Lidé se svěřují umělé inteligenci jako terapeutovi. TikTok a Reddit jsou plné výpovědí, že AI je chápe líp než psycholog.
Trend, kdy se lidé svěřují umělé inteligenci – nejčastěji ChatGPT, ale také chatbotům jako Replika nebo Pi.ai – s hlubokými osobními problémy, začal jako experiment. Dnes už podle výpovědí na TikToku nebo Redditu někteří tvrdí: „Pomohl mi víc než patnáct let terapie.“
Jiní jdou ještě dál: „Řekla jsem mu, že chci spáchat sebevraždu – a odpověděl lépe než terapeut.“ Taková slova se rychle šíří jako virální svědectví a ukazují, jak rychle se proměňuje naše vnímání „důvěrníka“.
Na TikToku se objevují stovky videí, kde lidé popisují, jak jim ChatGPT údajně pomohl zvládnout úzkosti nebo se vyrovnat s traumatem. Například uživatelka @mindwellness89 přiznala, že „raději se svěřuji počítači než vlastní matce“. Na Redditu sdílí uživatel příběh, jak mu AI poprvé „řekla pravdu, kterou mu nikdo předtím neřekl“
Oblíbená je také aplikace Replika, která simuluje virtuálního partnera nebo přítele. Lidé s ní vedou intimní rozhovory a budují vztahy, které v nich mohou vyvolávat reálné emoce. V roce 2023 ale jeden z uživatelů oznámil, že právě konverzace s Replikou ho podnítila k plánování útoku. Tento případ se stal varováním, jak daleko může zajít vztah s nástrojem, který napodobuje empatii.
Psychoterapeuti přitom varují, že umělá empatie není skutečná. Britský odborník na duševní zdraví Jonathan Shedler pro server The Guardian uvedl: „Virtuální empatie není empatie. Je to jen matematický odhad emocí.“ Podle něj mohou tyto nástroje krátkodobě pomoci s úzkostí, ale ve výsledku posilují závislost na systému, který nerozumí, jen vypočítává.
Tím se dostáváme k hlubšímu problému: AI jako terapeut není regulovaná. Americká psychologická asociace opakovaně upozorňuje, že chatboti nejsou schopni rozpoznat skutečně krizovou situaci, a mohou místo pomoci nabídnout banalitu nebo – v horším případě – nebezpečný návrh. Podle jejich zprávy z května 2025 AI-terapie zvyšuje riziko emoční dysregulace u zranitelných lidí, zejména u mladých uživatelů.
A právě generace Z je tímto trendem zasažená nejvíc. Je vychovávaná online, bez kontaktu se stabilními vztahy a často bez dostupné psychologické péče. AI jim dává iluzi blízkosti: odpoví kdykoliv, neodsuzuje, nereaguje podrážděně. Jenže právě v tom spočívá její nebezpečí – nikdy nesdílí skutečnou lidskou zkušenost. A nikdy se sama nezmění.
AI-terapie může nabídnout dočasnou úlevu, ale není náhradou skutečného vztahu. Dává iluzi bezpečí, která však postrádá hloubku a odpovědnost. V době digitální samoty to možná stačí – ale jen na chvíli. Lidské porozumění se zatím naprogramovat nepodařilo. A možná nikdy nepodaří.