Na internetu se šíří mapa cesty, která spojuje Portugalsko se Singapurem. Přes 17 000 kilometrů kolejí, 13 zemí a tři týdny jízdy. Na první pohled sen všech dobrodruhů. Jenže skutečnost je trochu složitější.
Na první pohled to vypadá jako cesta snů – nasednete v Lisabonu, projedete Evropou, Ruskem, Čínou, Laosem, Thajskem a nakonec vystoupíte až v Singapuru. Jediným vlakem byste přejeli celý eurasijský kontinent, od Atlantského oceánu až po Jihočínské moře. Mapa téhle trasy se začala virálně šířit poté, co v roce 2021 Laos dokončil svou novou železnici spojující Vientiane s čínským městem Boten. A právě díky tomuto úseku vznikla teorie, že od Portugalska až po jihovýchodní Asii by bylo možné projet svět „po kolejích“.
Jenže to má jeden háček. Taková cesta dnes ve skutečnosti neexistuje. Ne v kuse, ne bez přestupů, ne bez byrokratických překážek. Přesto myšlenka fascinovala tisíce lidí – a není se čemu divit.
Na mapě to vypadá jako šílený sen – trasa dlouhá přes sedmnáct tisíc kilometrů, táhnoucí se přes třináct zemí a dvacet přestupů. Cesta, která by zabrala zhruba tři týdny. Člověk by mohl vyjet od břehů Atlantiku a po kolejích se dostat až k tropickému moři v jihovýchodní Asii. Jenže mezi tímhle snem a realitou stojí řada překážek.
Podle serveru Seat61 by trasa začínala v portugalském městě Lagos, odkud byste se dostali přes Madrid, Paříž a Berlín až do Moskvy.
Odtud by se cesta stočila na východ po slavné Transsibiřské magistrále, která už více než sto let spojuje Moskvu s Vladivostokem. Část cestovatelů by pak z ní mohla odbočit směrem na jih přes Mongolsko až do Číny, kde začíná síť rychlovlaků sahající až k Laosu. Odtud by se dalo pokračovat přes Thajsko a Malajsii, až k samému cíli – Singapuru. Na mapě to působí jako jeden plynulý tah, jenže ve skutečnosti je to složitá mozaika.
Tou první je samotné propojení Evropy s Ruskem. Ještě před pár lety tudy projížděl slavný spoj Paříž–Moskva, který patřil mezi symboly pohodlného dálkového cestování. Jenže už v roce 2019 byl zrušen. A po začátku války na Ukrajině se všechny mezinárodní vlaky mezi Ruskem a západní Evropou zastavily úplně. Jak upozornil britský deník The Independent, dnes se z Evropské unie do Ruska po kolejích nedá dostat bez přerušení cesty.
Další komplikací jsou samotné koleje. Zatímco Evropa má jednotný rozchod, v Rusku a části Asie jsou koleje širší. Na hranicích je tak nutné překládání vozů nebo výměna podvozků, což znamená čekání a zdržení. A jihovýchodní Asie? Tam má každá země vlastní železniční systém, který ne vždy hladce navazuje na sousední.
K tomu se přidává i administrativa. Jen vyřídit víza a povolení – přes Bělorusko, Rusko, Mongolsko, Čínu a dál – by zabralo týdny. Některé úseky vyžadují zvláštní tranzitní formuláře, jinde zase osobní odbavení na hranici. Z romantické myšlenky tak rychle zůstane jen série papírování, přestupů a dlouhého čekání.
Podle portálu Big Think je myšlenka „nejdelší vlakové cesty světa“ spíše poetickou vizí než reálnou možností. Přesto má něco do sebe. Odráží touhu lidí znovu objevovat pomalé cestování, kdy cesta sama je cílem. Když se nad tím zamyslíte, není nutné urazit 17 000 kilometrů, abyste zažili stejný pocit. Stačí nasednout na vlak a nechat se vést krajinou – pomalu, bez spěchu, bez letenky v ruce.
Reálnější alternativou zůstává slavná Transsibiřská magistrála. Vlak z Moskvy do Vladivostoku projíždí osmi časovými pásmy, měří 9 289 kilometrů a trvá sedm dní. Tuhle trasu lze skutečně projet bez přerušení, bez leteckých přestupů a s komfortem, který by člověk uprostřed Sibiře nečekal. Jde o nejdelší souvislou železniční jízdu světa – skutečnou, ne hypotetickou.
Přesto má mapa z Lisabonu do Singapuru své kouzlo. Ukazuje, jak propojený svět by mohl být, kdyby politika a hranice ustoupily železnici. Cesta přes celý kontinent, od Atlantského oceánu po Jihočínské moře, je zatím jen romantickou představou. Ale není vyloučeno, že se jednoho dne stane skutečností.