Mužské byty se mění v showroomy ega. Beton, technologie a estetická sterilita vytlačují teplo domova i prostor pro vztah.
Minimalismus, beton, technologie a nulový prostor pro partnerku. Mužské byty dnes vypadají jako showroomy ega. Dokonalé, neosobní a pod kontrolou. Sociální sítě jsou plné videí, kde muži s hrdostí ukazují své interiéry: betonové stěny, chytré osvětlení, masivní televize, ale žádný prostor pro vztah nebo druhou osobnost. Trend "mužského bydlení" fascinuje i znepokojuje současně. Psychologové i designéři mluví o estetické izolaci a vnitřní kontrole, kterou tito muži do interiéru projektují.
Zatímco v minulosti byl symbolem "mužského doupěte" bar v garáži nebo sportovní kout, dnes je to dokonale navržený interiér, který připomíná showroom nebo uměleckou galerii. TikTok a Instagram doslova zaplavily hashtagy jako #mancave, #meninterior nebo #minimalapartment, kde muži ukazují své byty jako estetické zóny samoty. Portál Architectural Digest tento trend nazývá "chrome bros aesthetic" – chladná kombinace kovu, čistoty a vizuální kontroly.
Designéři upozorňují, že tyto interiéry nejsou jen otázkou stylu. Jsou odrazem potřeby dominovat prostoru a eliminovat chaos. "Jde o naprostou kontrolu nad každým detailem. Žádné knihy, žádné osobní předměty. Je to estetický monolog," Podle magazínu Vogue se interiérové trendy posouvají od chladu k vrstvení a barevnosti – mužské byty tak často působí mimo tento vývoj. Podle psychologů si muži v těchto bytech vytvářejí tzv. "kontrolovanou zónu". Místo, kde nemusí vyjednávat, přizpůsobovat se nebo sdílet.
Na Psychology Today odborníci upozorňují, že tyto prostory jsou formou kompenzace. "Muži zde nehledají jen klid. Je to prostor, kde mohou existovat podle svých pravidel, bez rizika selhání, bez věcné kritiky." Podle psychologů jde o novodobou formu obrany před tlakem moderního světa, který od mužů čekává empatii, zralost a spolupráci. Místo toho se stahují do prostor, které ovládají do posledního pixelu.
Právě v momentě, kdy do takového bytu vstoupí žena, přichází střet dvou světů.
Tento článek vznikl i díky výpovědím čtenářek TOPDNE.cz, které se s námi podělily o své silné zážitky z návštěv „mužských“ bytů — esteticky dokonalých, ale vztahově prázdných.
„Byl to krásný byt. Ale kdyby mi někdo řekl, že v něm nebydlí nikdo doopravdy, klidně bych tomu věřila.“ říká jedna z nich, když popisuje první dojem z prostoru.
Jiná žena si všímá drobností, které podle ní odhalují, že jde spíš o výstavní prostor než o domov.
„Nebyl tam polštář navíc, žádná deka na přikrytí. Jako by tam ani nemělo být místo pro druhého člověka.“
Takové výpovědi zaznívají od žen, které touží po domově, ale ocitají se v estetické zóně ticha.
„Každý hrníček navíc je považovaný za nepořádek. Pokud necháš na stole svíčku, je to rušení řádu. A když navrhneš vystavit suvenýr z dovolené, setkáš se s pohledem, že to není galerie kýče.“
V takových bytech není místo na hnízdění.
Tento jev není zcela nový, ale získává novou podobu. Místo garážového chaosu nastupuje zenový chlad. Místo sběratelských pivních etiket přichází architektonický brutalismus. Ale směr je stejný: uzavření, sebeřízení, odstup.
Designéři i terapeuti se shodují: krásný prostor nemusí znamenat bezpečný nebo sdílený domov. Pokud je interiér jen vizuální prezentací ega, chybí v něm jakákoli výzva k dialogu. Domov pak není partnerství, ale jednostranná expozice. "Vztah je strukturovaná improvizace, ale takové prostory improvizaci neumožňují," oslovený psycholog.
"Mít vlastní estetický styl není nic špatného. Ale pokud si z obýváku uděláme showroom a z bytu nedobytnou tvrz, není pak divu, že vztahy končí na prahu dveří," shrnuje psychoterapeutka pro TOPDNE.cz.
Domov nemusí být dokonalý. Stačí, když je otevřený.