Únava, pomalejší hojení a častější nachlazení někdy naznačují víc než jen vyčerpání. Tělo může pracovat v tiché zánětlivé zátěži, která mění imunitu.
Člověk si někdy všimne, že tělo reaguje jinak než dřív. Ráno trvá déle se probudit, obyčejné nachlazení se vleče o pár dnů navíc a drobné poranění mizí pomaleji. Zpočátku to nepůsobí jako problém. Jen drobné odchylky, které se dají připsat náročnějšímu období. Když se ale opakují týdny až měsíce, začne být patrné, že nejde jen o únavu. Tělo může běžet v tichém režimu, který nespustí horečku ani žádný dramatický signál, ale postupně mění způsob, jak reaguje na zátěž.
Právě tento nenápadný způsob je na chronické zánětlivé zátěži nejzrádnější. Zatímco akutní zánět má jasné projevy, nízkoúrovňový zánět se chová jinak: může trvat dlouho, nebolí a přitom mění celkové nastavení imunitního systému. Práce publikovaná v Experimental & Molecular Medicin ukazuje, že tento tichý zánět může přetrvávat měsíce až roky, aniž by se projevil horečkou. Tělo si mezitím zvyká na zánětlivé pozadí, které se stane jakýmsi „novým normálem“. Pravidelný rytmus imunitních reakcí se naruší, a přestože se člověk subjektivně necítí nemocný, dochází v pozadí k postupným změnám.
Původně se tyto procesy spojovaly se stárnutím. Jenže výzkum posledních let ukazuje jiný obraz. Změny typické pro vyšší věk se objevují i u lidí už ve třiceti letech. Moderní prostředí prostě pracuje proti imunitě: nepravidelný spánek, dlouhodobý stres, metabolická zátěž a strava bohatá na rychlé kalorie vytvářejí podmínky, které udržují tělo v trvalé zánětlivé pohotovosti. V analýze zveřejněné v Frontiers in Immunology se popisuje, že i samotný stres dokáže vyvolat tzv. metabolickou endotoxémii – stav, kdy se zvyšují hladiny endotoxinů v krvi a aktivují nízkoúrovňový zánět bez infekce.
Zánět přitom není jen abstraktní pojem. Jde o aktivní komunikační síť založenou na cytokinech, například IL-6, TNF-α nebo IL-1β, které určují, jak buňky reagují. V práci publikované v Nature Metabolism se popisuje, že dlouhodobě zvýšené hladiny těchto molekul mění chování imunitních buněk i tehdy, když v těle žádná infekce neprobíhá. Jde o komplexní adaptaci, která postupně vede k fenoménu nazývanému immunosenescence, tedy funkčnímu zpomalení imunitního systému.
Na první pohled působí paradoxně, že zpomalování imunity může začít tak brzy. Přitom se ví, že chronický zánět urychluje stárnutí T-lymfocytů. Práce zveřejněná na PubMed Central ukazuje, že dlouhodobě aktivované T-buňky ztrácejí povrchový receptor CD28, hůře reagují na nové podněty a rychleji vyčerpávají své obranné možnosti. V přehledu v Nature Reviews Immunology se pak popisuje, že tento proces není omezený jen na adaptivní imunitu, ale zasahuje celý systém: vrozenou imunitu, B-buňky, regulační okruhy i metabolismus samotných buněk.
Na této mozaice má svůj podíl i střevo. Mikrobiom je dnes považován za zásadní hráč v regulaci imunity. Práce publikovaná na PubMed Central popisuje, že narušení rovnováhy střevních bakterií vede ke zvýšené propustnosti střevní bariéry. Přesnější je říct, že molekuly, které by jinak zůstaly uvnitř střeva, pronikají do krevního oběhu a imunitní systém je musí průběžně neutralizovat. Nejde o infekci, ale o drobná, zato neustálá přetížení. Další výzkum publikovaný v International Journal of Molecular Sciences ukazuje, že západní strava významně zhoršuje diverzitu mikrobiomu a podporuje zánětlivý stav.
