„Holandsko znám z výstav, ale nikdy jsem tam nechytal,“ říká Nikl, který poslední roky pravidelně vystavuje na Carp Den Bosch, největší kaprařské výstavě v Nizozemsku. „Letos jsem si ale řekl, že to změním. Naložil jsem věci do auta a vyrazil. Bez konkrétního cíle. Jen s touhou to konečně poznat na vlastní kůži.“
„Měl jsem vytipovanou jednu menší pískovnu. Jenže když jsem tam přijel, zjistil jsem, že fouká vítr přímo do zad. A to jsem věděl, že pro kapry není ideální,“ popisuje Nikl. „Kapři se většinou stáhnou tam, kam vítr žene vodu a potravu. A to je přesně ta strana, kde vítr naráží na břeh.“
Proto se rozhodl nepokoušet štěstí a pokračoval dál. „Řekl jsem si: nebudu to lámat přes koleno. Těch vod je tu tolik, že si najdu jiné místo, kde to bude dávat větší smysl.“
Cesta pokračovala. A málem skončila v blátě
„Z pískovny jsem se vrátil na hlavní silnici a začal hledat dál. V mapě jsem viděl další vodní plochy, tak jsem zkusil odbočit k jedné z nich. No… málem jsem tam zahučel,“ vzpomíná Nikl s úsměvem. „Cesta byla rozbahněná, úplně mimo civilizaci. Kola se mi začala bořit, chvíli jsem si říkal, jestli se vůbec otočím.“
Ale tohle je přesně ten typ situace, který má rád. Dobrodružství. Neznámé místo. A šance, že právě tady se skrývá ryba, na kterou celý život čekáte.
„Nakonec jsem se dostal na konec cesty, zastavil a vystoupil. A přede mnou – ticho. Voda se skoro nehýbala, nad hladinou se skláněla stará vrba. Bylo jasno. Tady zůstanu.“
Voda prozradí víc, než si myslíte. Stačí poslouchat prut
„Když jsem si rozbalil brolíčko, vzal jsem spodový prut a začal si šahat do vody,“ popisuje. „Navázal jsem olovo a poctivě procházel dno. Nešlo jen o to nahodit. Chtěl jsem vědět, co je pod hladinou – kde je tvrdý podklad, kde bahno, jestli jsou tam řasy, nebo čistý prostor.“
Po několika hodech ucítil rozdíl. „Našel jsem to – přechod mezi jemným bahýnkem a tvrdším štěrkem. Přesně to místo, kde se kapr rád zastaví. Takové hranice jsou zlaté. Tam jsem to zakrmil. Ne moc, jen tak, aby měl důvod se vrátit.“
První záběry, cejni a nakonec větev místo kapra
„První noc byla úplně tichá,“ vzpomíná. „Ale ráno – první cejn. Malý, ale důležitý. Znamení, že ryba tu je.“
Pak přišel druhý cejn – a oba z větší hloubky. „To byl pro mě signál. Přehodil jsem všechny tři pruty do hloubky a víc jsem to místo zakrmil. Ne přehnaně – jen tak, aby tam měly důvod zůstat.“
Pak přišla první jízda. „Naviják se roztočil a já k prutu běžel, ale ryba byla ve vázce. Nakonec jsem vytáhl jen větev. Bylo to zklamání, ale taky důkaz, že tam ten kapr opravdu je.“
Kapr přišel až později. „Musel jsem si na něj počkat. Ale stálo to za to. Byl nádherný, tmavý, silný. Přesně ten typ, co si nesete v hlavě ještě dlouho potom.“
Photo by Christian ter Maat on Unsplash
Změna místa a kanál napojený na řeku
„Celou výpravu jsem pojal spíš jako průzkum. Chtěl jsem poznat víc míst, ne se za každou cenu držet jednoho. Byl jsem připravený se přestěhovat, když to nebude ono,“ vysvětluje Nikl.
A to taky udělal. „Na první lokalitě jsem nechytil žádného kapra. Tak jsem to zabalil a vyrazil dál – našel jsem místo na kanále, který byl napojený na řeku. Voda tam žila jinak, proud, jiná barva, jiná atmosféra. Přesně to jsem hledal.“
Jenže ani tady to nakonec nevyšlo. „Byla to krásná voda, živá, ale kapr se mi nepovedl. A tak jsem znovu sbalil věci a stěhoval se dál,“ dodává.
„Výpravu jsem nepojal jako misi za fotkou s kaprem na břehu. Šlo mi o to to poznat, zjistit, jak Holandsko funguje. A přestože jsem za celý týden žádného kapra nevytáhl, nelituju ani minuty. To nejcennější, co si odvážím, nejsou fotky, ale zkušenosti.“
Romantika, kterou jinde nezažijete
Holandsko není místem, kam byste jeli za rekordními rybami. Ale co mu možná chybí na velikosti úlovků, to bohatě vynahrazuje atmosférou. „Tohle je místo pro duši,“ říká Nikl. „Jednou přeběhnete z městského kanálu, kde koukáte na krásné domy, do přírody mezi stromy a koně. Jinde chytáte v úzkých slepých ramenech, kde se voda sotva hýbe, jindy v širokém toku plném života.“
Právě tahle rozmanitost je podle něj tím, co dělá Holandsko výjimečné. „Tady si z jednoho břehu přejdete na druhý a máte úplně jinou vodu. Kanály, řeky, pískovny, ramena... Ta pestrost je obrovská. A romantika? Možná největší, jakou v Evropě můžete zažít.“
Země, kde kapra nikdo nejí
Kromě samotné rybařiny ho překvapil i přístup místních. „V Holandsku kapra skoro nikdo nejí. A to je dobře – díky tomu tam ty ryby mají klid. Mohou růst, žít dlouho. Není tam ten tlak, co známe třeba z některých českých svazovek.“
Výhodou je také systém povolenek. „Základní povolenku – VISpas – si můžete koupit na místě nebo online. A pokud chcete chytat nonstop a na tři pruty, stačí si přikoupit dvě doplňková oprávnění: NachtVIStoestemming (pro noční rybolov) a Derde Hengeltoestemming (pro třetí prut). Obě jsou dostupná online a každá stojí zhruba 10 euro. „Celkově mě týdenní povolenka se vším všudy vyšla asi na 43 euro,“ zmiňuje Nikl.
Ale i tady je třeba dávat pozor. „Na některých vodách si musíte ještě koupit místní povolenku od konkrétní organizace. Není to všude, ale je dobré si to předem zjistit, abyste neměli problém.“
„Celkově mi ten systém dává smysl. Je jednoduchý, vstřícný a dostupný. Přesně to, co by spousta zemí mohla převzít.“
Návrat k tomu, co má smysl
Byla to jeho první výprava do Holandska, ale ne poslední. „Byl to návrat k tomu, co mě k rybařině přivedlo. Pocit objevování, svobody, přírody. Tohle ve vás zůstane. A to je víc než jakýkoliv rekordní úlovek,“ dodal exkluzivně pro Top Dne na závěr.
Zdroj: Text vznikl na základě osobního setkání s Karlem Niklem a přímého vyprávění autora.