Na první pohled nevinné slovo, které se objevuje v krátkých videích na TikToku, se stává novou formou online šikany. Výraz „bop“, případně jeho rozšířená podoba „la la bop“, dnes patří k běžné slovní zásobě teenagerů. Málokdo z dospělých však tuší, že slouží především jako prostředek k zostuzení mladých žen.
„Výraz ‚bop‘ má jasně hanlivý podtext – označuje dívky, které mají více sexuálních partnerů. Jeho původ lze vystopovat ke slangu pro sexuální akt,“ uvedla pro News.com.au dr. Catherine Page Jeffreyová z oddělení médií a komunikace Univerzity v Sydney. Podle ní se výraz často zneužívá jako nástroj sociálního tlaku a verbální agrese na sociálních sítích.
Trend „bopování“ souvisí s tzv. „body count“ kulturou – fenoménem, který spočívá v počítání sexuálních partnerů. Tento přístup se šíří především mezi teenagery, pro které se z čísla stává měřítko popularity, nebo naopak důvod k posměchu. Ačkoliv se tento slang teoreticky vztahuje i na muže, v praxi se negativní konotace mnohem častěji dotýkají dívek. „Je to klasický příklad dvojího metru – co je u mužů vnímáno jako úspěch, je u žen stigmatizováno,“ dodala Jeffreyová.
Zatímco část veřejnosti tento jazykový vývoj přehlíží, některé mladé ženy se rozhodly reagovat jinak – pokusem o přivlastnění výrazu. Dvacetiletá Sophie Rain a dvaadvacetiletá Aishah Sofey, obě aktivní na platformě OnlyFans, založily koncem roku 2024 kolektiv s názvem Bop House. Sdružují osm tvůrkyň obsahu ve věku 19 až 24 let, které společně oslovují více než 33 milionů sledujících.
Jejich cílem je vědomě pracovat s pojmy, které jsou v online prostoru běžně používány jako urážky, a obrátit je ve vlastní prospěch. Například influencerka Ari Kytsya ve svých videích s ironií zmiňuje, že je „bopovou herečkou“. Podle dr. Jeffreyové jde o typický příklad jazykové inverze: „Snaží se převzít kontrolu nad tím, jak jsou označovány. Nepoužívají ten výraz hanlivě, ale záměrně s ním manipulují.“
Přesto odbornice upozorňuje, že snaha přetvořit význam nemusí být dostatečná. „Pro většinu uživatelů zůstává ‚bop‘ urážkou. Je to forma šikany, která je maskovaná jako zábava, a právě to ji činí nebezpečnější,“ vysvětluje.
Právě tato nejednoznačnost znepokojuje i rodiče, kteří často vůbec netuší, jaký obsah jejich děti sledují, jaký jazyk používají a čemu jsou vystaveny. Podle studie Parenting in a Digital World, kterou dr. Jeffreyová nedávno publikovala, je klíčové zahájit s dětmi včasný a otevřený dialog. „Nejde jen o to zakazovat nebo moralizovat. Rodiče by měli projevovat aktivní zájem o to, co jejich děti na internetu dělají, co sledují a jak přemýšlejí o vlastním digitálním prostoru,“ říká.
Na otázku, jak se s podobnými trendy vypořádat, odpovídá jasně: „Potřebujeme mluvit o respektu, stereotypizaci a digitálním chování. Sociální sítě nejsou příčinou problému – pouze odhalují to, co už dávno existuje. A čím dřív to uvidíme, tím líp budeme moci reagovat.“
Zdroj: Autorský text, Capital, Parrents, New York Post