Cítí se svobodněji a krásnější, ale lidé ji mají za neupravenou. Jen proto, že přestala nosit podprsenku a holit si tělo.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o drobnosti. Jedna žena se rozhodla neholit si nohy a podpaží. Přestala nosit podprsenku, protože jí vadila. Nešlo o žádný protest, ani o pokus šokovat. Jen chtěla být víc sama sebou. „Cítím se svobodnější. Mám pocit, že mé tělo konečně dýchá. Ale moje okolí to bere jako něco nepatřičného,“ říká ve videu na TikToku pod hashtagem #bodyhairisnatural, které už má přes 1,2 milionu zhlédnutí. Reakce? Část lidí ji podpořila. Jiní nešetřili výrazy jako „prasárna“, „hnus“ nebo „takhle vypadá ženskost?“.
Rozhodnutí nenechat se dál svazovat normami ženské krásy s sebou často nese těžší důsledky, než se může zdát.
„Jakmile jsem se přestala holit, začali si toho lidi všímat. I moji blízcí kamarádi. A když jsem jednou přišla do práce bez podprsenky, někdo mi to hned vpálil do očí.“
popsala na Redditu uživatelka v komunitě r/TwoXChromosomes. Stejný typ zkušenosti potvrzují i další ženy v diskuzích pod #nobra a #bodyhairmovement. Mnohé uvádějí, že jim neholené nohy nebo podpaží způsobily nejen odmítání v práci, ale i ve vztazích. „Můj přítel mi řekl, že už ho nepřitahuju. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to není o mně, ale o jeho představě, jak by měla žena vypadat,“ napsala další.
Podle psycholožky Rity Watson, která pro Psychology Today vysvětlovala fenomén tělesného studu, je reakce společnosti na přirozenost paradoxně agresivnější než na vyumělkovanost. „Společenské normy vnímají ženské tělo jako veřejný projekt. Jakákoli odchylka od ideálu – ať už je to neholené podpaží, nebo absence podprsenky – vyvolává silné emocionální reakce. Lidé to vnímají jako porušení pořádku,“ uvádí v článku o body shamingu.
Tento typ reakcí ale nespadá jen do kategorie nepochopení. Jde o hluboce zakořeněné stereotypy, které ženám diktují, jak mají vypadat, aby byly „přijatelné“. A každá odchylka – i sebejemnější – bývá tvrdě potrestána. Přesně to ukazuje i série článků v The Guardian, která se věnovala tlaku na ženské tělo v době sociálních sítí. Veřejný prostor, ať už online nebo offline, se tak snadno stává soudní síní. Nejde o osobní vkus. Jde o kulturní normu.
Přesto přibývá žen, které si nenechají diktovat, jak mají vypadat. Ne proto, že by chtěly provokovat. Ale protože chtějí žít v těle, které je jejich – bez očekávání, bez masek. „Možná pro někoho vypadám neupraveně. Ale konečně vypadám jako já,“ uzavírá žena ve videu, které se rychle šíří internetem. A i když přichází nenávist, přichází i podpora. A možná i první změna.