Sociální sítě ovládá trend remodelace žeber, který slibuje rychlou změnu siluety. Na možné zdravotní důsledky, vyplývající z oslabené ochrany některých orgánů, se však často zapomíná.
Za poslední měsíce se na sociálních sítích objevují videa, která slibují nečekaně úzký pas a dramatickou změnu siluety. Zákroky se označují jako remodelace žeber, waist-contouring nebo rib reshaping a působí dojmem, že jde o rychlou estetickou úpravu, která má minimum rizik. Trend roste zároveň s poptávkou po „modelkovské“ postavě a s tlakem, který u mnoha žen vzniká po prudké změně hmotnosti, ať už kvůli dietám, nebo módním lékům na hubnutí. Na první pohled to může působit jako logický krok: pokud je možné nechat si upravit nos nebo břicho, proč by nemohlo existovat něco i pro pas. Realita je však složitější.
Pod pojmem remodelace žeber se totiž skrývá celá škála metod. Klasická resekce dvou spodních „plovoucích“ žeber je starý a kontroverzní postup, který odborníci dlouho kritizují kvůli riziku poškození struktur hrudníku a možnému dopadu na dýchání. Modernější techniky jsou jiného druhu a spíše než na odstranění kostí se zaměřují na jejich úpravu. Používají se postupy, které pracují s tvarováním a posunem oblouku, někdy i s mikrofrakturami, aby se silueta upravila bez kompletní resekce. Tyto principy popisují odborné texty, které upozorňují, že názvosloví může být matoucí, ale rozdíl mezi odstraněním a remodelací je zásadní. Je to méně radikální, ale rozhodně ne zcela bez rizika, jak vyplývá z odborných informací dostupných například při popisu moderních metod na plastické chirurgii.
Teprve v posledním roce se u některých z těchto zákroků objevily první seriózní studie, které se pokusily shrnout jejich bezpečnost. Data ukazují, že komplikace jako pneumothorax se objevily zhruba u dvou procent pacientek a přetrvávající bolest uvádělo přibližně devět procent. Vzorek pacientů je zatím velmi malý a kvalita důkazů nedovoluje vyvozovat jednoznačné závěry. Data jsou prezentována v rozsáhlém přehledu, který analyzuje dosavadní výkony z hlediska bezpečnosti a popisuje jejich limity.
Při tvarování hrudního koše pomocí osteosyntézy dochází ve většině případů k výraznému zúžení pasu a hladším liniím trupu. Počty komplikací bývají nízké a hojení je obvykle rychlé. Princip spočívá v jemné úpravě a fixaci žeber tak, aby se změnil oblouk hrudního koše bez jejich úplného odstranění. Sledování pacientek je zatím krátké, takže část efektů může být jen dočasná a dlouhodobý dopad na zdraví se teprve ukáže.
Odstranění nebo větší zásah do žeber může ovlivnit samotné dýchání. Objevují se případy poklesu kapacity plic, změn v pohybu hrudníku i citlivosti při hlubokém nádechu. Hrudní koš drží několik klíčových orgánů a určuje, jak se při nádechu zvedá a rozpíná, takže i malá úprava může mít znatelný efekt. Tyto souvislosti jsou popsané v odborném textu věnovaném respiračním následkům resekcí.
Zároveň je vidět, že moderní postupy pracují s menšími zásahy než dřívější kontroverzní techniky. Remodelace pomocí tvarování nebo osteosyntézy nemusí nutně znamenat ztrátu žebra, ale to samo o sobě není zárukou bezpečnosti. Celý obor trpí tím, že nemá dlouhodobá data. Zákroky jsou nové, pacientek je relativně málo a většina studií sleduje výsledky jen několik měsíců. Lékaři proto opakovaně zdůrazňují, že skutečnou bezpečnost může potvrdit až výzkum v horizontu let, ne měsíců.
Do toho všeho vstupuje i psychologický a společenský rámec. Trendy na sociálních sítích mění představy o tom, jak by mělo vypadat ideální tělo, a často posouvají hranici toho, co je ještě běžné. Ženy, které rychle zhubly, popisují, že změny v proporcích těla jsou někdy nárazové a nové techniky slibují rychlou úpravu vzhledu, která má vrátit sebevědomí. Odborné komentáře však souběžně upozorňují, že motivace je zásadní, protože estetické zákroky mohou řešit vzhled, ale ne vždy psychologický tlak, který k nim vede. Podrobně se o tom zmiňují například doporučení odborníků na estetickou medicínu, která upozorňují na individuální motivace i možná rizika a která jsou dostupná v popisu moderních postupů na odborných stránkách plastické chirurgii.
Každý zákrok, který zasahuje do kostí a chrupavek, nese rizika, která není možné odstranit úplně. Svalové úpony, nervové větve, chrupavčité spoje a mechanika hrudníku jsou citlivé struktury. Pneumothorax, infekce nebo chronická bolest nejsou podle studií běžné, ale mohou se objevit. Stejně tak citlivost při doteku, pocit tahu nebo změna dýchacích vzorců po zákroku nejsou z lékařského hlediska překvapivé. A protože moderní metody existují teprve krátce, nelze předpovědět, jak se změny projeví po pěti nebo deseti letech.
A právě to je dnes zásadní. Trend remodelace žeber pravděpodobně poroste, protože sociální sítě vytvářejí prostředí, kde viditelná změna těla přináší okamžitou pozornost. Lékařská realita je však zatím mnohem opatrnější. Nové techniky vypadají méně radikálně než staré resekce, ale chybí jim dlouhodobé ověření a nezávislá data.
Kdo o takové úpravě uvažuje, měl by vědět, že nejde o drobnost. Zásah mění samotnou stavbu hrudníku a je potřeba probrat nejen vzhled, ale i to, jak může ovlivnit dýchání nebo stabilitu žeber. Ne každý zákrok vypadá stejně za půl roku a stejně po několika letech – právě proto má smysl konzultace s někým, kdo viděl i méně povedené výsledky. V Česku se tyto výkony dělají jen zřídka, takže možnost najít chirurga se skutečnou zkušeností je omezená a cesta k rozhodnutí bývá delší.
Remodelace žeber může lákat jako výrazná změna siluety, ale medicína zatím jasně říká, že jistotu bezpečnosti u těchto zákroků zatím nemáme. V době, kdy sociální sítě ovlivňují vzhled více než kdy dřív, je možná právě opatrnost to nejdůležitější, co stojí za to připomenout.