Oficiální statistiky chudoby v Česku zůstávají nízké, rozpočty domácností jsou ale pod rostoucím tlakem. Evropská data ukazují, že roste podíl příjmů vydávaných na bydlení a slábnou finanční rezervy. Střední třída se tak nepropadá skokově, ale postupně ztrácí stabilitu v procesu, který se do statistik promítá se zpožděním.
Propad střední třídy neprobíhá formou náhlého zlomu. Nejde o vlnu bankrotů, masové exekuce ani rychlý nárůst chudoby. Proces je rozložený v čase a probíhá postupně. Domácnosti si odkládají menší část příjmů, větší podíl výdajů tvoří fixní položky a finanční rezerva se snižuje. V řadě případů jde o dlouhodobý stav, nikoli o krátkodobý výkyv.
Navenek se přitom životní úroveň dlouho nemění. Domácnosti dál fungují v běžném režimu, splácí závazky a udržují spotřební standard. Tento obraz ale zakrývá postupné zhoršování rozpočtové rovnováhy. Výdaje se stávají méně flexibilními a schopnost reagovat na nečekané náklady slábne.
Ve veřejné debatě je propad střední třídy často spojován přímo s chudobou. Data ale ukazují jiný sled událostí. Nejprve dochází ke ztrátě finančního prostoru, teprve následně se promítá do omezení spotřeby a změny životního stylu. Tento mechanismus je patrný i v zemích, kde základní makroekonomické ukazatele působí stabilně.
V roce 2024 žilo podle Eurostatu v Evropské unii 93,3 milionu lidí, tedy 21 procent populace, v riziku chudoby nebo sociálního vyloučení. Rozdíly mezi státy jsou výrazné. Nejvyšší hodnoty vykazují Bulharsko, Rumunsko a Řecko. Česká republika se s podílem 11,3 procenta řadí mezi země s nejnižším rizikem.
Nízká hodnota ukazatele AROPE ale zachycuje především konečné fáze ekonomických problémů domácností. Nevypovídá o tom, zda se rozpočty středních vrstev dlouhodobě neoslabují jiným způsobem, zejména prostřednictvím rostoucích fixních nákladů.
Klíčovým faktorem je bydlení. Pokud domácnost vydává na bydlení takový podíl příjmů, že jí zbývá omezený prostor na ostatní výdaje, zůstává sice formálně nad hranicí chudoby, ale ztrácí finanční rezervu. Podle Eurostatu – data o bydlení žilo v roce 2024 v Evropské unii 8,2 procenta obyvatel v domácnostech, které vydávaly na bydlení 40 procent a více svého disponibilního příjmu. V České republice tento podíl dosáhl 9,2 procenta.
Nejde o extrémní hodnotu v evropském srovnání, přesto ukazuje, že i v zemích s relativně nízkým rizikem chudoby dokáže bydlení vytvářet dlouhodobý tlak na rozpočty domácností. Tento tlak se do statistik chudoby promítá až s časovým odstupem.
Jakmile se podíl výdajů na bydlení přiblíží hranici únosnosti, mění se ekonomické chování domácností. Část z nich omezuje spotřebu, jiná se snaží udržet dosavadní úroveň výdajů za cenu vyššího zadlužení nebo postupného vyčerpávání úspor. Tento vzorec je typický pro období po inflačním šoku.
Nejprve klesne reálná hodnota příjmů, následně se domácnosti snaží dohnat ztracenou kupní sílu a současně obnovit rezervy. Podle Eurostatu – míra úspor dosáhla míra úspor domácností v eurozóně ve druhém čtvrtletí roku 2025 hodnoty 15,4 procenta. Evropská centrální banka pracuje s obdobnými údaji a upozorňuje na zvýšenou opatrnost domácností.
