Cukr v krvi nebolí a tělo na něj nijak neupozorňuje. Přesto se může dlouhodobě vázat na bílkoviny v cévách, kůži i mozku a ovlivňovat jejich funkci. Vánoční období s častějším přejídáním a vyšší konzumací sladkého může tento jinak pomalý proces dočasně urychlit.
Cukr se každou hodinu spojuje s bílkovinami v našem těle, z čehož vznikají drobné, pomalu se hromadící struktury, které dovedou urychlit stárnutí i nemoc. Věda je označuje jako pokročilé produkty glykace AGEs. V USA se z nich stal trend, protože ukazují, jak rychle stárnou naše cévy, kůže nebo nervový systém. U nás se o nich skoro nemluví, a přitom jde o tichý proces, který probíhá u každého člověka — bez ohledu na to, zda má nebo nemá diabetes.
Glykování je přirozená chemická reakce, která běží od narození. Glukóza se postupně „lepí“ na bílkoviny, a když se tento proces opakuje roky, mění to strukturu tkání. Ztrácí pružnost, hůře regenerují a rychleji stárnou. Vědecké týmy z National Institutes of Health popisují AGEs jako jeden z klíčových mechanismů, který stojí za urychleným biologickým stárnutím. Tělo to nijak nehlásí. Nejsou bolesti, není horečka, žádný viditelný spouštěč. Jen pomalá, neúprosně rostoucí zátěž, která ovlivňuje cévy, kůži, ledviny i mozek — a většina lidí o ní vůbec neví.
První velkou oblastí, kde se glykace projeví, jsou cévy. Čím více AGEs se v nich ukládá, tím tužší a méně pružné jsou. Studie ukazují, že zvýšené množství AGEs souvisí s horší elasticitou tepen už u lidí ve věku kolem čtyřiceti let. Cévní stěna pak reaguje pomaleji, hůře zvládá změny tlaku a zvyšuje riziko chronického zánětu. Odborníci upozorňují, že glykace je jedním z mála mechanismů, které mohou narušit cévní funkci dříve, než vůbec vznikne vysoký tlak.
Stejný proces probíhá i v kůži. AGEs se zde vážou na kolagenová vlákna a mění jejich strukturu. Dermatologické studie popisují, že glykovaný kolagen je rigidnější, rychleji se láme a hůře se obnovuje. Výsledek je viditelný — vrásky se tvoří dříve a pleť ztrácí pružnost. Nejde přitom o kosmetické hledisko, ale o známku biologického opotřebení tkání.
Zásadní roli hraje glykace také v mozku. Výzkum z JAMA Neurology potvrzuje, že vyšší hladiny AGEs v krvi korelují s rychlejším kognitivním poklesem u starších osob. Výzkumníci upozorňují, že glykace zasahuje i struktury neuronů a může přispívat k procesům spojeným s neurodegenerací. Odborníci ze Stanford Medicine zároveň zdůrazňují, že jde o preventabilní mechanismus — životní styl stav glykace ovlivňuje více, než se dlouho předpokládalo.
Glykování není totéž co hladina cukru v krvi. Člověk může mít normální HbA1c a přesto vysokou úroveň AGEs. Zatímco HbA1c odráží několik posledních týdnů, glykace kolagenu v cévách nebo kůži představuje dlouhodobou paměť těla. Proto se rozšířily bezbolestné měřiče „skin AGEs“, které hodnotí množství glykačních produktů v podkoží. Kliniky v USA je nabízí stejně běžně jako měření tlaku.
Klíčová otázka ale je, zda lze tento proces zpomalit. Odpověď vědy je překvapivě povzbudivá. Podle studií dokáže kombinace pravidelného pohybu a stravy s nižším obsahem ultrazpracovaných potravin výrazně snížit rychlost tvorby AGEs. Zásadní roli hraje tepelná úprava jídla — smažení a grilování vytváří násobně více glykačních produktů než vaření v páře nebo dušení. Výzkumní týmy z Harvard T.H. Chan School of Public Health uvádějí, že lidé, kteří omezili smažené pokrmy, měli po několika měsících výrazně nižší hodnoty AGEs ve srovnání s kontrolní skupinou.
Důležitá je také ochrana před chronickým zánětem. AGEs totiž aktivují receptor RAGE — mechanismus, který podporuje zánětlivé reakce v těle. Studie z Cell Reports Medicine z roku 2023 prokázala, že tento receptor je spouštěčem řetězce procesů, které oslabují regeneraci tkání. Úprava životního stylu, omezení přepalovaných tuků, pravidelný pohyb a vyšší příjem antioxidantů mohou aktivitu RAGE snižovat.
Důležité je, že glykace není nemoc. Je to proces, který se děje každému. Otázkou je pouze tempo — a to tempo lze ovlivnit. Podle výzkumu zveřejněného v Nature Metabolism mohou lidé se zdravějším životním stylem vykazovat až o třetinu nižší glykační zátěž ve srovnání s běžnou populací. Rozdíl není vidět ze dne na den, ale je zásadní pro dlouhodobé zdraví cév, kůže i mozku.
Glykace nás nebolí a neupozorní. O to větší smysl má jí rozumět. Věda má dostatek dat, že jde o jeden z nejsilnějších mechanismů spojených s biologickým stárnutím. A přesto je to téma, které zůstává mimo pozornost veřejnosti. Čím víc o něm víme, tím větší šance máme zpomalit procesy, které probíhají tiše v pozadí — a rozhodují o tom, jak zdravě zestárneme.