Chronický nízkostupňový zánět nebolí, ale podle nových studií urychluje nástup civilizačních nemocí a může zkrátit život o celé roky.
Tichý, nenápadný a vytrvalý. Tak dnes odborníci popisují chronický nízkostupňový zánět – stav, který o sobě nedává téměř žádné signály, ale dokáže člověku vzít roky ze života. Nejde o klasický zánět, který poznáte podle horečky nebo bolesti. Tady se nic nezčervená, nepulsuje, neomezuje vás to při pohybu. Reálně se nic „neděje“. A právě v tom je ten háček.
Možná to znáte: člověk má trochu vyšší tlak, pár kilo navíc, cukr občas na hraně. Lékař uklidní: „Sledovat, nic víc.“ A tak se jde domů s pocitem, že je vlastně všechno v normě. Ve skutečnosti ale může tělo běžet v mírně zvýšeném zánětlivém režimu, který necítíte. Imunitní systém je lehce nastartovaný, i když by zrovna nemusel. Není to žádná krize, žádná horečka. Spíš takové tiché „pobublávání“, které bývá přítomné měsíce nebo i roky.
Laboratorně se takový stav projeví jen nenápadně – třeba mírně zvýšeným hs-CRP nebo hodnotami některých interleukinů. Nic alarmujícího, nic, kvůli čemu by vás posílali na urgent. A přesto jde o typ zánětu, který postupně zasahuje cévy, metabolismus i orgány, aniž by člověk tušil, že se něco mění. Právě to je chronický nízkostupňový zánět.
Výzkumy posledních let tento obrázek zpřesnily. Vědci začali měřit celé zánětlivé profily, ne jen jednotlivé hodnoty. A tam se ukazuje, že lidé s vyššími zánětlivými skóre častěji rozvíjejí kardiometabolické choroby – a hlavně dřív. Studie pracující s INFLA-skóre, která sledovala přes 270 tisíc lidí, popsala, že onemocnění se u lidí s nejvyšší zánětlivou kategorií objevují o několik měsíců až více než rok dříve než u těch s nízkým skóre.
Zní to možná jako malý rozdíl, ale v praxi to znamená jediné: méně let, kdy je člověk skutečně zdravý. Zánět se tady nechová jako důsledek jedné nemoci. Často je to samotný motor, který posouvá problémy blíž.
Dlouho se mělo za to, že jde o přirozenou součást stárnutí. Že zánětlivost s věkem prostě roste a nedá se s tím nic moc dělat. Jenže poslední velká studie v časopise Nature Aging tento mýtus zásadně nabourala. Porovnala čtyři lidské populace – od Itálie a Singapuru až po Tsimané v Bolívii či komunitu Orang Asli v Malajsii – a zjistila, že ti, kdo žijí tradičním způsobem života, zánětlivost s věkem vůbec nezvyšují. Jinými slovy: chronický zánět není pevně daný věkem, ale tím, jak žijeme.
A tím se celý příběh posouvá dál. Ukazuje se, že nejde o jeden konkrétní spouštěč, ale o souhru běžných věcí, které se skládají do jednoho obrázku. Když se začne nabalovat břišní tuk, pohybu je málo, člověk jí spíš hotovky a sladké, do toho nespí pořádně a stres mu „jede“ od rána do večera, tělo to pozná. Ne navenek, ale uvnitř. V takové kombinaci má imunitní systém tendenci běžet v lehkém zrychlení, jako by mu někdo nechal rozsvícené kontrolky, i když není jasné proč.
I jídlo má v tomto příběhu větší sílu, než si většina lidí připouští. Vědci dnes často používají ukazatel zvaný Dietary Inflammatory Index . Pomáhá popsat, jestli strava tělo spíš uklidňuje, nebo v něm dlouhodobě podporuje zánět. A v datech se objevuje jasný vzor: jídelníček plný sladkostí, ultra-zpracovaných potravin a velmi malého množství vlákniny zvyšuje riziko předčasného úmrtí. Naopak lidé, kteří jedí pestřeji a přirozeněji, mají tato rizika nižší.