Přivedla na svět osmerčata a stala se symbolem mateřství na plný úvazek. Pro jedny hrdinka, pro jiné nezodpovědná matka. Kde je pravda?
Byl leden 2009, když se v kalifornské nemocnici narodilo osm sourozenců najednou. Lékaři žasli, světová média okamžitě spustila poplach – takový porod se nepamatuje. V hlavní roli Nadya Sulemanová, tehdy už matka šesti dětí, která díky tomuto okamžiku navždy vstoupila do dějin jako „Octomom“. Nešlo ale jen o lékařský unikát.
Pro někoho byla hrdinkou, pro jiného důkazem, že už i mateřství může být na hraně absurdna. Sulemanová tehdy podstoupila umělé oplodnění. Lékaři jí zavedli více embryí, než je běžné, což vyústilo v extrémní výsledek – osm dětí najednou. Pro americký systém zdravotní péče to byl šok. A pro veřejnost záminka k okamžitému soudu. Jak si může žena bez partnera a bez stálého příjmu dovolit přivést na svět tolik potomků? Otázka, která rezonovala médii i rodinnými debatami po celém světě.
Krátce po narození osmerčat dostala přezdívku „Octomom“. Sama Nadya později přiznala, že to pro ni bylo spíš stigma než titul. Odmítla nabízené televizní reality show a usilovala o to, aby zůstala hlavně matkou. Jenže to nebylo jednoduché. Doma měla čtrnáct hladových krků, účty se hromadily a podpora od státu nestačila. V tichosti proto přijala i nabídky, které by za jiných okolností nikdy nebrala – včetně natáčení lechtivých videí a vystupování na placených akcích.
„Budík mi zvoní ve čtyři ráno. Jsem máma na plný úvazek“
Dnes už jsou osmerčata v pubertě. Sulemanová žije s dětmi ve skromném domě, daleko od světel kamer. Sociální sítě dětem zakázala, fastfoody se doma nenosí. Každý den má řád. Ranní vstávání, domácí úkoly, pomoc v domácnosti a večer knihy místo obrazovek. „Budík mi zvoní ve čtyři ráno,“ řekla v nedávném rozhovoru pro People.com, „jinak bych to všechno nedala. Miluju je, ale je to dřina.“
Navzdory těžkým začátkům se jí podařilo vytvořit zázemí, ve kterém se děti cítí bezpečně. Podle jejího vyjádření spolu tráví hodně času, často vaří, sportují nebo jen sedí u stolu a mluví o tom, co je trápí. Sourozenci si pomáhají, mají rozdělené domácí povinnosti a díky přísnému režimu prý zvládají i školu bez větších problémů. Sulemanová věří, že pevný denní řád dětem pomáhá nejen v disciplíně, ale i v tom, jak si váží běžných věcí.
Ať už si o jejím rozhodnutí myslíme cokoli, jedno je jisté – Nadya Sulemanová vyvolává emoce. Někdo v ní vidí matku-hrdinku, jiný symbol selhávajícího systému. Ona sama ale mlčí. Už se nebrání, nepřesvědčuje, ani nevysvětluje. Místo toho každé ráno vaří snídani pro patnáct lidí a doufá, že její děti budou vyrůstat v klidu. Bez štítků, bez kamer a bez předsudků.