést se do dětské role, ve které na ně nikdo nekřičí, nic od nich nečeká. A prostě si jen chvíli hrát.
Přesto zůstává téma tabu. „Když nosí muž sukni, většina lidí to přejde. Ale když si dospělý vezme dudlík, je z toho drama,“ napsal jeden z českých členů na fóru ADISC. A právě to chce komunita změnit – aby společnost přestala soudit, co jí nepřipadá běžné.