Pokles sexuální touhy nemusí být jen o psychice nebo vztahu. Nové výzkumy ukazují, že jde o citlivý ukazatel hormonálního i celkového zdraví.
Když se v posledních měsících objevily nové studie upozorňující, jak těsně je sexuální touha propojená s celkovým stavem organismu, působilo to zprvu trochu provokativně. Ještě donedávna se o libidu mluvilo převážně jako o soukromé věci, která s medicínou souvisí spíš okrajově. Nová data ale tento přístup obracejí: libido se ukazuje jako překvapivě citlivý signál, který někdy zareaguje dřív než my sami.
První náznaky bývají nenápadné. Únava, podrážděnost, kolísání energie, dlouhodobý stres – nic, co by člověka vyloženě zarazilo. Jenže právě v těchto stavech se začíná objevovat i pokles sexuální touhy. Výzkum z University of Michigan letos ukázal, že subjektivní vnímání libida velmi přesně kopíruje hormonální rovnováhu. Podle autorů lidé často začnou brát změnu libida vážně až ve chvíli, kdy je hormonální výkyv výraznější, ačkoliv tělo reaguje už na mnohem menší posuny.
A právě zde přichází na řadu další rovina, která byla dlouho opomíjená: psychika. Tato studie zveřejněná v září 2025 přinesla výsledky, které si těžko vyložit jako náhodu. U žen, které dlouhodobě popisují slabší sexuální touhu, se častěji objevují deprese, úzkosti, vleklý stres nebo poruchy spánku. Výzkumný tým navíc upozornil na jeden moment, který se ve výpovědích respondentek opakoval: pokles libida se u části z nich objevil dřív než jakýkoli zřetelný psychický problém. Ne jako dramatický zlom, spíš jako drobná změna, kterou většina lidí přičítá únavě nebo přetížení. Podle autorů ale právě tenhle moment často předchází rozvoji úzkostné poruchy.
Další část mozaiky se týká samotného fyzického zdraví. Studie zveřejněná letos na platformě PubMed, která sledovala lidi s kardiovaskulárními obtížemi, došla k jednoduchému závěru: jedinci s nízkou frekvencí sexuální aktivity – a tedy často i s nízkým libidem – měli v následujících letech vyšší riziko úmrtí. Nejde o žádné moralizování, ale o data, která ukazují stejný vzorec napříč sledovaným souborem. Pokles sexuální touhy se u řady účastníků objevil ve stejném období, kdy se začínaly rozvíjet cévní potíže, a mnohdy ještě předtím, než se dostavily typické příznaky, které už člověk nepřehlédne.
Mnoho lidí si nízké libido spojuje hlavně s věkem, stresem nebo partnerskou nepohodou. Tyto faktory samozřejmě roli hrají, jenže současná data skládají širší obraz. Libido reaguje na psychiku, hormonální rovnováhu, životní styl, metabolické procesy i stav krevního oběhu. Kolísání je normální, ale pokud změna trvá týdny nebo měsíce a člověk má pocit, že ztrácí část své přirozenosti, není to slabost. Je to signál.
A právě proto odborníci dnes o libidu mluví jinak než dřív. Už ne jako o tabu, ale jako o jemném ukazateli toho, co se v těle děje, když ještě nic nebolí a nic viditelně nevyčnívá. Tělo někdy nekřičí. Jen tiše upozorňuje. A tohle je jedna z těch zpráv, které je rozumné nepřeslechnout.