Interstitium, rozsáhlá tekutinová síť mezi buňkami, ovlivňuje otoky, hojení i šíření nádorů. Nové výzkumy ukazují, že právě zde se mohou objevit první známky nemocí ještě dřív, než je zachytí krevní testy nebo zobrazovací metody.
Když nám nateče noha po dni u počítače, když se škrábanec hojí déle než obvykle nebo když se lékaři snaží vysvětlit, proč se některé nádory šíří rychleji než jiné, málokdy padne slovo interstitium. Přesto právě ono stojí v pozadí velké části těchto procesů. Není to orgán, který by měl svůj obrázek v učebnici. Je to spíše rozsáhlé tekutinové prostředí mezi buňkami – něco jako jemná, pružná síť, která vyplňuje prostor po celém těle. A právě tato síť napovídá víc, než se dlouho tušilo.
Když patolog Neil Theise z NYU Langone Health použil při vyšetření žlučových cest pokročilou endomikroskopii, viděl něco, co klasická histologie nikdy neodhalila. Namísto pevné tkáně se mu zobrazila spleť drobných dutin naplněných tekutinou, které se vzájemně propojují. A protože podobný nález se ukázal i u vzorků z kůže, střev či fascií, bylo jasné, že nejde o náhodu.
Dlouho se o intersticiu nevědělo jednoduše proto, že běžné zpracování tkáně ho „zploští“. Tekutina z dutin zmizí a celý prostor se při fixaci smrští, takže pod mikroskopem vypadá jako jednolitá hmota. Živé zobrazování však ukázalo, že jde o největší tekutinové prostředí v těle – a také jedno z nejdynamičtějších. Přehled publikovaný v The Scientist v roce 2024 shrnuje, že interstitium pomáhá řídit tok tekutin, pohyb buněk i průběh zánětů:
Právě u zánětů se jeho význam ukazuje nejlépe. Tekutina v intersticiu přenáší signály, které určují, jak silná bude imunitní reakce i jak rychle se uklidní. Když se změní tlak nebo pružnost této vrstvy, tělo reaguje jinak, než bychom čekali: otok mizí pomaleji, zánět trvá déle nebo se rozšíří do okolní tkáně.
Interstitium hraje roli i u stavů, které většina lidí považuje za běžnou nepříjemnost. Oteklé nohy na konci dne nejsou jen estetická vada, ale důkaz, že tok tekutin mezi buňkami není dokonale vyrovnaný. Při srdečním či ledvinném selhávání, při hormonálních změnách nebo i při dlouhém sezení se v této vrstvě může hromadit velké množství tekutiny – a právě to vytváří typický „nafouklý“ vzhled kotníků či lýtek.
Jedno z nejdůležitějších propojení má interstitium s lymfatickým systémem. Ten je pro nádorové buňky hlavní cestou, kudy se dostávají dál do těla. Pokud se dostanou do intersticia, mohou se snáze přesunout k lymfatickým cévám, a tím zvýšit riziko metastáz. Studie Benias et al. dokonce naznačuje, že propojená síť intersticiálních kanálků může vysvětlovat agresivnější chování některých nádorů v submukóze. Scientific American k tomu dodává, že pochopení této skryté architektury mění i představu o tom, jak nádor skutečně migruje:
Novější výzkumy z roku 2025 ukazují, že interstitium může být místem, kde se objevují úplně první známky řady nemocí – dříve než se projeví v krvi nebo na ultrazvuku. Může to být změna napětí, odlišný tok tekutin nebo nepravidelný tlak. To vše jsou signály, které lze v budoucnu sledovat a které mohou pomoci zachytit onemocnění ještě předtím, než se naplno rozvine.
Interstitium už dnes nevnímáme jako prázdný prostor mezi tkáněmi, ale jako funkční prostředí, které se aktivně podílí na řízení základních procesů v těle. Ovlivňuje rychlost hojení, vznik otoků i to, jak se zánět v tkáních šíří nebo uklidňuje. Stejně tak může usnadnit pohyb nádorových buněk, pokud proniknou do jeho tekutinové vrstvy. Ačkoli se o něm v učebnicích dlouho téměř nepíše, současný výzkum ukazuje, že jde o nenápadnou, ale významnou součást tělesné fyziologie, kterou je třeba začít brát vážně.