V posledním desetiletí jsme byli svědky bezprecedentního tlaku na integraci technologií do našich nejosobnějších prostor. Domov přestal být pevností z cihel a malty a stal se sofistikovaným organismem řízeným algoritmy. Únor 2026 však přináší tvrdé vystřízlivění.
Fenomén „vypnutých domů“ (tzv. Dead-Grid Homes) se šíří jako epidemie luxusními čtvrtěmi evropských metropolí. Majitelé, kteří investovali miliony do inteligentních systémů, se náhle ocitají v digitálním exilu – uprostřed vlastního obývacího pokoje, který je odmítá poslouchat.
Základní problém tkví v architektuře moderních IoT (Internet of Things) systémů. Většina prvků chytré domácnosti – od termostatů po bezpečnostní zámky – nefunguje autonomně. Jsou to jen „hloupé“ terminály připojené k centrálnímu mozku v cloudu. Tento typ rizika už není jen technická poznámka pod čarou, protože evropský rámec Cyber Resilience Act.výslovně staví na tom, že připojené produkty musí mít řešenou bezpečnost a údržbu v průběhu životního cyklu.
Podle aktuální analýzy Evropského institutu pro kybernetickou bezpečnost (ENISA), je v současné době v EU ohroženo až 12 % novostaveb v segmentu premium právě kvůli ukončení podpory proprietárních softwarových ekosystémů. „Díváme se na zrození nové formy bezdomovectví v luxusu. Lidé sice vlastní klíče, ale software, který ovládá elektromagnetické zámky, přestal existovat. Jsou to vězni ve vlastním majetku,“ uvádí ve své zprávě pro rok 2026 ENISA.
Trh s realitami v roce 2026 zažívá šok. Zatímco dříve byla nálepka „Smart Home“ zárukou vyšší ceny, dnes se u některých projektů stává prokletím. Objevují se případy, kdy jsou moderní vily neprodejné, protože jejich vnitřní systémy jsou „zazděné“ v nefunkčním softwaru. Náklady na kompletní vysekání kabeláže a instalaci manuálních prvků často dosahují třetiny hodnoty nemovitosti.
Ekonomové z Londýnské školy ekonomiky (LSE) tento stav nazývají „Technologickou nekrolýzou“. Majetek zůstává fyzicky nepoškozen, ale jeho užitná hodnota klesá k nule. Je to fascinující i děsivý bizár. Majitel luxusního penthousu v Praze na Pankráci spí v únoru v péřovém spacáku, protože jeho chytré topení čeká na potvrzovací kód ze serveru v Silicon Valley, který byl před týdnem exekučně zabaven.
Právní experti se nyní přou o to, zda má občan právo na „analogový únik“. Novela občanského zákoníku pro rok 2026 sice pamatuje na ochranu spotřebitele, ale v digitálním světě je právo často krátké. „Pokud si koupíte dům, jehož funkčnost je podmíněna službou třetí strany, uzavíráte v podstatě nájemní smlouvu na vlastní pohodlí. Když poskytovatel zmizí, vaše právo na bydlení se stává nevymahatelným,“ vysvětluje JUDr. Alena Marková, specialistka na digitální vlastnictví.
Psychologové navíc upozorňují na fenomén „algoritmické úzkosti“. Obyvatelé těchto domů trpí pocitem ztráty kontroly nad nejzákladnějšími životními potřebami – světlem, teplem a bezpečím. Je to hluboký zásah do lidské psychiky, když vám „chytrá“ lednice odmítá vydat potraviny, protože její předplatné na automatické doplňování expirovalo v zaniklé bance.
V reakci na tento bizarní stav vzniká nová subkultura „digitálních vyvrhelů“ – inženýrů, kteří se specializují na „jailbreak“ domů. Nabízejí neoficiální firmware, který dokáže oživit mrtvé systémy. Je to však nebezpečná hra. Instalace neschváleného softwaru do rozvodů elektřiny a plynu znamená okamžitou ztrátu pojištění a v mnoha případech i porušení požárních norem.
„Jsme svědky vzniku digitálního podsvětí, které se snaží vyrvat naše domovy z moci mrtvých korporací,“ píše ve svém únorovém editorialu technologický magazín Wired. Tato situace hraničí s kyberpunkovou dystopií. Bohatí lidé se v noci scházejí s hackery, aby jim tito pomocí pochybného kódu umožnili spláchnout toaletu nebo otevřít garáž.
Zatímco se mluví o ekologii, fenomén mrtvých domů generuje tuny naprosto zbytečného elektronického odpadu. Každý nefunkční dotykový panel vytesaný do mramorové stěny, každý senzor v podlaze, který již nevyšle signál, je pomníkem naší domýšlivosti. Podle odhadů Greenpeace z ledna 2026 vzroste objem obtížně recyklovatelného stavebního e-odpadu v důsledku kolapsu Smart Home platforem o 15 % ročně.
Moderní kuchyně roku 2026 byly navrženy jako autonomní jednotky. Indukční desky propojené s receptovými servery, trouby ovládané hlasem, digestoře synchronizované s kvalitou vzduchu. V momentě odpojení cloudu se tyto hi-tech kuchyně mění v drahé kusy kovu.
Objevují se kuriózní zprávy o lidech, kteří si uprostřed kuchyně za pět milionů instalují kempingové vařiče na plyn, protože jejich inteligentní sporák vyžaduje aktualizaci softwaru od firmy, která již neexistuje. Je to dokonalá ilustrace lidské nepoučitelnosti a bizarnosti doby, kdy technologie místo toho, aby sloužila, začala klást podmínky.
Rok 2026 nám ukazuje, že skutečný luxus není v tom, kolik funkcí můžeme ovládat telefonem, ale v tom, kolik z nich funguje, když telefon vypnete. Digitální nekropole, které dnes straší v našich městech, jsou mementem.
Musíme se vrátit k „analogové odolnosti“. Skutečně inteligentní dům budoucnosti by měl být takový, který lze ovládat i mechanicky. Pokud naše pohodlí závisí na stabilitě akciového trhu v New Yorku nebo na funkčnosti serveru v Singapuru, pak nejsme majiteli svých domovů, ale jejich rukojmími. Obraz milionářů uvězněných v mrazivých skleněných palácích je jen začátkem cesty k novému pochopení toho, co to vlastně znamená „být doma“.
Investice do mechanické kličky u okna se v únoru 2026 ukazuje jako prozíravější tah než nákup nejnovějšího řídicího systému s umělou inteligencí. Pamatujme na to, až budeme příště vybírat „chytrou“ troubu – ta nejmoudřejší je ta, která peče, i když svět kolem ní ztratí signál.