Nové studie ukazují, že bílá hmota mozku začíná oslabovat už kolem třicítky. Změny nejsou cítit ani vidět, přesto mohou výrazně ovlivnit paměť, pozornost i rychlost myšlení v dalších letech.
Lidé se okolo třiceti let cítí na mentálním vrcholu, málokdy tuší, že právě v tomto období mohou v jejich mozku začínat první změny. Velká longitudinální analýza publikovaná v JAMA Neurology ukazuje, že jemné odchylky v bílé hmotě se dají zaznamenat desítky let předtím, než se objeví slabší paměť, zpomalené reakce nebo horší soustředění. Tyto změny nejsou bolestivé ani rušivé, ale představují jeden z nejspolehlivějších ukazatelů budoucího kognitivního výkonu.
Podobný trend sleduje také rozsáhlá analýza publikovaná ve NeuroImage, která označuje období střední dospělosti za klíčové pro stabilitu mozkových drah. Změny přicházejí pomalu, tiše a bez jasných symptomů. Jde především o drobné posuny ve struktuře vláken, myelinu a množství extracelulární vody — biomarkeru, který velmi přesně odráží počínající oslabení.
Bílá hmota je přitom základní infrastrukturní síť mozku. Propojuje oblasti zodpovědné za paměť, pozornost a rozhodování a umožňuje, aby nervové signály proudily rychle a koordinovaně. Dlouho se věřilo, že po skončení dospívání zůstává její struktura stabilní až do vyššího věku. Moderní měření však ukazují, že tato představa už neplatí. Difuzní techniky jako DTI dokážou zobrazit jemné odchylky v orientaci a hustotě vláken, které běžná MRI vůbec nezachytí. A právě tyto změny se začínají objevovat už kolem středního věku.
Velká mezinárodní analýza sledující vývoj bílé hmoty u více než čtyřiceti tisíc lidí potvrdila, že mezi dvacátým a třicátým rokem je bílá hmota relativně stabilní. Avšak mezi 36. a 50. rokem se začínají objevovat první měřitelné změny — neviditelné pouhým okem, ale jasně patrné ve frakcionální anizotropii či hodnotě volné vody. Tyto ukazatele citlivě reagují na drobné poruchy vláken, jejich organizaci a myelinizaci.
Výzkumníci z Utrechtského lékařského centra využívají metody jako NODDI a DKI, které dokážou odlišit jednotlivé tkáňové kompartmenty v bílé hmotě. Právě díky nim lze zachytit změny, které neovlivňují každodenní fungování a neprovázejí je žádné zřetelné příznaky. Mozek totiž umí malé ztráty dlouho kompenzovat. Studie Raykov et al. ukazuje, že kombinace více difuzních parametrů poskytuje nejpřesnější obraz o tom, jak rychle bude postupovat budoucí strukturální úbytek.
Důsledky těchto změn se mohou projevit na kognitivních schopnostech dříve, než si lidé připouštějí. Velká práce publikovaná v National Library of Medicine, která sledovala více než 4 400 osob, potvrzuje, že i velmi jemné poškození bílé hmoty souvisí s poklesem paměti či exekutivních funkcí. Významným ukazatelem je zvýšená hodnota volné vody, která je jedním z nejspolehlivějších markerů degenerace. Podobné závěry přináší dlouhodobý projekt Lothian Birth Cohort, jenž považuje integritu bílé hmoty za klíčový faktor úspěšného kognitivního stárnutí.
Jeden z nejzásadnějších poznatků neurovědy posledních let je, že první strukturální oslabení nastupuje už kolem třicátého roku života. Studie Early microstructural decline ukazuje, že nejzranitelnější jsou asociační dráhy — spojující oblasti, které zajišťují rychlé myšlení, plánování a práci s informacemi. Když se v těchto drahách mění frakcionální anizotropie nebo narůstá volná voda, jde o první signály postupujícího úbytku.
Tento proces je tichý, nebolestivý a dlouho skrytý. Bílá hmota totiž nehlásí bolest, nemá receptory, které by varovaly. Je tvořena myelinizovanými vlákny, jejichž obnova se s věkem zpomaluje. Glie postupně ztrácí schopnost opravovat poškozené úseky a vedení nervového signálu se nenápadně zpomaluje. Mozek je přitom velmi odolný: dokáže degradaci kompenzovat roky, takže člověk první změny připisuje únavě, stresu nebo přepracování.
Funkční dopady lze ale měřit. Studie Lin et al. ukazuje, že lidé s nižší integritou vláken dosahují horších výsledků v testech fluidní inteligence a rychlosti zpracování informací. Rozdíly mezi jednotlivci jsou přitom výrazné — a novější výzkumy ukazují, co tyto rozdíly urychluje a co je naopak dokáže zpomalit.
Nejvýznamnějším faktorem, který lze ovlivnit, jsou cévní rizika. Výzkumy stále jasněji ukazují, že vysoký krevní tlak, kouření, nedostatek pohybu, chronický stres či inzulinová rezistence urychlují strukturální úbytek bílé hmoty. Práce Wassenaar et al. poukazuje na to, že mikrovaskulární nestabilita a mikrozánět vedou ke zhoršení perfuze, což přímo ovlivňuje vitalitu mozkových vláken.
Pozitivní zjištění ale je, že změny nejsou nevyhnutelné. Studie Clements et al. ukazuje, že vyšší kardiorespirační zdatnost souvisí s nižší hodnotou volné vody a pomalejším postupem mikrostrukturálních změn. Rozdíl v biologickém věku mozku mezi aktivní a neaktivní skupinou může činit několik let.
Biologicky jde o to, že myelin s věkem ztrácí kompaktnost, mění se organizace vláken a narůstá extracelulární voda. Tyto změny jsou pomalé, kumulativní a tiše probíhající. A právě proto je tak snadné je přehlédnout.
Stárnutí bílé hmoty nezačíná až v pozdním věku. Začíná mnohem dříve — často už kolem třiceti let. Moderní neurověda ukazuje, že první změny probíhají skrytě a dlouho bez symptomů, ale zásadně určují to, jak rychle budeme myslet a jakou mentální rezervu si udržíme. Největší šance proces zpomalit přichází ve chvíli, kdy se cítíme zdraví. Cévní zdraví, pohyb, kvalitní spánek a stabilní životní návyky dokážou změny zpomalit o roky.
Bílá hmota se sama neozve. Ale tichý proces, který v ní probíhá, ovlivňuje naši mentální výkonnost v dalších desetiletích.