Bradavky přestávají být samozřejmostí. Někdo se jich zbaví operací, jiný je jednoduše smaže z fotek – jako by tam bradavky nikdy neexistovaly.
Sociální sítě zahlcují příspěvky lidí, kteří se rozhodli pro odstranění bradavek – ne kvůli zdraví, ale prostě proto, že jim esteticky překážejí. „Nevidím důvod je mít. Rušily mi linii těla,“ píše uživatel/-ka s hashtagem #nippleless pod virálními příspěvky, které získaly tisíce reakcí.
Trend souvisí s tlakem na androgynní vzhled a s genderovou dysforií. Ti, kteří se profilují jako nebinární, často preferují co nejhladší a nejneutralnější siluetu. Podle diskusí, například na Redditu, někteří nebinární lidé cítí větší soulad sami se sebou bez bradavek — jak popsal jeden z uživatelů:
„Jsem nebinární trans maskuliní a i když bych si bradavky chtěl ponechat, mám pocit, že nejvíc genderově neutrální je nechat si je odstranit.“
Chirurgická praxe odstraňování bradavek se nejčastěji objevuje v rámci tzv. top surgery, která cílí zejména na trans a nebinární pacienty s tělesnou dysforií. Někdy jde o komplexní zákrok i bez rekonstrukce bradavek — to umožňuje hladký, „čistý“ vzhled hrudi.
Trend se také projevuje v estetické medicíně. Například výplně aplikované do bradavek — tzv. „designer nipples“ — nabízejí zvýraznění jejich projekce a estetiky. Tento postup, oblíbený u žen i mužů, je považovaný za stále běžnější reakci na módu průhledného oblečení. Hyaluronové výplně jako Juvéderm či Restylane umožňují významný vizuální efekt, jak popisuje článek na plasticsurgery.org.
Je patrný tlak sociálních sítí na vytváření digitálně sterilních módních estetických vzorů — tělo se stává téměř objektem designu. Pod vlivem digitálních avatarů, gender fluidity a androgynní módy se ztrácí tradiční rozdělení identity skrze tělo. Psychologové vidí v této tendenci až formu tělesné dismorfie, která podněcuje snahu o potlačení biologických znaků člověka. Jak uvádí studie o vlivu Instagramu na tělesné úpravy na saberplasticsurgery.com, roste tlak na přizpůsobení těla ideálu „čisté linie“.
O podobném jevu se dnes hovoří na sociálních sítích, kde se genderově fluidní lidé snaží skrýt, nebo dokonce zcela odstranit znaky, které jim připomínají jejich biologické pohlaví – především hrudník.
Otázkou zůstává, kam až jsme ochotni zajít, abychom se přizpůsobili novým estetickým normám. Jsme ještě lidé – nebo už jen obrazy bez znaků?