Průměrná čísla ale zakrývají rozdílný vývoj uvnitř společnosti. Zatímco část domácností úspory zvyšuje, jiná skupina se ze statistiky vytrácí, protože již spořit nedokáže a pouze dorovnává běžné výdaje. Výsledná data tak mohou působit stabilněji, než odpovídá realitě rozpočtů střední třídy.
Vývoj mezd tento tlak pouze částečně tlumí. Mezinárodní organizace práce ve zprávě Global Wage Report 2024–25 konstatuje, že v období vysoké inflace reálné mzdy v řadě zemí klesaly, přestože nominální platy rostly. Následné zlepšení bylo nerovnoměrné a návrat k původní kupní síle je pozvolný.
Pro střední třídu to znamená, že růst platů po inflační epizodě nevede automaticky k obnovení předchozí stability. Domácnosti, které několik let ztrácely reálný příjem, potřebují delší čas na vyrovnání ztrát. Mezitím jim ale narostly fixní výdaje, které nelze snadno omezit – nájem, splátky hypoték, energie, doprava nebo pojistky.
Ekonomická pozice střední třídy proto není dána pouze výší příjmů. Rozhodující je kombinace stabilních nákladů, rezerv a schopnosti absorbovat nečekané výdaje. I proto může být střední třída pod tlakem v období nízké nezaměstnanosti.
OECD dlouhodobě upozorňuje, že střední vrstvy čelí kombinaci rostoucích nákladů na bydlení, služeb a změn na trhu práce. Závěry starších analýz o tzv. „squeezed middle class“ se v posledních letech znovu potvrzují, zejména v souvislosti s inflací a zdražováním bydlení.
V případě České republiky OECD uvádí, že reálné disponibilní příjmy se po inflačním zásahu sice postupně obnovují, domácnosti však zůstávají citlivé na zdražování bydlení, služeb a na výši splátek hypoték. Ekonomický růst se tak do rozpočtů běžných rodin promítá pomaleji než do makroekonomických ukazatelů, jak popisuje i OECD Economic Outlook pro Česko.
Přesný okamžik propadu většinou neexistuje. Domácnost si může udržet stejný nominální příjem, zatímco se postupně zhorší poměr mezi fixními a volnými výdaji. Zdraží bydlení, energie nebo služby, dítě dospěje do věku s vyššími finančními nároky a současně dojde ke zvýšení splátek nebo ke konci fixace úvěru. V takové situaci rozpočet dál funguje, ale ztrácí pružnost. Rozhodování se začíná řídit závazky namísto preferencí. Prostor pro nečekané výdaje se zužuje.
Typický scénář je nenápadný. Domácnost se dvěma příjmy byla dlouhodobě zvyklá každý měsíc část peněz odkládat. Rezerva sloužila jako pojistka. Po inflačním období se ale úspory začaly zmenšovat a postupně zmizely. Domácnost se přesto stále nepovažovala za chudou, pouze za finančně napjatou.
Další výdaj už však situaci mění. Oprava auta, doplatek za energie, zdravotní výdaj nebo krátkodobý výpadek příjmu nelze řešit z rezervy. Přichází odklad plateb, spotřebitelský úvěr nebo využití kreditní karty. Nástroje, které dříve sloužily pouze pro výjimečné situace, se stávají běžnou součástí rozpočtového řízení.
Právě v tomto bodě probíhá odchod střední třídy. Neodehrává se formou dramatických událostí, ale prostřednictvím strukturální změny chování domácností. Výjimečná řešení se mění ve standardní praxi. Tento vývoj se do statistik promítá se zpožděním. Navenek může životní úroveň působit stabilně, vnitřní struktura rozpočtů se ale mění. Klesá finanční rezerva a zvyšuje se závislost na dluhu.
Jednotlivé ukazatele zachycují tento proces v různých fázích. Statistiky bydlení ukazují tlak dříve, údaje o chudobě později. Data o úsporách a mzdách pak doplňují obraz o tom, jak se rozpočty domácností přizpůsobují. Teprve kombinace těchto údajů dává ucelený pohled na situaci střední třídy.