Rychlost, notifikace, sociální sítě. Někteří už toho mají dost. Po celém světě roste počet lidí, kteří se vědomě odpojují od internetu a vracejí se k životu offline. Co je k tomu vede a co na to psychologové?
Denně na nás skáčou notifikace. Zvuky, bubliny, blikající ikony. Sotva ráno otevřeme oči, už nás honí e-maily, zprávy, příspěvky. Pro většinu z nás to je úplně normální – online svět je všude. V práci, doma, na toaletě. Jenže právě tohle je pro některé důvod, proč říct: dost.
Začíná to pomalu. Vypnuté notifikace. Pak odinstalované aplikace. Nakonec celé účty pryč. A pak i telefon. Třiatřicetiletý Ondřej, kdysi ajťák a fanatik do technologií, teď žije na okraji Šumavy. Manuální práce, signál jen někdy, mobil bez dat. „Přestal jsem zvládat svoje vlastní myšlenky. Pořád jsem skákal od jedné věci k druhé. Někde jsem se ztratil,“ říká pro TOPDNE.cz.
Ticho místo notifikací
Z toho, co bylo původně jen „pauzou od sítí“, se stává nový způsob života. Digitální detox, jak tomu dnes říkáme, už není jen víkend bez mobilu. Pro některé to znamená přeskládat celý život.
„Mozek si potřebuje odpočinout. Lidé to často zjistí, až když začnou cítit vnitřní přetlak, špatně spí, jsou podráždění a ztrácejí chuť do běžných věcí,“ říká psycholožka Mgr. Kristýna Nováková, která se věnuje vlivu technologií na psychiku. Podle ní nejsme uzpůsobeni tomu, co se dnes děje – mozek zpracovává víc informací než kdy dřív. A dělá to bez pauzy.
Zajímavé je, že mnoho lidí mluví o stejném momentu zlomu – okamžiku, kdy si uvědomili, že už neslyší vlastní myšlenky. Jedna klientka jí prý řekla: „Jela jsem tramvají a místo sledování okolí jsem automaticky vytáhla mobil. A pak znovu. A znovu. Ani nevím proč.“
Závislost na pozornosti a dopaminu
„Tohle chování není náhoda. Sociální sítě a aplikace jsou navržené tak, aby nás lákaly zpět. Fungují podobně jako automaty v kasinu – každé pípnutí, nový like nebo komentář aktivuje v mozku dopaminovou odezvu,“ vysvětluje neurolog Martin Jan Stránský, který se dlouhodobě zabývá technologickými závislostmi.
Právě proto není návrat do offline reality vůbec snadný. Někteří zažívají úzkosti, podráždění, prázdnotu. Ale ti, kteří to ustojí, popisují opak – vnitřní klid, lepší spánek, návrat soustředění. A hlavně – znovuobjevený kontakt se sebou samým.
Rodiny, které si znovu povídají
Ticho není jen věcí jednotlivců. V některých rodinách se digitální únava stala společným tématem. Martin z Brna, otec dvou dětí, se rozhodl udělat radikální krok. „Doma jsme všichni seděli s mobilem. Každý zvlášť. Jednoho dne jsem všechny přístroje naházel do šuplíku a řekl: na týden konec. A víš co? Děti měly najednou milion věcí, co chtějí dělat spolu.“
Jeho manželka se zpočátku zlobila. Prý že přehání. Ale nakonec uznala, že se doma něco změnilo. Začali spolu vařit, hrát stolní hry, chodit na procházky. A co je nejlepší – mobil už se do obýváku nevrátil.
Zní to možná zvláštně, ale i offline lidé mají své komunity. Scházejí se na akcích, kde nejsou dovoleny mobily. Píšou si dopisy. Vytvářejí analogové kluby. Někteří se dokonce seznamují pomocí vzkazů na vývěskách v knihovnách.
Existují i mezinárodní iniciativy, které podporují návrat k digitální rovnováze. Jednou z nich je Digital Detox®, kde odborníci i běžní lidé sdílejí zkušenosti, tipy a cesty, jak znovu najít balanc mezi online světem a skutečným životem.
Jak říká Ondřej ze Šumavy: „Nemám nic proti technologiím. Ale když mě začaly ovládat, ztratil jsem sám sebe. Offline jsem konečně začal žít naplno.“