Trend „Barbie feet“, který se šíří ze sociálních sítí, znovu otevřel téma vysokých podpatků. Výzkumy ukazují, že zvednutá pata přetěžuje nervy v chodidle a často vede k bolesti.
Když se na sociálních sítích začal šířit trend „Barbie feet“, lidé ho zpočátku brali jako obyčejnou pózu. Stačilo se postavit na špičky a tělo rázem připomínalo plastovou panenku z reklamy. Právě tento postoj ale odpovídá tomu, jak je chodidlo zatěžováno při nošení vysokých podpatků, a zviditelňuje jev, o němž se mluví už roky. Zvednutá pata mění rozložení těžiště i napětí v celé dolní končetině a opakovaná měření tlaků na chodidle ukazují, že se výrazná část zátěže přesouvá do přední části nohy. Právě tam dochází k přetížení nervových zakončení, což se projevuje pálením, mravenčením nebo ostrým bodáním, které řada žen popisuje už po krátké chůzi.
Výzkumy zároveň ukazují, že při dlouhodobém nošení podpatků se mění i samotné svaly. Svalová vlákna v lýtku se postupně zkracují a Achillova šlacha ztrácí pružnost, což ovlivňuje délku kroku i stabilitu. Projevuje se to zejména při došlapu – krok je kratší, šlacha je v trvalém napětí a tělo musí víc pracovat na udržení rovnováhy. U žen, které nosí podpatky pravidelně několik let, byly tyto změny měřitelné i ve chvíli, kdy chodily bosy nebo v běžných teniskách. Tělo si jednoduše vytvoří nový „normál“, který už neodpovídá přirozenému stavu.
Co přesně ukazují současná biomechanická měření
Současná biomechanická měření z posledního roku potvrzují, že zvednutí paty zásadně mění způsob, jakým chodidlo přenáší zátěž při stoji i chůzi. Detailní analýzy rozložení plantárního tlaku při zvýšené patě ukazují, že dochází k výraznému přesunu sil do oblasti přednoží, kde se tlak koncentruje na malé ploše a působí dlouhodobé přetížení měkkých tkání i nervových struktur. Tento efekt se objevuje nejen při chůzi v obuvi, ale i při statickém stoji na špičkách se zvýšeným zatížením přednoží, což velmi přesně odpovídá poloze, kterou napodobuje trend „Barbie feet“.
Zvednutá pata zároveň mění práci svalů a šlach v celé dolní končetině. Aktuální biomechanické přehledy popisující adaptaci lýtkových svalů a změny elasticity Achillovy šlachy ukazují, že dlouhodobé zkrácení vede k omezení rozsahu pohybu a změně svalové aktivace. Měření potvrzují, že tyto změny nejsou pouze dočasné – odlišný pohybový vzorec přetrvává i při chůzi naboso, protože tělo se přizpůsobí dlouhodobě změněné poloze paty.
Významné jsou i dopady na vyšší části pohybového aparátu. Analýzy zaměřené na kinematiku chůze a posun těžiště při zvýšené patě popisují zvýšené zatížení kolenního kloubu, změny v náklonu pánve a větší prohnutí bederní páteře. Tyto změny vytvářejí řetězovou reakci, při níž se tělo snaží kompenzovat ztrátu stability v oblasti chodidla. Právě proto se v odborných analýzách stability objevuje souvislost mezi výškou paty a horší kontrolou rovnováhy při běžné chůzi.
Opakované zatěžování přednoží – ať už při nošení podpatků, nebo při dlouhodobém stání na špičkách kvůli fotografii či videu – tak představuje stejný typ mechanického stresu. Rozdíl není v samotné póze, ale v četnosti a délce expozice, která rozhoduje o tom, zda krátkodobé nepohodlí zůstane přechodné, nebo se postupně promění v trvalý problém.
Analýzy chůze ukazují, že podpatky ovlivňují i celkovou stabilitu. Lidé v nich častěji ztrácejí rovnováhu, krok je méně plynulý a těžiště se posouvá dopředu. S rostoucí výškou podpatku se tyto efekty zvyšují – každý došlap je méně jistý než v nízké nebo ploché obuvi a roste riziko vyvrtnutí či drobných pádů. Některé práce popisují, že změněná mechanika chůze přetrvává i po vyzutí bot, protože svaly a šlachy se přizpůsobí dlouhodobému zvednutí paty a fungují jinak, než když člověk chodí celý život v ploché obuvi. Analýzy zátěže při chůzi na podpatcích přitom mluví o nerovnoměrném rozložení tlaku, které se časem promítá do bolesti.
Trend „Barbie feet“ tento problém jen zviditelnil. V online diskusích a komentářích pod videi popisují mladé ženy bolest nártů už po krátkém cvičení na špičkách, někdy jen kvůli jedné fotce nebo videu. Některé z nich uvádějí, že po několika týdnech zkoušení pózy začaly pociťovat necitlivost v prstech nebo ostré propichování v oblasti přednoží. Tyto zkušenosti odpovídají tomu, co ukazují laboratorní měření – tlak v přední části chodidla při zvednuté patě dramaticky narůstá a nervy v této oblasti jsou citlivé na přetížení. Dlouhodobé opakování takového pohybu může vést k dočasné i trvalé změně citlivosti.
Sociální sítě do toho přidávají ještě jeden paradox. Podpatky zůstávají symbolem elegance a společenského ideálu, a právě proto se z nich stal virální obsah. Mnoho žen je nosí, přestože ví, že jim způsobují bolest. Otevřeně přiznávají, jak jim večer po práci tuhnou nárty, jak cítí brnění v prstech nebo jak po několika hodinách přestávají cítit část chodidla, ale zároveň píšou, že bez podpatků se necítí „dost upraveně“ nebo „dost žensky“. Když se k tomu přidá jednoduchý vizuální trik typu „Barbie feet“, který udělá štíhlejší nohy na fotce, tlak na vzhled vítězí nad nepohodlím. Tento tlak je důvod, proč se trend tak rychle uchytil a proč se k podpatkům pořád vracíme.
V pozadí zůstává jednoduché doporučení odborníků: omezit počet hodin denně, kdy je pata zvednutá, střídat typy obuvi a dopřát svalům i šlachám čas vrátit se do přirozené délky. Vyšší podpatky si nechávat spíše na krátké společenské akce než na celodenní nošení. Když se tlak na chodidlo rozkládá rovnoměrně, nervy i klouby se přetěžují méně a riziko trvalých změn klesá. Na sociálních sítích ale taková doporučení příliš nevidíme. Pro většinu lidí je podstatný výsledek na fotce, ne to, co se děje uvnitř těla.