Nová reality show sleduje čtyři mladé ženy, které si chtějí vydělat na OnlyFans. Místo vysněné slávy ale kamera zachycuje tlak, strach, psychické kolapsy.
Spicy Summer. Jméno, které se na YouTube tváří jako obyčejná letní zábava, ale v realitě otevírá téma, které by ještě před pár lety vyráželo dech. Čtyři mladé pracovnice OnlyFans tráví několik týdnů v takzvané XX Academy, kde se učí budovat značku, získávat fanoušky a stát se úspěšnými tvůrkyněmi lechtivého obsahu. Formát připomíná influencer reality show, ovšem s jedním rozdílem – příběhy žen tu nejsou jen o ambicích, ale i o tom, jak křehké může být sebevědomí lidí sotva dospělých.
Jednou z účastnic je devatenáctiletá Willow Ray, nejmladší z celé skupiny. Při focení, které mělo být běžnou součástí jejich práce, zůstala stát mimo scénu a kamera poprvé zachytila něco, co v podobných pořadech nebývá vidět: dívku, která nedokázala udržet emoce. Proč? Zatímco ostatní účastnice působily uvolněně, Willow se celý čas srovnávala. Řekla, že má pocit, že její tělo nemá šanci obstát vedle ostatních, že nikdy nebude „dost hezká“, a že už od dětství poslouchala poznámky o vzhledu. Ve třinácti kvůli šikaně přestala chodit do školy a od té doby si na sociálních sítích nesla přesvědčení, že je méněcenná. Na OnlyFans našla poprvé životní prostor, kde jí muži říkají něco jiného.
Právě ten kontrast působí v show nejvýrazněji. Muži na internetu dokáží být až podezřele laskaví, přehnaně obdivní, ochotní platit. A realita je najednou příliš vzdálená. Producent pořadu otevřeně přiznává, že to celé působí znepokojivě. Když viděl její zhroucení, měl prý chuť poslat ji domů – ne proto, že by byla slabá, ale proto, že byla příliš mladá na to, aby nesla tlak sexuálního průmyslu. Jenže ona sama to vidí jinak. Říká, že je plnoletá, že začít v devatenácti je „nejlepší čas“ a že muži platí nejvíce právě za teenagery. Tvrdí to bez ironie.
Tady se otevírá podstatnější rovina celé show: poptávka. Všichni zúčastnění o ní mluví bez obalu. Čím je žena mladší, tím rychleji roste její příjem – a platformy jako OnlyFans tento model jen umocňují. Jedna z účastnic říká, že se ve světě erotického obsahu stává „MILF“ už ve třiadvaceti, protože mění se jazyk, mění se fantazie a mění se to, co muži od těchto služeb čekají. Jiná popisuje, jak ji klient jednou objednal na šest hodin jen proto, že mu připomíná vlastní dospívající dceru. A přesně tady přestává být pořad zábavou a začíná být svědectvím.
Reality show tak mimochodem ukazuje i něco, co jsme doposud slyšeli jen ve statistických studiích. Podle dostupných analýz patří tvůrcům ve věku 18–24 let nejrychleji rostoucí podíl celého OnlyFans. A novější výzkumy, upozorňují, že sociální sítě vytvářejí iluzi, že erotická práce je snadná cesta ke slávě a rychlému příjmu. Spicy Summer ukazuje realitu: psychické problémy, tlak na vzhled, nejistotu a intenzivní hodnocení vlastního těla od úplně cizích lidí.
V pořadu nejvíc zaráží, jak rychle se z pracovního prostředí stává emocionální boj. Po několika scénách už divák necítí voyeurství, ale spíš zvláštní směs empatie a neklidu. Mladí lidé chtějí peníze, svobodu, status a sociální validaci – a platformy jim dávají pocit, že na ně dosáhnou během jednoho dne. Příběhy žen z show dokazují, že realita není tak jednoduchá. Místo obdivu stojí v centru pozornosti jejich mládí, nevinnost, a někdy až nezdravá fascinace diváků tím, že „ještě nedávno byly děti“.
Je otázka, zda je Spicy Summer kritika odvětví, nebo jen zábava s vážnými důsledky. Faktem je, že pořad ukazuje něco, co se běžně neukazuje – že za obrázky na OnlyFans nejsou jen peníze a pozornost, ale i osmnáctileté dívky, které teprve zjišťují, jak funguje svět. A že poptávka po „co nejmladších“ není chyba těch, kdo obsah tvoří, ale lidí, kteří ho kupují. Někdy se říká, že reality show přehání. Tady má člověk pocit spíš opačný: že to celé je realita, kterou bychom raději moc neviděli.