Podprsenka dlouho patřila k nepsaným povinnostem. Jenže co když ji dnes už nechceme nosit? A co když k tomu není třeba žádné vysvětlení?
Podprsenka. Nenápadný kousek látky, který s námi vyrůstá, formuje postavu a definuje očekávání. Pro někoho pohodlný základ šatníku, pro jiného úzkostlivý přežitek, který tahá, tlačí a škrtí. U dalších už zkrátka přestala dávat smysl – ztratila pohodlí i opodstatnění. Přirozeně tak ubývá těch, kdo ji vnímají jako každodenní nutnost.
Ještě na konci 19. století svírala ženská těla pevná šněrování. Korzet nebyl jen otázkou estetiky, ale i disciplíny. A pak přišla změna. V roce 1914 si Američanka Mary Phelps Jacob nechala patentovat první lehkou dvoudílnou podprsenku. Vznikla vlastně náhodou – klasický korzet jí pod plesové šaty prostě neseděl. Vzala dva kapesníky, stuhu a služebnou. Výsledek byl praktický, lehký a revoluční. Až tolik, že ho později prodala výrobci korzetů. Ti na tom vydělali miliony.
Podprsenka má své praktické důvody. U většího poprsí uleví zádům, pomáhá při sportu, tlumí napětí během cyklu. Když sedí, může být fajn. Jenže v tom bývá problém – většina žen nosí špatnou velikost, těsný střih, tvrdý materiál. Výsledkem je nepohodlí, které se nosí v tichosti. Protože se to tak prostě dělá.
Na druhé straně jsou ty, které klasické podprsenky odložily. Někdy jen doma, jindy úplně. Volí pohodlí bez výztuh, bez kostic, bez sevření. Jen tak. Volně. Ale neznamená to, že prádlo zmizelo ze scény. Mnoho žen zůstává u pohodlnějších variant – sportovních střihů, braletek nebo měkkých látek bez push-up efektu. Nejde o vzpouru. Jde o volbu.
A je fér říct, že ne každému tělu taková volnost sedí. Někdo bez opory jednoduše není ve své kůži – a někdy to není jen o pocitu. Gravitace zkrátka dělá svoje. U většího poprsí nebo při změnách v těle může být pevnější prádlo nejen pohodlnější, ale i zdravější volbou. A to je naprosto v pořádku.
Tahle změna se odráží i v módě. Přibývá oblečení, které přirozený tvar prsou neřeší. A když slavné osobnosti vyjdou „na volno“, svět se nezboří. Naopak – zvykáme si. Pomalu, ale jistě.
Podprsenku si dnes oblékáme spíš ze zvyku než z potřeby. Možná právě proto má smysl ptát se, co je pohodlí, co je očekávání – a co jsme si jen zbytečně osvojily. Tělo není projekt a ženskost nevisí na ramínkách. Pokud prádlo dává pocit jistoty, má své místo. Ale pokud ne, není žádný důvod ho nosit jen proto, že to dělaly generace před námi.
Ticho, které dřív obepínalo téma podprsenek, se pomalu rozplývá. Přichází klidnější přístup – méně kategorií, více pochopení. Ať už se rozhodnete jakkoliv, nemělo by to být kvůli pohledům okolí. Jen kvůli vám.
Zdroj: Autorský text, Proženy, Regionalnizpravodaj