Zimní last minute dovolené do "exotiky" se jeví jako ideální únik z českého nepříznivého počasí. Nízká cena u tříhvězdičkových resortů však často znamená provozní kompromisy v kuchyni, hygieně i kontrole. Část turistů si pak odveze domů i nevyžádaný suvenýr v podobě zažívacích potíží.
Zimní nabídka zájezdů do teplejších destinací se v posledních letech proměnila v rychle obrátkový produkt, který se pořizuje impulzivně a ve velkých objemech. Egypt, Kapverdské ostrovy, Spojené arabské emiráty, ale také Tunisko a Turecko se v reklamních sděleních objevují jako vzájemně zaměnitelné volby. Nejlevnější varianta však nebývá výhodná pouze s ohledem na vynaložené náklady na pořízení zájezdu. Na svoje limity naráží často i v oblasti komfortu. Úspora se často promítá také do provozních rezerv hotelu, úrovně hygieny anebo kvality poskytovaných služeb. To se však zákazník dozví častokrát až na místě.
Neopomenutelným faktem, který se s nízkou úrovní hotelu často pojí, jsou i zdravotní rizika odvislá od bezpečnosti potravin a nápojů, případně nízkého hygienického standardu.
Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí patří alimentární onemocnění k nejpředvídatelnějším zdravotním komplikacím spojeným s cestováním a v rizikových regionech se pobytu či krátce po návratu zpět domů objevují zhruba u 30 až 70 procent cestujících. CDC zároveň upozorňuje, že ani tradiční cestovatelská pravidla typu vyhnout se pití místní vody či konzumace ledu neposkytují absolutní ochranu. I při zvýšené opatrnosti klienta může k nákaze dojít, a to zejména chybou personálu.
Ve chvíli, kdy se obecné riziko střevních infekcí spojí s provozem tříhvězdičkového all inclusive resortu, vzniká prostředí mimořádně citlivé na drobná provozní selhání. Bufetový způsob stravování znamená velké objemy, průběžné doplňování a pokrmy, které část dne stojí při zvýšených teplotách. Teplo a vlhkost zvyšují nároky na dodržování teplotního řetězce, správného postupu skladování a hygieny pracovních ploch. Do hry vstupuje křížová kontaminace v kuchyni, led v nápojích, voda používaná k oplachu ovoce a zeleniny, sdílené toalety, bazény a tisíce drobných kontaktů mezi hosty v průběhu dne. U dražších produktů bývají provozní rezervy širší. V nejlevnějším segmentu se systém častěji dostává do režimu, kdy se spíše dohání tempo než systematicky kontroluje.
Část zdravotních potíží se neprojeví bezprostředně na místě, ale až po návratu. Inkubační doby některých infekcí trvají několik dnů, návrat do chladnějších podmínek přidává teplotní šok, cestovní únavu a dehydrataci, které mohou průběh zhoršit. Dovolená se pak neuzavírá pocitem odpočinku, ale návštěvou lékaře, nasazením léčby nebo pracovním výpadkem v týdnu, kdy měl být člověk opět v běžném provozu.
Tyto závěry dokládají data zahraničních zdravotnických a epidemiologických autorit, které dlouhodobě mapují rizika spojená s vodou, potravinami a hromadným cestováním, včetně konkrétní situace zaznamenané na Kapverdách na konci roku 2025, a také veřejně dostupné recenze konkrétních resortů.
U každé destinace je uveden konkrétní hotel a konkrétní odkaz na recenzi, aby bylo možné jednotlivá tvrzení ověřit. Tento přístup nevytváří statistiku celého trhu, vytváří však tvrdý a kontrolovatelný obraz: u levných resortových pobytů v některých zemích se stejné potíže objevují opakovaně, napříč hotely i sezónami.
Egypt je zimní stálicí, a právě proto je logické začít analýzu u něj. CDC ve svém profilu pro Egypt popisuje detail, který výstižně ilustruje mechanismus resortového rizika: ve velkých mezinárodních turistických hotelech bývá voda z kohoutku obvykle upravená a považovaná za relativně bezpečnou, mimo tento kontext však takové ujištění neplatí, protože zdrojem mohou být soukromé nádrže bez pravidelného auditu. Resort tak funguje jako relativní ostrov standardu, nikoli jako univerzální záruka.
V praxi stačí drobný krok stranou. Nápoj s ledem mimo hotel, voda při čištění zubů, jídlo na výletě nebo konzumace mimo turistický řetězec. Právě v těchto situacích se často objevuje scénář, kdy „všechno vypadalo v pořádku“, a přesto se zdravotní potíže dostaví. V kombinaci s masovým bufetovým provozem se riziko dále násobí.
Tento mechanismus se opakovaně objevuje také ve veřejných zkušenostech hostů. U resortů v Hurghadě lze dohledat recenze, které otevřeně popisují alimentární onemocnění během pobytu nebo krátce po něm. Nejde o izolované excesy, ale o motiv, který se v levnějším segmentu vrací. Nevypovídá o každém hotelu zvlášť, vypovídá o citlivosti systému, který funguje s minimálními rezervami.
