Člověk má pocit, jako by mu hluboko uvnitř běžel malý motor. Hrudník, břicho nebo nohy se zdánlivě chvějí, přestože navenek není vidět vůbec nic. Vnitřní třes může souviset se stresem a vyčerpáním, ale stejně tak i s hormony, nervovým systémem nebo skrytými nemocemi. Lékaři navíc upozorňují, že tento zvláštní stav nelze automaticky házet na psychiku.
Sedíte v úplném klidu, ruce se vám ani nehnou a okolí si ničeho nevšimne. Přesto máte pod kůží nepříjemný pocit, jako by vám tělem procházely jemné vibrace. Někdo popisuje chvění v nohách, jiný vnímá neklid v hrudníku nebo břiše. A když se podíváte na vlastní prsty, drží pevně a bez hnutí.
Právě pro tento těžko uchopitelný stav používá medicína výraz internal tremor – tedy vnitřní třes. Na rozdíl od klasického třesu ho nemusí doprovázet žádný viditelný pohyb svalů. To ale neznamená, že si člověk všechno jen vymýšlí. Vnitřní třes je skutečně popisovaný příznak a jeho příčiny se u každého člověka mohou výrazně lišit.
Proč se tělo chvěje, i když se svaly viditelně nehýbou?
Klasický třes vzniká opakovanými, mimovolními stahy svalů. Vnitřní třes je ale jiný v tom, jak ho vlastně vnímáme. Může jít o pouhý pocit vibrací bez zjevného pohybu, jindy se na něm ale mohou podílet velmi jemné svalové stahy.
Podle odborníků z americké Cleveland Clinic má lidské tělo přirozený, za běžných okolností téměř nepostřehnutelný fyziologický třes. Ten dokáže výrazně zesílit při únavě, nervozitě, po silné kávě nebo vlivem některých léků.
Ani to ale neznamená, že každé vnitřní rozechvění je jen vystupňovaným běžným třesem. Medicína zatím nemá jediný univerzální vzorec, kterým by tyto pocity dokázala plošně vysvětlit.
Stres a úzkost jsou jen jednou z možností
Při náporu stresu spouští tělo obrannou reakci a zaplaví oběh adrenalinem i dalšími stresovými hormony. Zrychlí se tep, změní dýchání a přichází svalové napětí, pocení i chvění.
Lidé pak vnímají nepříjemný vnitřní neklid, přestože na nich pozorovatel nic nepozná. Podobně se tělo chová i při úzkostech nebo panických atakách.
Chyba ale nastává ve chvíli, kdy se každý nevysvětlitelný třes automaticky smete ze stolu jako „nervy“. Stejné projevy totiž doprovázejí i celou řadu čistě tělesných onemocnění. Samotný pocit chvění tak k závěru o psychickém původu rozhodně nestačí.
Štítná žláza, krevní cukr a divoké reakce těla
Jednou z možných příčin třesu je zvýšená činnost štítné žlázy (hypertyreóza). Nadbytek hormonů zrychluje v těle téměř všechno – vyvolává nervozitu, bušení srdce, nadměrné pocení, svalovou slabost i třes.
Britská zdravotnická služba NHS řadí mezi typické projevy rozhozené štítné žlázy také špatnou snášenlivost horka, poruchy spánku nebo hubnutí, přestože člověk jí stále stejně (nebo dokonce více).
Dalším možným spouštěčem je pokles krevního cukru (hypoglykémie). Ta přináší třes, slabost, studený pot, vlčí hlad i zrychlený tep. Nejčastěji potkává diabetiky léčené inzulinem, u zdravých lidí bez cukrovky je skutečný propad glykémie poměrně vzácný.
Ani tady však samotný vnitřní třes k diagnóze nestačí – klíčové jsou další doprovodné příznaky a krevní testy.
Vědci z Yale zkoumali vibrace po covidu
Zajímavá data přinesl výzkum vědců z Yale School of Medicine, který vyšel v časopise The American Journal of Medicine.
Odborníci prošli data od více než čtyř stovek lidí, které trápil takzvaný dlouhý covid. Ukázalo se, že zhruba každý třetí z nich zažíval zvláštní pocity – nejčastěji vnitřní chvění, bzučení nebo jemné vibrace. Tito lidé se celkově cítili hůře a častěji je trápily i další nervové potíže.
To samozřejmě neznamená, že tímto způsobem trpí třetina všech lidí po covidu. Výzkum ale ukázal, že část lidí s dlouhým covidem skutečně popisuje vnitřní třes jako jeden ze svých zdravotních problémů.
Další odborná práce pak upozornila na možnou souvislost s poruchami autonomního nervového systému, který se podílí na řízení srdeční činnosti i krevního oběhu. Autoři zdokumentovali například případ pacientky s dlouhým covidem, syndromem POTS (syndrom posturální ortostatické tachykardie) a poškozením tenkých nervových vláken. Zatím ale jde o hypotézy, které vyžadují další zkoumání.
Na vině může být i neurologie
Pocity vnitřního chvění znají i někteří pacienti s Parkinsonovou nemocí. Už studie z roku 1996 zaznamenala tento symptom u části nemocných – a to bez ohledu na to, zda měli i viditelný třes rukou.
Parkinsonova nemoc ale není jediným neurologickým strašákem. Existuje například i vzácný ortostatický třes, který postihuje nohy při delším stání. Svalové stahy jsou v tomto případě tak rychlé, že je oko téměř nezaznamená, odborné přístroje je ale dokážou spolehlivě naměřit.
Samotný pocit vibrací bez dalších projevů však automaticky neznamená vážné neurologické onemocnění. Lékaři vždy posuzují celkový obraz – například zhoršenou koordinaci, svalovou ztuhlost, pomalejší pohyby či poruchy citlivosti.
Pokud se nepříjemné chvění vrací, zesiluje nebo vás omezuje v běžném dni, je namístě poradit se s praktickým lékařem.
Při vyšetření hraje roli každý detail: zda třes přichází v klidu, po námaze, při vstávání, po kávě nebo po lécích. Lékař podle toho může navrhnout kontrolu štítné žlázy, krevního cukru, tlaku i případnou návštěvu neurologie.
Vnitřní třes sám o sobě není konkrétní nemocí. Je to způsob, jakým nám tělo dává najevo, že se v něm něco děje. Až pečlivé vyšetření ukáže, zda jde jen o přechodnou reakci na únavu, nebo o signál, který vyžaduje cílenou léčbu.