Mnoho žen prodělá infarkt bez bolesti na hrudi. Projevuje se únavou, dušností nebo tlakem mezi lopatkami. Moderní poznatky ukazují, proč tato varování vypadají nenápadně – a proč mohou být stejně nebezpečná jako klasický infarkt.
V ambulancích přibývá žen, které popisují únavu, jež nedává smysl, zhoršené dýchání při chůzi nebo tlak na neobvyklých místech. Tyto potíže se často vysvětlují stresem nebo přetížením, ale vyšetření následně ukáže poškození srdečního svalu. Tiché srdeční příhody postihují ženy častěji a jsou dobře popsány v odborné literatuře, která ukazuje, že velká část srdečních epizod proběhne bez klasické bolesti a má stejný dopad na myokard jako dramatické, bolestivé infarkty. Tento jev je doložen například v souvislosti s tím, že mnoho žen zažívá ischemii bez jakéhokoli alarmujícího pocitu při popsaných epizodách.
U žen bývá průběh specifický. Projevuje se dušností, tlakem v horní části břicha, v čelisti, krku nebo mezi lopatkami, náhlou slabostí či nevolností. Tyto signály nevypadají dramaticky, takže nevyvolávají okamžitou reakci. Data potvrzují, že tiché infarkty mívají zcela odlišnou skladbu příznaků než tradiční infarkty. V mnoha případech nedojde ke klasickému infarktovému projevu, ale k postupnému poškozování tkáně, které ženy spojí s únavou nebo stresem.
Důležitou roli hraje to, jak je cévní systém žen navržen. Často se nejedná o problém velké koronární tepny, ale o poruchu drobných cév, které zásobují srdce. Tato mikrocirkulace může fungovat nedostatečně i při normálním nálezu na angiografii, takže vzniká ischemie, která se zjistí až při specializovaném testování. Mechanismus je dobře popsán v odborných přehledech o funkci drobných cév v souvislosti s jejich poruchou. Ukazuje se, že ženy mají tyto potíže mnohem častěji než muži a že problém může probíhat dlouhodobě a bez dramatických projevů. K nedostatku kyslíku dochází zejména ve chvílích, kdy srdce potřebuje zvýšit průtok. Drobná cévní síť však nedokáže průtok dostatečně navýšit, takže i obyčejná fyzická zátěž vede k opakovanému, jemnému ischemickému přetížení, které s časem poškozuje srdeční sval.
Podobný mechanismus stojí za tím, proč ženy často necítí bolest. Při poruše prokrvení mohou nervová zakončení nereagovat typickým způsobem, což vede k tomu, že žena nevnímá ohrožení. Tento jev je známý z popisu tichých ischemických epizod, které proběhnou bez výrazného subjektivního signálu i při měřitelném poklesu průtoku krve. Výsledkem je, že tělo vysílá jen jemné signály, které působí jako přirozené vyčerpání nebo změna kondice. Poškození srdce však pokračuje stejně jako u klasického infarktu. Právě tato rozdílnost mezi vnímaným a skutečným stavem vysvětluje, proč tolik žen přichází k lékaři pozdě.
Rizikovost se zvyšuje i vlivem hormonálních změn. Snížená hladina estrogenů po menopauze vede ke zhoršené pružnosti cév a menší schopnosti mikrocirkulace reagovat na zátěž. Souvisí s tím i komplikace v těhotenství, které dokážou ovlivnit cévní systém na mnoho let dopředu a zvyšují pravděpodobnost srdečních potíží v pozdějším věku. Tyto vlivy jsou pečlivě popsané v moderních přehledech ženského kardiovaskulárního zdraví v rámci dlouhodobých změn. Mnoho pacientek přitom o těchto souvislostech netuší a ani je nepovažuje za relevantní při běžných vyšetřeních.
Do celkového obrazu se promítá i každodenní realita. Mnoho žen žije ve vysokém pracovním tempu, stará se o rodinu, spánek není dostatečný a prostor na vnímání drobných změn je minimální. Zdravotnické instituce upozorňují, že ženy často přicházejí k lékaři později, protože své příznaky bagatelizují nebo se jim přizpůsobí – což potvrzují zkušenosti s pacientkami, které nedokázaly odlišit příznaky ischemie od běžného vyčerpání v popsaných situacích. Výsledkem je opožděná diagnóza a vyšší riziko trvalého poškození.
Diagnostika je navíc náročná tím, že klasická vyšetření mohou vyjít normálně. Klidové EKG nemusí zachytit drobná poškození, troponin se zvýší jen mírně nebo vůbec a angiografie ukáže průchodné cévy. Přitom právě tyto případy vyžadují moderní diagnostické metody, jako je testování funkce mikrocirkulace, detailní měření průtoku nebo pokročilé zobrazovací metody. Tyto postupy umožňují zachytit poruchy, které dříve unikaly pozornosti, a díky nim lze odlišit skutečnou ischemii od jiných zdrojů obtíží při funkčních testech.
Z pohledu prevence je zásadní všímat si signálů, které se objevují „odnikud“. Pokud se začne objevovat dušnost při běžné chůzi, jiný typ únavy než obvykle, tlak v čelisti, krku, horní části břicha nebo mezi lopatkami, případně náhlý pokles tolerance zátěže, jde o varování, která by neměla být přehlédnuta. Preventivní organizace doporučují reagovat včas, protože infarkt u žen nemusí bolet ani při významném poškození. Moderní medicína dokáže takové případy odhalit, ale je nutné, aby pacientka nepřehlížela změny svého těla.
Závěrečná pointa je jednoduchá: ženské srdce ne vždy křičí. Někdy pouze naznačuje, že se něco děje – a to velmi tiše. Únava, která nedává smysl, dušnost při běžné zátěži nebo tlak na neobvyklých místech nejsou drobnosti. Mohou být projevem srdečního problému, který se dá odhalit pouze tehdy, když se těmto jemným signálům věnuje pozornost.