Za vůbec nejstarší doložený předobraz novoročních předsevzetí jsou považovány sliby, které lidé činili v Mezopotámii zhruba dva tisíce let před naším letopočtem. Během jarního svátku Akítu, jenž byl spojen s obnovou světa a legitimity vlády, Babyloňané přicházeli před bohy s konkrétními závazky. Část z nich byla ryze praktická, například vrácení zapůjčeného náčiní, splacení dluhů nebo dodržování zákonů panovníka, což odpovídá představě, že řád společnosti je nutné na začátku nového cyklu znovu potvrdit. Klínopisné tabulky, které dnes analyzují asyriologové a které jsou uloženy mimo jiné v British Museum, ale zachycují i sliby, které dnešnímu čtenáři znějí nečekaně až absurdně.
Někteří lidé se například zavazovali, že po celý nadcházející rok nezmění své jméno, jiní slibovali, že se zdrží určitých typů snů, jež byly považovány za neblahá znamení. Tyto závazky ukazují, že už tehdy lidé vnímali přelom roku jako okamžik, kdy je možné symbolicky zasáhnout i do oblastí, které jsou jinak mimo racionální kontrolu.
Středověká Evropa přinesla posun v tom, kde a jak se bizarnost novoročních slibů projevovala. Zatímco náboženský rozměr zůstával důležitý, zvláštní místo zaujaly dvorské rituály a performativní přísahy šlechty. Z dochovaných kronik a literárních textů ze 14. a 15. století, zejména z Francie a Anglie, pocházejí zmínky o takzvaných přísahách na páva. Šlo o slavnostní novoroční obřady, při nichž aristokraté skládali okázalé sliby, které měly demonstrovat čest, odvahu nebo oddanost ideálům. Patřily mezi ně například závazky, že si dotyčný nebude stříhat vousy, dokud nevyhraje bitvu, že bude jíst pouze jednou denně, dokud nesplní určitý úkol, nebo že nenapíše ani slovo prózy, dokud nesloží milostnou báseň. Tyto sliby byly často míněny napůl vážně a napůl jako společenské gesto, ale jejich zaznamenání v pramenech dokládá, že Nový rok byl už tehdy vnímán jako legitimní prostor pro extrémní a symbolická rozhodnutí.
S nástupem moderní doby se novoroční předsevzetí stala předmětem systematického zkoumání. Sociologové a psychologové je začali sledovat nejen jako individuální motivaci, ale jako kolektivní jev, který odráží hodnoty a obavy společnosti. Výzkumy realizované v průběhu 20. a 21. století, mimo jiné na amerických univerzitách, ukazují, že vedle tradičních slibů týkajících se zdraví, financí nebo vztahů se v otevřených odpovědích respondentů opakovaně objevují i vyloženě bizarní cíle. Zaznamenána jsou například předsevzetí naučit se komunikovat s rostlinami, rozhodnutí přestat používat samohlásky v pracovních e-mailech nebo závazek chodit po celý rok pozpátku, aby člověk symbolicky „šel životu naproti“. Tyto výroky nejsou vytržené anekdoty, ale pocházejí z archivovaných výzkumných dat, s nimiž pracují odborníci na lidskou motivaci.
Zvláštní roli v dokumentaci podivných novoročních slibů sehrávají média. Seriózní redakce, například britská BBC nebo deník The Guardian, v průběhu let opakovaně shromažďovaly a publikovaly výběry nejbizarnějších novoročních předsevzetí svých čtenářů. Mezi ověřeně zveřejněnými případy se objevují rozhodnutí sníst každý den jiný druh sýra po celý rok, mluvit výhradně v otázkách nebo fungovat zcela offline s jedinou výjimkou, kterou byl fax. Tyto redakce přitom standardně ověřují, že nejde o smyšlené historky, ale o reálné odpovědi konkrétních lidí, což dodává těmto kuriozitám váhu dokumentovaného sociálního jevu.
Antropologické a psychologické studie nabízejí i vysvětlení, proč se právě na přelomu roku objevují tak extrémní a zdánlivě nesmyslné závazky. Odborná literatura popisuje Nový rok jako silný „časový mezník“, který lidem umožňuje uvažovat o sobě samých jinak než v běžném dni. Tento efekt vede k tomu, že se lidé odvažují formulovat radikální, symbolická nebo zcela nepravděpodobná předsevzetí, protože mají pocit, že nový kalendářní cyklus dává změně vyšší legitimitu. Slib přestat mluvit sám se sebou nahlas nebo žít „bez lhaní i v myšlenkách“ tak není náhodným výstřelkem, ale předvídatelným důsledkem psychologického nastavení spojeného s přelomem času.
Při pohledu napříč staletími je zřejmé, že bizarní novoroční předsevzetí nejsou okrajovou kuriozitou ani výsadou moderní doby. Od mezopotámských slibů ovlivňovat sny přes středověké rytířské přísahy až po současné experimenty se sýrem, tichem nebo technologií se opakuje stejný motiv: snaha získat kontrolu nad budoucností v okamžiku, kdy starý řád symbolicky končí. Právě proto jsou tato podivná přání a sliby pro historiky, sociology i psychology tak cenná. Vypovídají o své době často přesněji než uhlazená a opakující se předsevzetí o hubnutí či šetření, protože v nich bez příkras vystupují obavy, touhy i fantazie, které by si lidé v jiném kontextu sotva dovolili vyslovit.