SPD slibuje, že politici ponesou trestní odpovědnost. Jenže její předseda Tomio Okamura je sám obžalovaný a v koalici podporuje Andreje Babiše, kterého chrání imunita. Paradox, který voličům zjevně nevadí.
Když se dnes člověk podívá na náladu části společnosti, která hlasitě křičí po spravedlnosti, odpovědnosti a tvrdém potrestání politiků, zjistí zvláštní věc. Velká část těchto hlasů patří právě voličům SPD. Straně, která si do programu napsala, že chce hnát politiky k trestní odpovědnosti a zrušit výsady, které jim dávají imunitu. Na papíře to zní jako poctivý, férový cíl. Jenže stačí se podívat, kdo tuto rétoriku vede – a jak se chová, když se sám ocitne na druhé straně barikády.
Tomio Okamura léta mluví o tom, že politici mají nést následky za své kroky. Jenže právě on se teď sám dostal do situace, kdy o jeho jednání rozhoduje justice. Státní zástupce navrhl, aby stanul před soudem kvůli plakátům z kampaně, které podle policie překročily hranici zákona a rozdmýchávaly nenávist vůči určitým skupinám obyvatel. Okamura to odmítá a tvrdí, že nejde o spravedlnost, ale o útok na něj samotného.
A není v tom sám. Vznikající koalice SPD, ANO a Motoristů spojuje i další jméno, které se zodpovědnosti dlouhodobě vyhýbá – Andrej Babiš. Ten znovu získal poslaneckou imunitu, čímž se vyhnul pokračování trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo. Připomeňme, že právě Babiš je symbolem střetu zájmů a politické moci spojené s obrovským kapitálem. Přesto je pro SPD přijatelným partnerem. Stranu, která se definuje bojem proti „zkorumpovaným elitám“, to evidentně netrápí.
Voliči SPD často argumentují tím, že jen tahle strana má odvahu postavit se „prohnilému systému“. Jenže tímto způsobem se do systému propadají ještě hlouběji. Když strana, která volá po trestní odpovědnosti, sama neumožní vyšetření svého předsedy a zároveň podporuje koaličního partnera chráněného imunitou, nejde o odvahu. Je to čirý cynismus. A co je horší – je to přesně to, proti čemu tito voliči údajně bojují.
Je samozřejmě možné chápat frustraci lidí, kteří ztratili víru v tradiční politiku. Chtějí někoho, kdo mluví přímo, bez frází, kdo řekne „pravdu do očí“. Jenže pravda do očí znamená i přiznat vlastní chybu. A to je přesně to, co politici SPD nikdy nedělají. Místo toho hrají roli obětí, které systém pronásleduje. Okamura sám prohlašuje, že jeho stíhání je „útokem na svobodu slova“. Přitom právě on sám roky požaduje, aby za výroky nesli lidé odpovědnost. Najednou, když se to týká jeho, pravidla neplatí.
Tohle není útok na SPD, ale prosté konstatování faktů. Strana, která volá po zrušení imunity, se spojuje s člověkem, který z ní těží. Strana, která mluví o trestní odpovědnosti, odmítá, aby její předseda stanul před soudem. Strana, která chce spravedlnost, hájí ty, kteří se jí vyhýbají. Pokud tohle voliči nevidí, pak je problém hlubší než jen v politice – je v ochotě lidí věřit slovům, ne činům.
Je možné být nespokojený s vládou, s korupcí, s byrokracií. Ale není možné bojovat proti systému tím, že zvolíme ty, kteří ten systém zneužívají stejně – jen pod jiným praporem. Pokud se skutečně chceme dobrat spravedlivější společnosti, musíme ji začít budovat na konzistenci, ne na sloganech. Jinak se z volání po odpovědnosti stane jen další prázdná fráze, kterou jedni používají, aby získali moc, a druzí, aby si ulevili od pocitu bezmoci.