Tělo na tento tlak reaguje změnou energetického hospodaření imunitních buněk. Buňky při chronické zátěži přepínají z efektivní oxidativní fosforylace na rychlou, ale méně přesnou glykolýzu. Práce v Aging popisuje, jak toto metabolické přepnutí zpomaluje reakci na infekce a snižuje adaptabilitu. Jde o další vrstvu, která postupně skládá obraz toho, čemu se říká „vyhořelá imunita“.
Když se imunitní systém přestane orientovat podle intenzity signálu
Jedním z nejvýraznějších mechanismů, které propojují metabolické přetížení, stres a mikrobiální vlivy, je endotoxinová tolerance. Jde o fenomén, kdy buňky vrozené imunity reagují na opakované nízké dávky endotoxinů stále slaběji. Z počátku jde o ochrannou reakci, která má zabránit nadměrnému zánětu. Studie publikovaná ve Frontiers in Immunology ale ukazuje, že při dlouhodobém vystavení tělo tuto toleranci udržuje, i když by potřebovalo zareagovat rychle.
Součástí této problematiky je i tzv. trained immunity. Práce zveřejněná v eLife vysvětluje, že vrozené imunitní buňky si vytvářejí krátkodobou paměť na podněty, s nimiž se setkávají. Původně šlo o přínosný mechanismus, ale chronické podněty mohou tuto paměť nastavit směrem k menší citlivosti. To znamená, že imunitní systém reaguje pomaleji tam, kde by měl zvýšit aktivitu. A naopak může reagovat přehnaně tam, kde už to není potřeba. Další práce zveřejněná na ResearchGate popisuje, že maladaptivní trained immunity se podílí na rozvoji chronických zánětlivých a autoimunitních onemocnění.
Tento posun se v běžném životě projeví nenápadně. Rýma trvá o několik dní déle. Únava přetrvává i po víkendu. Hojení ranky, které by dřív trvalo pár dnů, se protáhne. Člověk má pocit, že tělo pracuje pomaleji, ale nedokáže říct proč. V materiálech Cleveland Clinic se uvádí, že chronická zánětlivá zátěž může způsobovat i přechodné bolesti kloubů, trávicí potíže, změny nálad nebo mozkovou mlhu. Problematické je, že jde o příznaky, které si lidé často nespojí s imunitou.
Naštěstí existují možnosti, jak tento stav ovlivnit. Pravidelný pohyb dokáže měřitelně snižovat hladiny CRP a TNF-α. Meta-analýza 38 klinických studií ve Frontiers in Psychology ukazuje významný pokles IL-6 u lidí, kteří pravidelně cvičí. Stejně přesvědčivá jsou data o výživě. Přehled v Nutritional Reviews potvrzuje, že mediteránní strava dlouhodobě snižuje hladiny zánětlivých markerů, například IL-6, IL-1β a CRP. A podobně důležitý je i spánek. Práce uvedená v Journal of Sleep Research ukazuje, že už několik nocí zkráceného spánku zvyšuje IL-6.
Pro běžného člověka je důležité poznat okamžik, kdy už nejde jen o únavu. CDC doporučuje vyhledat lékaře, pokud se příznaky opakují týdny, pokud se prodlužují infekce, pokud dochází k nevysvětlitelným horečkám či nočnímu pocení, nebo pokud se objevují zduřelé uzliny. V mnoha případech stačí jednoduché krevní testy, které odhalí zvýšené zánětlivé markery nebo narušení metabolismu.
Imunitní systém totiž nelze „nakopnout“ jednorázově. Funguje nejlépe tehdy, když má stabilní prostředí, pravidelný rytmus a dostatek času na regeneraci. Chronická zánětlivá zátěž je obraz toho, jak tělo reaguje na dlouhodobý tlak. Stejně tak je ale i připomínkou, že návrat k rovnováze je možný. Tělo k tomu potřebuje prostor, nikoli zkratku. A právě v tom spočívá síla imunity, pokud jí dáme podmínky, které umí využít.