Místo masa kupujeme drahou vodu a v regálech mnohdy číhají šizené náhražky. Podvody s potravinami dosáhly vrcholu a doplácíme na to všichni. Přečtěte si drsnou pravdu o tom, co skutečně jíme a jaké triky na nás zkouší.
Každodenní nákup v českém supermarketu je dnes pro mnoho domácností citelně náročnější než dřív. Nejde už jen o to naplnit košík základními surovinami, ale hlavně dobře rozhodnout, za co má smysl platit. Právě rozdíl mezi cenou na regálu a skutečnou užitnou hodnotou výrobku je důvod, proč lidé při nákupu častěji váhají. Podle Eurostatu se cenová úroveň potravin a nealkoholických nápojů v Česku v řadě segmentů přiblížila průměru EU.
Na trhu tak vzniká situace, kdy vedle sebe funguje povinná regulace i velmi silný marketing. Pravidla proti nekalým obchodním praktikám mají sice chránit spotřebitele před klamáním, jenže v reálném provozu obchodů není orientace jednoduchá. Bez pečlivého čtení údajů na obalu se kvalita deklarovaná na přední straně často nedá spolehlivě ověřit.
U masa a ryb se dlouhodobě řeší hlavně technologické navýšení hmotnosti prostřednictvím vody nebo glazury. U mražených ryb je ochranná glazura sama o sobě legitimní, protože chrání surovinu při skladování. Pro spotřebitele je však podstatné, jaký podíl z celkové hmotnosti tvoří skutečně jedlá část po rozmrazení. Právě proto SZPI opakovaně upozorňuje, aby lidé kontrolovali deklaraci hmotnosti a rozlišovali celkovou hmotnost od hmotnosti pevného podílu.
Podobný ekonomický efekt se objevuje i u čerstvého masa upraveného křehčením, které může zahrnovat nástřik solného roztoku. Výrobek pak na pultu působí objemněji, ale při tepelné úpravě může výrazně ztratit hmotnost. V přepočtu na porci to znamená vyšší reálnou cenu. Pokud kontrola prokáže nesoulad mezi deklarací a skutečným obsahem vody nebo soli, jde o nevyhovující parametr se správními důsledky; konkrétní případy zveřejňuje SZPI na Potravinách na pranýři (např. položky s deklarací neodpovídající složení či hmotnosti).
Vedle složení se prosazuje i takzvaná smrskflace. Princip je jednoduchý: balení se zmenší, ale konečná cena zůstane stejná nebo klesne jen minimálně. Samotná změna gramáže není protiprávní, pokud je řádně označena. Problém je praktický dopad na zákazníka, který si při rychlém nákupu často všímá hlavně obalu a konečné ceny, ne hmotnosti.
Klíčovým údajem na cenovce je proto měrná cena za kilogram nebo litr. Teprve ta umožní férové srovnání mezi výrobky různých značek a velikostí balení. Povinnost uvádět prodejní i měrnou cenu stanoví směrnice 98/6/ES. U výrobků v nálevu nebo glazuře je navíc důležité sledovat také údaj o odkapané či čisté hmotnosti, jinak může být srovnání zkreslené.
Dalším tématem je dvojí kvalita. V praxi jde o případy, kdy produkt působí jako totožný s verzí prodávanou v jiné zemi EU, ale má odlišné složení nebo vlastnosti. Tato oblast spadá do rámce pravidel proti nekalým obchodním praktikám. Rozdíly mohou být v některých situacích přípustné, pokud existuje objektivní důvod, například odlišná dostupnost surovin. Současně ale nesmí být spotřebitel uveden v omyl a informace musí být srozumitelná, jak uvádí guidance Evropské komise k UCPD (2021/C 526/01).
V českých obchodech se zároveň objevují výrobky, které graficky připomínají tradiční potraviny, přestože složením patří do jiné kategorie, například mezi směsné tuky. Právě proto je důležité číst nejen název na přední straně, ale i přesné označení a složení. Užitečným orientačním zdrojem zůstává také portál Potraviny na pranýři, kde SZPI zveřejňuje konkrétní zjištění z kontrol.
Ekonomika nákupu je jen jedna část problému. Druhá je zdravotní dopad dlouhodobého jídelníčku. V odborné literatuře se opakovaně řeší vztah mezi vysokým podílem vysoce zpracovaných potravin a rizikem civilizačních onemocnění. Přehledové práce, například umbrella review v BMJ, tuto souvislost dlouhodobě mapují, i když konkrétní míra rizika závisí na celkové skladbě stravy a životním stylu.
U části těchto výrobků bývá vyšší obsah soli, jednoduchých cukrů a aditiv. WHO proto trvale doporučuje snižovat příjem sodíku. EFSA zároveň průběžně hodnotí dietární expozici tukům včetně trans-mastných kyselin, viz vědecký podklad EFSA. Pro spotřebitele z toho plyne praktický závěr: při nákupu nestačí sledovat jediný údaj. Smysl má kombinovat cenu za měrnou jednotku, výživovou tabulku a seznam složek. Teprve tato trojice dává realistický obraz toho, co výrobek skutečně nabízí.