V dlouhém stínu geopolitiky a chladných válek se v amerických archivech začínají vynořovat dokumenty, jejichž existence byla ještě donedávna přinejmenším nepřiznaná. Nejde o fikci, ale o materiály z prostředí Ústřední zpravodajské služby (CIA), která desítky let shromažďovala, zkoušela, testovala. A někdy i neprovedla. Ale vždy zaznamenala. Teprve dnes, se zveřejňováním částí archivů – mimo jiné v souvislosti se spisy o atentátu na prezidenta Kennedyho – se rýsuje obraz aktivit, jejichž rozsah nelze popsat jinak než jako interdisciplinární. A občas, přiznejme si, těžko uvěřitelný.
Například případ akční figurky Usámy bin Ládina. Roku 2005 se CIA obrátila na Donalda Levina – jméno známé jako autor postavy G.I. Joe – s požadavkem vytvořit panenku, která by mohla působit jako nástroj proti radikalizaci. Obličej figurky měl při kontaktu se sluncem měnit podobu: odloupl by se a odhalil démonický výraz s rudou kůží a zelenýma očima. Cílem, jak vyplývá z dokumentů, bylo vyděsit děti a podprahově navázat negativní asociaci k reálné postavě. Vznikly tři prototypy. Projekt se ale nedostal dál – CIA jej ukončila dříve, než vůbec došlo na masovou produkci. Informace o celé akci byly odtajněny v roce 2014.
Jiný nerealizovaný plán spadá do 50. let. V jeho jádru ležela jednoduchá, byť svérázná strategie: v komunistických zemích měl být rozšířen balíček mimořádně velkých kondomů, které by byly označeny jako „malé“ nebo „střední“. Cíl? Vyvolat v mužské populaci pocit tělesné méněcennosti. Projekt byl – alespoň podle dochovaných materiálů – pouze navržen. Nikdy se nepřevedl do praxe.
Poněkud odlišný, ale metodologicky příbuzný případ souvisí s indonéským prezidentem Achmedem Sukarnem. CIA vytvořila pornografický snímek nazvaný Šťastné dny, v němž herec v masce sehrál Sukarna v intimním aktu. Podle dokumentů měl být film šířen s tím, že jej pořídila sovětská KGB. Záměrem bylo poškodit Sukarnovu reputaci a destabilizovat jeho postavení. Zajímavé je, že výsledek byl zcela opačný. Sukarno byl údajně spokojen s tím, jak v nahrávce působil, a podle archivních svědectví si objednal její rozšíření v rámci Indonésie.
V roce 1963 pak CIA zkoušela poněkud techničtější přístup. V dokumentech zveřejněných na portálu The Black Vault se objevují zprávy o experimentech s dálkovým ovládáním psů. Vědcům se podařilo implantovat elektrody do mozku několika zvířat a pomocí rádiového signálu ovlivňovat jejich pohyb v otevřeném prostoru. Psi byli schopni reagovat na stimulaci – zastavit se, změnit směr, rozběhnout se. Výzkum byl po několika letech uzavřen. Další fáze neproběhla.
Zřejmě nejznámější a zároveň nejcitlivější operací zůstává projekt MKUltra. Ten oficiálně začal v roce 1953, veden záměrem zlepšit výslechové techniky a teoreticky vytvořit tzv. „programovatelného vraha“. Do programu spadalo přes 140 experimentů, řada z nich na lidech, kteří o tom neměli ponětí. LSD bylo podáváno dlouhodobě – v jednom případu dokonce 179 dní v kuse. Výzkum zahrnoval i takové praktiky, jakými byl hypnóza, sugesce a téžn i mentální manipulace. Jeden z dokumentů zmiňuje dokonce situaci, kdy dvě ženy uvedené do transu byly postaveny do modelové situace vraždy – s nenabitou zbraní. Po „probouzení“ si nic nepamatovaly. Velká část dokumentace byla v roce 1973 zničena.
Přesně v době, kdy MKUltra dobíhal, začínal projekt Stargate. Tématem se staly psychotronické schopnosti, konkrétně tzv. vzdálené vnímání. CIA v tomto období testovala například Uriho Gellera, známého svými veřejnými vystoupeními. Geller byl umístěn do chráněného prostředí, kde měl pouze pomocí mentální koncentrace reprodukovat slova a obrazy vybrané výzkumníky. V některých případech (např. při zadání slova „pojistka“) vykázal nečekaně přesné výsledky. Přesto – závěrečné hodnocení CIA uvádí, že projekt nepřinesl žádný konkrétní operativní přínos. Po roce 1995 byl ukončen.
V chronologii odtajněných dokumentů zaujímá zvláštní místo také poválečný projekt Paperclip. Jeho cílem bylo přivést na území USA německé vědce – mnohdy bývalé členy německé radikální strany – aby pracovali pro americký výzkum. Více než 1600 osob bylo relokováno, často i s rodinami. Mezi nimi Wernher von Braun, který stál za raketami V-2, později za programem Saturn V v NASA. Kurt Debus, první ředitel startů v Kennedyho vesmírném středisku. Arthur Rudolph, odpovědný za vývoj Saturnu V, nebo Hubertus Strughold – později nazývaný „otec vesmírné medicíny“. Ten poslední je podle některých pramenů spojován s experimenty na vězních v Dachau. Etické debaty kolem operace Paperclip neustaly dodnes.
Tyto případy, ač různorodé, ukazují systematický rámec, v němž CIA pracovala s lidským chováním, psychologií, propagandou i vědou. V mnoha případech se experiment nedostal za prototyp. V jiných zůstaly výsledky bez aplikace. A přesto – vždy se jednalo o součást oficiální zpravodajské činnosti. Mnohé dokumenty, jak připouštějí i sami archiváři, čekají na zveřejnění.
Zdroj: Autorský text, New York Post, The Times of India, Psychological Operations in Guerrilla Wallfare