V Česku užívá více léčiv najednou přes polovina dospělých, ale jen málokdo řeší, zda se jeho medikace vzájemně snáší. Právě kombinace běžných – často volně prodejných – přípravků patří přitom k nejčastějším příčinám akutních komplikací a dokáže z fungující léčby udělat problém.
Interakce vznikají tehdy, když dvě látky v těle působí proti sobě, nebo si naopak nechtěně zesilují účinek. Nejklasičtějším případem je to, jak tělo léky odbourává. V játrech probíhá většina chemických přeměn a jakmile se tam sejdou dvě látky, které využívají stejný „metabolický koridor“, začnou si překážet. Tady přichází do hry grapefruit. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv uvádí, že „grapefruitový džus může blokovat činnost střevního enzymu CYP3A4, takže více léčiva vstupuje do krve a zůstává v těle déle“
Pro pacienta to může znamenat slabost, závratě nebo svalovou bolest – a přitom jediným „hříchem“ byla sklenice čerstvé šťávy k snídani.
Podobně známým problémem je kombinace léků na ředění krve s běžnými analgetiky. Klinická data dokládají, že u pacientů, kteří užívají warfarin a současně nesteroidní antiflogistika včetně ibuprofenu, je „riziko krvácení významně zvýšené oproti samotnému warfarinu“
Jde o typickou preventabilní komplikaci – takovou, které se dá předejít prostou konzultací s lékárníkem.
Velmi specifickým případem je třezalka tečkovaná. Působí jako „přírodní“ prostředek na náladu, ale její vliv na enzymové systémy je natolik výrazný, že může snižovat účinnost celé řady léčiv. Jak dokládá například tento odborný přehled, třezalka „mění farmakokinetiku léčiv, včetně hormonální antikoncepce“, což vede k nižším hladinám účinných látek v krvi a oslabenému efektu terapie.
Evropská léková agentura proto dlouhodobě doporučuje, aby na obalech byl jasný varovný údaj o významných interakcích.
Častým zimním problémem je také paracetamol. Je schovaný v mnoha „kombinovaných“ přípravcích na nachlazení, takže lidé snadno užívají několik léků najednou, aniž si uvědomují, že všechny obsahují stejnou účinnou látku. Riziko výrazně roste, pokud pacient pravidelně pije alkohol – játra pak nestíhají odbourávat toxické meziprodukty paracetamolu a hrozí jejich poškození. Hepatologové popisují podobné případy jako velmi časté během chřipkových sezon.
Citlivý je i svět kardiologie. ACE inhibitory, tedy léky na vysoký tlak, mohou při kombinaci s některými odvodňovacími přípravky zvednout hladinu draslíku natolik, že začne zlobit srdeční rytmus. Betablokátory zase mohou u diabetiků zakrýt varovné příznaky nízkého cukru v krvi – člověk má pocit, že je jen unavený, ale ve skutečnosti může být v nebezpečné hypoglykemii.
Farmakologie však připomíná, že interakce nejsou vždy nežádoucí. Někdy jsou součástí promyšlené terapie – například kombinace některých antibiotik nebo psychiatrických léků, kde se účinky vhodně doplňují. Rozdíl je v tom, že takové kombinace navrhují odborníci. Problémem jsou kombinace náhodné, neřízené, nebo takové, kdy pacient věří, že „vitaminy a bylinky přece neuškodí“.
Klinická praxe ukazuje opak. Doplněk stravy, potravina nebo volně prodejný lék může zasáhnout do léčby mnohem výrazněji než samotná nemoc. Moderní medicína je provázaný systém, kde každá změna má svůj dopad. Proto platí jednoduché pravidlo: každý nový přípravek – ať jde o lék na recept, bylinku nebo „něco na rýmu“ – by měl projít krátkou konzultací s lékařem nebo lékárníkem.
Není to přehnaná opatrnost, ale způsob, jak předejít situacím, které vypadají banálně, ale změna v těle proběhne dřív, než si jí všimnete. Interakce jsou tiché – a viditelné bývají až tehdy, kdy už napáchaly škodu.