Fenomén známý jako okulární larva migrans představuje pro moderní oftalmologii zásadní hrozbu skrytou v běžných „ready-to-eat“ listových salátech. Mikroskopické larvy parazitů rodu Toxocara dokážou penetrovat střevní bariéru a skrze krevní řečiště migrovat až do vnitřních struktur oční bulvy, kde vyvolávají devastační zánětlivou reakci.
Možná to zní jako scénář z levného hororu, ale pro oční lékaře je to realita, se kterou se setkávají čím dál častěji. Hlavním viníkem je parazit jménem škrkavka. Její vajíčka se do půdy dostávají úplně přirozeně – skrze trus zvířat, která se pohybují v blízkosti polí. Problém nastává v momentě, kdy se tato vajíčka přilepí na listy špenátu nebo rukoly. Průmyslové pračky v balírnách sice zeleninu zbaví hlíny, ale mikroskopická vajíčka jsou vybavena jakýmsi „lepidlem“, díky kterému na listu drží jako přibitá.
Když takový salát sníte, vajíčko v žaludku nezemře. Naopak, žaludeční kyseliny ho aktivují. Vylíhne se mikroskopická larva, která je naprogramovaná k pohybu. Prokouše se stěnou střeva a naskočí do vašeho krevního oběhu jako do dálnice. Putuje tělem a hledá místo, kde by se usadila. A protože lidské oko je extrémně prokrvené a nabízí ideální teplotu, larva často skončí právě tam. Pro parazita je to sice slepá ulička, ze které už se nedostane ven, ale pro člověka začíná boj o vidění.
Jakmile imunitní systém rozpozná, že se v oční bulvě nachází cizorodý organismus, spustí obrannou reakci. Do oka se začnou stahovat bílé krvinky a další složky imunity, jejichž cílem je parazita izolovat a zneškodnit. Jenže oko je výjimečně citlivý a uzavřený prostor. Zánětlivá reakce, která by jinde v těle proběhla relativně bez následků, tady rychle nabývá na síle. Dochází k otoku, poškození jemných struktur a narušení sítnice. Jinými slovy: tělo se snaží chránit, ale při tomto boji si oko zároveň samo ubližuje. Právě tento nepřiměřený zánět je hlavním důvodem, proč může být poškození zraku rychlé a často nevratné.
Pacienti přitom popisují první příznaky nenápadně. Objeví se mírné mlžení, jako byste měli na oku mastný flíček, který nejde zamrkat. Později přichází podivné záblesky nebo pocit, že vám v zorném poli plave něco, co tam nepatří. Pokud larva zasáhne sítnici, což je ta nejdůležitější část oka zodpovědná za obraz, může dojít k trvalému poškození během několika málo dnů. Jizva, která po parazitovi zůstane, je jako vypálená díra do filmu ve vaší kameře. Uprostřed vidění pak máte jen černou skvrnu, která už nikdy nezmizí.
Dostupná data z klinické praxe i odborné literatury ukazují, že tyto případy zdaleka nemizí, spíš se s nimi lékaři setkávají opakovaně. Zároveň se ukazuje, že ani moderní postupy při zpracování balené zeleniny nejsou neprůstřelné. Studie sledující chování parazitárních vajíček v prostředí potvrzují, že jsou mimořádně odolná: běžné oplachování, a dokonce ani opakované mytí v chlorované vodě nezaručuje jejich úplné odstranění. Vajíčka škrkavek dokážou přežít mráz, sucho i dlouhé měsíce ve vlhkém prostředí, a pokud se ocitnou v uzavřeném sáčku s listovou zeleninou, mají ideální podmínky k přežití. Právě tato schopnost dlouhodobě přetrvávat v prostředí je jedním z hlavních důvodů, proč se s infekcemi setkáváme i v zemích s vysokým hygienickým standardem.
Lékaři také varují před mýtem, že „bio“ znamená bezpečnější. V mnoha ohledech je to přesně naopak. Ekologické zemědělství nepoužívá agresivní postřiky, které by parazity hubily, a pole jsou častěji hnojena přírodními hnojivy, která jsou plná vajíček škrkavek. To, co kupujeme s pocitem čisté přírody, tak může být tou nejkratší cestou k infekci.
Pokud se na infekci přijde včas, lze ji poměrně úspěšně vyléčit. Léčba ale rozhodně nepatří mezi rutinní zákroky. V praxi existují dvě hlavní možnosti, jejichž volba závisí na poloze parazita a rozsahu poškození oka. V některých případech se přistupuje k laserové terapii, při níž oftalmolog cíleně zasáhne larvu laserem a znehybní ji, aby se zabránilo její další migraci a omezil se pokračující zánět. Druhou cestou je náročný mikrochirurgický zákrok, takzvaná vitrektomie. Při ní se do oka zavádějí velmi jemné nástroje, odstraní se sklivec a parazit se mechanicky vyjme. Ani jeden z těchto postupů však neznamená návrat oka do původního stavu – cílem je především zastavit další poškozování a zachovat co největší část vidění.
Problém je, že i úspěšná operace zanechává následky. Oko už nikdy nebude takové jako dřív. Psychické trauma z toho, že jste v hlavě nosili cizopasníka, navíc pacienty pronásleduje roky. Mnozí z nich pak trpí chorobným strachem z jídla a každou zeleninu, kterou si přinesou domů, drhnou v horké vodě s octem, dokud se úplně nerozpadne.