Fenomén injekčního hubnutí zasáhl generaci, která vyrůstá pod tlakem dokonalosti. Ozempic slibuje ztrátu váhy, ale často přináší i ztrátu sebevědomí, radosti z jídla a psychické rovnováhy.
Ještě před pár lety se jméno Ozempic objevovalo hlavně v diabetologických ordinacích. Dnes je to fenomén, který se přelévá TikTokem, Instagramem i běžnými rozhovory mezi kamarádkami. Nejde už jen o lék, ale o symbol doby, ve které se krása měří číslem na váze a psychická pohoda často končí tam, kde začíná tělesné sebevědomí.
Ozempic a další přípravky z této skupiny, tzv. GLP-1 agonisté (semaglutid, liraglutid aj.), byly původně vyvinuty pro léčbu diabetu 2. typu. Fungují tak, že zpomalují vyprazdňování žaludku, snižují chuť k jídlu a stabilizují hladinu cukru v krvi. Vedlejším účinkem bylo výrazné hubnutí – a právě to spustilo lavinu zájmu mimo ordinace.
Podle dat amerického Centers for Disease Control and Prevention (CDC) a studie publikované v časopise JAMA v roce 2024 vzrostlo užívání léků typu GLP-1 – mezi něž patří i Ozempic – mezi mladými lidmi ve věku 12 až 25 let o bezmála 600 % během let 2020 až 2023. Autoři studie zaznamenali, že nárůst je nejvýraznější právě u žen: u dospívajících dívek činil zhruba +587 %, zatímco u mladých dospělých žen dokonce přes +659 %.
Zpráva zveřejněná v časopise JAMA upozorňuje, že 76 % všech receptů na tyto léky ve skupině mladých dospělých připadá na ženy. Ačkoliv mají v mnoha případech nízké až normální BMI, žádají o léčbu kvůli „pocitu, že nejsou dost štíhlé“.
Psychologové varují, že touha po dokonalém těle už dávno není jen estetickým cílem. Stává se nástrojem sebepřijetí. „Dnešní svět mladým ženám vzkazuje, že úspěch znamená být vidět – a být vidět znamená být dokonalá," vysvětluje klinická psycholožka Maya Stern z University of Southern California, která zkoumá vztah mezi tělesným obrazem a užíváním léků na hubnutí.
Sociální sítě, které původně měly inspirovat, se tak mění v digitální zrcadlo, kde každá nedokonalost působí jako stigma. Hashtagy jako #OzempicJourney nebo #SkinnyEra mají na TikToku stovky milionů zhlédnutí – a vytvářejí iluzi, že štíhlost je dosažitelná injekcí, ne životním stylem.
Pocit, že „konečně něco zabírá“, bývá opojný. Jenže podle endokrinologů i terapeutů je efekt Ozempicu často psychologicky klamavý. Tělo hubne, ale mysl nezažívá vnitřní proměnu. „Pacienti hlásí úbytek kil, ale často přichází i pocit prázdnoty, ztráty kontroly nad jídlem a v některých případech až derealizace – jako by hubnutí patřilo někomu jinému,“ uvádí Frontiers in Psychiatry v souhrnné zprávě o psychických dopadech GLP-1 léčby.
Z biologického hlediska je mechanismus jasný: potlačená chuť k jídlu znamená i potlačené signály odměny v mozku. A jídlo je přitom jedním z nejzákladnějších emočních zdrojů potěšení. Odebrat si ho bez náhrady znamená rozkolísat systém hormonů dopaminu a serotoninu – tedy látek, které ovlivňují nejen náladu, ale i vnímání sebe sama.
Za rostoucím zájmem o injekční „diety“ se skrývá hlubší fenomén. Socioložka Rachel Rodgers z Northeastern University v souvislosti s tím hovoří o „internalizované minifikaci“ – tlaku, který učí ženy, že menší tělo znamená větší hodnotu.
Tento tlak začíná už v dospívání. Podle studie Body Image and Interest in GLP-1 Medications právě mladé ženy s vyšší mírou tělesné nespokojenosti a častými dietními pokusy nejčastěji projevují zájem o GLP-1 léky – i přesto, že jejich hmotnost je v mezích zdravého rozmezí.
Psychologové připomínají, že jídlo je nejen biologická nutnost, ale i emoční nástroj. Umožňuje nám sdílet, pečovat, uklidnit se. Když se z něj stane nepřítel, rozpadá se celá vnitřní rovnováha. „Lidé, kteří ztratí vztah k jídlu, často ztrácejí i kontakt se sebou,“ upozorňuje terapeutka Anna Leclerq z Pařížské Sorbonny, která se věnuje poruchám příjmu potravy. „Zhubnout lze rychle, ale pocit sebeúcty žádná injekce nevytvoří.“
Lékaři dnes stojí na zvláštní hraně. V rukou mají lék, který dokáže změnit život lidem s obezitou, ale zároveň sledují, jak se z něj stává prostředek ke splnění estetických snů. „Ozempic by měl být zdravotní nástroj, ne kosmetický zázrak,“ varují odborníci. Světová zdravotnická organizace (WHO) upozorňuje, že užívání GLP-1 léků mimo lékařskou indikaci, zejména u mladých lidí s normální hmotností, může vést k vážným metabolickým rozvratům – od podvýživy po úzkostné poruchy.
Možná právě tady se ukazuje, jak moc jsme si jídlo odcizili. Z prostředku sounáležitosti se stala matematika kalorií a chemie hormonů. Ozempic není démon ani zázrak. Je to jen zrcadlo – odráží naši neschopnost být v míře, ve vztahu k sobě i k tělu.