Navenek milá, uvnitř zlomená. Ženy popisují, jak je potřeba zalíbit se všem dovedla k vyčerpání i nenávisti vůči sobě.
Na první pohled úspěšná, milá, vždy připravená pomoci. Uvaří, uklidí, dorazí do práce včas, usměje se na kolegu i na klienta. Nikdy neřekne ne. Ale jakmile zavřou dveře bytu, realita je jiná. Vyčerpané tělo, podrážděná mysl, někdy i pláč. Syndrom hodné holky se neprojevuje dramaticky navenek. Je tichý, ale o to ničivější. Ačkoliv se o něm mluví čím dál víc, většina žen dlouho netuší, že v tom jedou. Jen ví, že jsou unavené. A že je to jejich chyba.
Jak popsala terapeutka Shreya Mandal pro Psychology Today (červen 2025), mnoho žen vůbec netuší, že jejich neustálé „ano“ je ve skutečnosti fawn response – podvědomý obranný mechanismus, který se spouští v situacích ohrožení nebo chronického tlaku. „Místo útěku nebo boje ženy zvolí třetí cestu – podřízení se, přizpůsobení, snahu zavděčit se,“ vysvětluje v článku.
Na TikToku se v poslední době objevují videa, která mluví až nepříjemně upřímně. Mladé ženy v nich popisují, co to skutečně znamená snažit se neustále vycházet vstříc všem kolem sebe. Říkají, že jim to zpočátku připadalo normální – být ochotná, vstřícná, milá. Ale postupně to přerostlo v něco jiného. „Nešlo o laskavost. Já jsem se bála, že když nebudu dost milá, lidi mě odmítnou,“ přiznala jedna z autorek ve videu, které má přes sto tisíc zhlédnutí. Některé mluví o úzkostech, jiné o pocitu ztráty sebe sama. A všechny o tom, že to trvalo roky, než si vůbec uvědomily, že takhle žít nechtějí.
Tři americké psychoterapeutky – Israa Nasir, Summer Forlenza a Melissa Stanger – v rozhovoru pro Business Insider upozorňují, že chronický people pleasing není jen emocionální problém. Dopady jsou vidět všude – ve vztazích, kde se hromadí nevyřčené křivdy, i v práci, kde dotyčná táhne za tři a bojí se ozvat. Časem z toho bývá vyčerpání, někdy až kolaps. Často jde o ženy, které si už jako malé holky zvykly, že za poslušnost přišlo pochválení. Ale nikdo je nenaučil, jak poznat, co vlastně samy chtějí.
Na diskusním fóru r/AskWomen najdeme desítky příběhů žen, které došly na hranu. „Když mi šéf naložil práci za tři lidi, usmála jsem se a poděkovala. O víkendu jsem skončila na pohotovosti s kolapsem,“ píše uživatelka burntsunflower. Další dodává: „Moje terapeutka mi řekla, že moje laskavost je maska. A že už mě dusí.“ Právě terapie bývá jedním z mála míst, kde ženy mohou sundat fasádu a říct nahlas, že už nemůžou.
„Too loud, too messy, too much.“ Titulek červencového textu v Guardianu přesně vystihuje tlak, pod který se ženy dostávají. Mají být jemné, klidné, adaptabilní. Až se z toho jednoho dne zhroutí. Často potichu. Bez dramat. Jen přestanou fungovat. „Nejsem naštvaná na svět. Jsem naštvaná na sebe, že jsem si tohle nechala dělat tolik let,“ napsala jedna z diskutujících.
Prvním krokem k uzdravení je poznání. Že ne všechno, co vypadá jako laskavost, je skutečně zdravé. A že říct „ne“ není selhání, ale hranice. Jak shrnula Mandal v Psychology Today: „Fawn response není skutečný soucit. Je to strategie přežití, která nás stojí samu sebe.“