Stojíte u pokladny, v ruce držíte kávu nebo čerstvé pečivo, automaticky vytahujete telefon či kartu a v tom vás zastaví strohá cedule: „Pouze hotovost.“ Scéna, která v roce 2026, v době vrcholící digitalizace, působí jako z jiného vesmíru, se paradoxně stává čím dál častější realitou.
Zatímco stát nás tlačí do světa jedniček a nul, v českých luzích a hájích se rozhořela tichá vzpoura. Boj o to, zda budeme mít v budoucnu právo platit fyzickými penězi, nebo zda se staneme plně transparentními položkami v bankovních systémech, rozděluje společnost na dva nesmiřitelné tábory. A zákon? Ten v této digitální vřavě působí spíše jako bezzubý pozorovatel než jako jasný arbitr.
Nárůst počtu provozoven, které odmítají platební karty, není náhodným výstřelkem několika konzervativců. Je to reakce na ekonomickou realitu, která v roce 2026 začíná pálit čím dál více drobných podnikatelů. Provozovatelé restaurací a malých obchodů totiž čelí neúprosné matematice. Poplatky bankám a zprostředkovatelům platebních terminálů, které se skládají z fixních částek a procent z každé transakce, ukrajují z už tak nízkých marží citelné sumy. V době, kdy rostou náklady na energie i mzdy, představuje právě terminál pro mnohé poslední zbytečný náklad, který lze škrtnout. Obchodníci argumentují tím, že hotovost je pro ně „čistší“ – peníze mají v ruce hned, nemusí čekat na bankovní převody a nemusí se dělit o svůj zisk s nadnárodními korporacemi.
Na druhé straně však stojí zákazník, který si už odvykl nosit těžké mince. Pro moderního člověka je „cash-only“ provozovna symbolem zaostalosti, nebo v horším případě podezření z daňových úniků. Právě zde vzniká největší napětí. Zákazníci se cítí omezováni ve své svobodě volby, zatímco obchodníci se brání, že nikdo nemá právo je nutit k uzavírání smluv s bankami. Celý tento konflikt vygradoval v posledních měsících v masivní vlnu negativních recenzí na sociálních sítích, kde se lidé navzájem varují před podniky, které karty neberou. Je to paradoxní situace: technologie, která nám měla život zjednodušit, se stala novým sociálním barikádníkem, který určuje, kam půjdeme na oběd a kde raději ani nepřekročíme práh.
Právní labyrint: Musí obchodník přijmout vaše peníze?
Když dojde ke konfliktu u pokladny, obě strany se často ohánějí zákonem, ale málokdo skutečně ví, co v něm stojí. Česká legislativa, konkrétně Zákon o oběhu bankovek a mincí, hovoří jasně v tom smyslu, že platná platidla vydaná Českou národní bankou musí být přijímána. Jenže, jak už to v českém právu bývá, existuje celá řada výjimek. Obchodník může legálně odmítnout hotovost, pokud je například mince poškozená, nebo pokud mu chcete zaplatit více než padesáti mincemi najednou. Klíčovým bodem sporu je však otázka, zda zákon skutečně nařizuje přijímat hotovost vždy a všude. Právní výklady se v roce 2026 stále rozcházejí a judikatura je v této oblasti překvapivě skoupá.
Mnozí zastánci digitálních plateb argumentují svobodou podnikání. Pokud si majitel galerie nebo exkluzivního butiku stanoví, že přijímá pouze digitální platby, měl by na to mít právo v rámci smluvní svobody. Proti tomu však stojí silný hlas ochránců spotřebitelů a iniciativy za „právo na hotovost“. Ti varují, že odmítání fyzických peněz vede k diskriminaci celých skupin obyvatel – od seniorů, kteří s technologiemi nebojují jen z principu, ale i kvůli fyzickým omezením, až po lidi s nižšími příjmy, kteří nemají přístup k moderním bankovním službám. Pokud stát uznává korunu jako zákonné platidlo, mělo by být její přijetí povinností, nikoliv jen jednou z možností. Tato právní neuchopitelnost je hozenou rukavicí pro zákonodárce, kteří se však do řešení tohoto horkého bramboru příliš nehrnou.