Tunisko se v zimním období prezentuje jako cenově dostupná alternativa k Egyptu. Zdravotní rámec je však v zásadě obdobný: voda, potraviny, hygiena a hromadné stravování. Britský portál TravelHealthPro, spravovaný zdravotnickou sítí NaTHNaC, v tuniském profilu připomíná, že bakteriální infekce přenášené kontaminovanou vodou a potravinami zůstávají v regionu relevantním rizikem, zejména tam, kde hygienické podmínky kolísají. V praxi to znamená, že „bezpečná voda a bezpečné jídlo“ zůstávají klíčovými proměnnými, které se u levného resortového produktu mohou chovat jinak než u dražšího pobytu.
Veřejné recenze tuniských resortů často popisují podobný průběh. Pobyt proběhne bez výrazných komplikací, potíže se rozvíjejí postupně a definitivní potvrzení přichází až po návratu domů.
Kapverdy jsou v zimním období atraktivní tím, že působí jako bezpečná exotika s relativně stabilním resortovým zázemím. Právě proto vzbudila pozornost situace z konce roku 2025. Nizozemský institut RIVM tehdy zveřejnil upozornění na výskyt shigellózy u cestovatelů, kteří pobývali v resortech na ostrovech Sal a Boa Vista, a tuto informaci výslovně propojil s resortním kontextem. Evropské středisko ECDC následně událost zařadilo do svého týdenního přehledu infekčních hrozeb.
Podstatné je, že vyšetřování pracovalo s opakováním případů v čase a s vazbou na konkrétní hotelové řetězce. To ukazuje na systémový problém, nikoli na jednorázové selhání. Veřejné recenze z daného období tento obraz dále dokreslují. Objevují se v nich opakované zmínky o alimentárních potížích u více hostů během jednoho pobytu. Kapverdy se tak v určitém období posunuly z kategorie „exotika za výhodnou cenu“ do roviny destinace sledované evropským epidemiologickým dohledem.
Turecko má u českých turistů specifické postavení. Působí blízce, známě a civilizačně bezpečně. Právě tato důvěra však někdy vede ke snížení obezřetnosti, zejména pokud jde o vodu a stravu. TravelHealthPro v profilu pro Turecko upozorňuje, že infekce přenášené kontaminovanými potravinami a vodou zůstávají relevantním rizikem, především mimo hlavní sezónu, kdy se část resortů dostává do úsporného režimu.
Spojené arabské emiráty jsou obecně vnímány jako destinace s vyšším standardem. V mnoha hotelech to odpovídá realitě. Zdravotní riziko se zde však často posouvá jinam. Méně k hygieně bufetu, více k režimu pobytu. Extrémní teploty, klimatizace, dlouhé přesuny, krátké intenzivní pobyty a nízký pitný režim vytvářejí zátěž, která může zhoršit průběh i relativně drobných zdravotních potíží. Vyšší standard tak neznamená nulové riziko, ale jeho odlišnou podobu.
Do rovnice levných zimních last minute vstupuje také samotná cesta. Dlouhé sezení, nízká vlhkost v kabině, omezený pohyb a často nedostatečný příjem tekutin zvyšují únavu a u menší části populace i riziko žilní tromboembolie. CDC v publikaci Yellow Book popisuje dlouhodobou imobilitu při cestování jako základní rizikový faktor a upozorňuje na nutnost prevence u delších letů. Podobně se vyjadřují i britské zdravotnické materiály, které připomínají, že riziko trombózy po letech nad čtyři hodiny roste a u některých skupin má smysl uvažovat o preventivních opatřeních.
Jak potvrzují i zahraniční data z cestovních pojišťoven, nejčastější zdravotní komplikace řešené během pobytu v teplejších destinacích nejsou exotická onemocnění, ale běžné alimentární potíže vzniklé přímo na místě. Pro českého cestovatele je podstatné, že pokud se zdravotní obtíže rozvinou až po návratu domů, nejde už o událost spojenou s cestovním pojištěním, ale o problém, který se řeší v rámci standardní zdravotní péče.
Pro spotřebitele z toho plyne jednoduché doporučení. U nejlevnějších nabídek se vyplatí hodnotit hotel jako provozní celek, nikoli jen jako položku v katalogu. Vyšší kategorie a větší resorty bývají ve většině případů připravené na celoroční zátěž, mají stabilnější personální obsazení a zkušenost s nepřetržitým provozem. Právě u nich se v zimě častěji stírají rozdíly mezi sezónami, zatímco část tříhvězdičkových hotelů se do zimních nabídek dostává hlavně proto, že v letní konkurenci neobstojí.
Rozhodování by proto nemělo stát jen na ceně. Smysl má sledovat dlouhodobé recenze zaměřené na stravování, hygienu a provozní problémy, všímat si opakujících se motivů a zohlednit i to, že krátký zimní pobyt v teple je fyzicky náročný balíček, který nekončí poslední nocí v resortu. Připlatit si za hotel s lepším zázemím často neznamená luxus navíc, ale vyšší šanci, že dovolená skončí návratem k běžnému režimu, nikoli řešením následků.