Velká část společnosti označuje lechtivý obsah za symptom úpadku moderní civilizace. Jenže, co když se před námi rozprostírá fascinující kulturní kontinuum, kde erotika neslouží jen k pobavení, ale i jako nástroj k odstranění psychických bloků?
Intimita od pravěku patří nejen do ložnic, ale i do galerie kulturní paměti lidstva. Starověké civilizace, od Mezopotámie přes Egypt až po Řecko, ji beze studu tesaly do chrámů i nádob na obilí. Ty pak fungovaly jako obrazová učebnice tělesných radovánek, jejichž explicitnost by i dnes na Instagramu nejspíš skončila na černé listině.
Autenticita na prodej: Jak domácí video "svléklo" všechny iluze
Od prvních kinematografických pásů až po éru domácích videopřehrávačů a nakonec internetu – lechtivý obsah kráčel ruku v ruce s technologickým pokrokem. Co se však změnilo zásadně, je samotná role diváka. Z pasivního konzumenta se stal aktivní tvůrce. Právě tento posun dnes zosobňuje fenomén amatérských domácích videí – a zejména jeho obzvlášť populární subžánr „párových hrátek“, tedy domácí produkce dvojic, které sdílí své intimní okamžiky s celým světem.
Podle výroční zprávy Pornhubu, kterou citoval deník iRozhlas.cz, vzrostla v roce 2022 poptávka po domácím videu ve Spojených státech o 310 procent a celosvětově o 179 procent. Lidé přestali toužit po uhlazené profesionální produkci a hledají „real deal“ – autentické páry v autentických ložnicích. Režisér dokumentu „Verified Couples“ Joscha Bongard též vysvětlil, že diváky k tomu táhne jeho nedokonalost, spontaneita a pocit, že sledují své vlastní sousedy.
Etika v ložnici: Láska, algoritmy a mocenské vzorce
Autenticita je ovšem často pečlivě řízená iluze. Francouzský herec Manuel Ferrara, který sám přešel k domácím produkcím, pro australskou ABC uvedl, že akt před kamerou nikdy nebude stejný jako ten, co máme doma. Autenticita se tu stává produktem – a ten podléhá diktátu sledovanosti.
Bongard v rozhovoru pak upozornil, že tvůrci jsou závislí na algoritmech velkých platforem. Ty si z jejich výdělku berou až 75 procent. Navíc jsou amatéři na běžných sociálních sítích často blokováni, takže jedinou šancí, jak se uživit, je podřídit se pravidlům těchto platforem. Namísto svobody tak přichází ekonomická past.
Terapie před kamerou: Když nahota léčí staré rány
Pak je tu ale ještě psychologický rozměr tohoto fenoménu. A ten rozkrývá izraelský psycholog Tal Yaakobovitch. Jeho studie, publikovaná v Journal of Sexuality & Culture, ukázala, že pro mnoho tvůrců je amatérské vieo formou sebeterapie. Mnozí z nich mají za sebou zkušenost se sexuálním zneužíváním nebo zanedbáváním v dětství. Pozitivní zpětná vazba diváků jim pomáhá znovu vybudovat narušené sebevědomí.
Zrcadlo společnosti: Porno jako lakmusový papírek doby
Z pohledu psychologie má ale real deal ještě další plusové body. Slouží jako nástroj osvěty. Tvůrci vědomě ukazují reálná těla a skutečné sexuální projevy, které mají být protiváhou zkreslených obrazů z profesionální produkce. Jak připomíná Bongard, mnoho mladých lidí dnes získává tuto výchovu právě z podobného obsahu, takže otázka, jaký obsah sledují, formuje jejich představy o vztazích, intimitě i vlastním těle.
Zdroj: Autorský text, Psychology Today, Psychologie, irozhlas.cz, ABC News, Researchgate