Soukromí v ohrožení: Je hotovost poslední baštou svobody?
Kromě ekonomických a právních aspektů má válka o hotovost hluboký filozofický a bezpečnostní rozměr. S každým pípnutím karty nebo přiložením telefonu zanecháváme v digitálním prostoru nesmazatelnou stopu. Banky, a skrze ně i stát, přesně vědí, co kupujeme, kde se pohybujeme, jaké jsou naše neřesti i zdravotní stav. V roce 2026, kdy se čím dál častěji mluví o zavedení digitálního eura a pokročilém sledování finančních toků v rámci boje proti terorismu a praní špinavých peněz, se hotovost stává symbolem anonymity. Pro mnohé lidi je možnost koupit si věc bez toho, aby o tom existoval záznam na serveru v cloudu, základním lidským právem.
Kritici digitalizace varují před scénářem, který už dnes vidíme v některých asijských zemích, kde se finanční chování občanů stává základem pro jejich sociální skóre. Představa, že by vám banka mohla zablokovat přístup k vašim vlastním penězům jen proto, že váš životní styl neodpovídá aktuálním vládním doporučením, už nepůsobí jako námět na dystopický román, ale jako reálná hrozba. Právě proto sílí v Česku hnutí za ústavní zakotvení práva na platbu v hotovosti. Zastánci tohoto kroku, mezi které patří i někteří vlivní politici napříč spektrem, tvrdí, že jde o jedinou cestu, jak zabránit totální kontrole nad životem jednotlivce. Na druhou stranu zastánci bezhotovostní společnosti namítají, že kdo nic neskrývá, nemá se čeho bát, a že hotovost je především nástrojem šedé ekonomiky, kterou je potřeba v zájmu všech vymýtit.
Budoucnost: Směřujeme k digitální totalitě, nebo k rozumnému kompromisu?
Kam tedy jako společnost kráčíme? Rok 2026 je pravděpodobně rokem, kdy budeme muset najít odpověď na otázku, zda je efektivita důležitější než svoboda. Severské země, jako je Švédsko nebo Norsko, které byly v digitalizaci plateb nejdále, už dnes začínají brzdit. Zjišťují totiž, že úplné vytlačení hotovosti činí společnost extrémně zranitelnou vůči kybernetickým útokům nebo výpadkům elektrické sítě. Bez funkčního internetu a elektřiny se bezhotovostní společnost mění v bezmocnou masu. I proto se do českých zákonů pravděpodobně v nejbližších letech dostanou úpravy, které budou obchodníky motivovat k udržení obou platebních cest, namísto radikálního řezu.
Česká republika je v tomto ohledu v unikátní pozici. Máme jednu z nejvyspělejších bankovních infrastruktur na světě a Češi patří k přeborníkům v bezkontaktním placení, ale zároveň v nás dřímá silná nedůvěra k autoritám a touha po nezávislosti. Tato schizofrenní situace bude i nadále živit vášnivé debaty v hospodách i v parlamentu. Zatímco technologičtí nadšenci budou snít o světě bez peněženek, realita všedního dne nás bude i nadále nutit občas sáhnout do kapsy pro padesátikorunu. Je důležité, aby tato volba zůstala na nás, nikoliv na algoritmu nebo na libovůli obchodníka. Sledování aktuálních trendů v oblasti finančního práva a zpráv z Portálu veřejné správy nám sice napoví, kam se legislativa ubírá, ale skutečné rozhodnutí o budoucnosti peněz budeme dělat my sami při každém dalším nákupu.
Jak se k této problematice stavíte vy? Cítíte se bezpečněji s kartou v mobilu, nebo nedáte dopustit na cinkání mincí v kapse? Zažili jste situaci, kdy vás odmítnutí karty dostalo do úzkých, nebo naopak chápete obchodníky, kteří nechtějí živit bankovní giganty? Zapojte se do naší diskuze pod článkem a sdílejte své zkušenosti z českých obchodů a restaurací. Vaše názory jsou tím, co tvoří skutečný obraz dnešního Česka.