Ženské tělo ukrývá nervový „spínač“, který rozhoduje o tom, jak žena vnímá bolest, vzrušení i samotný porod. Ačkoliv jeho existence byla popsaná už před třiceti lety, věda mu dlouho nevěnovala pozornost. Nové studie ale ukazují, že tento skrytý mechanismus je klíčem k pochopení bolestivého sexu i komplikovaných porodů...
Je pozoruhodné, jak často se v ženských zkušenostech opakují podobné výpovědi. Například situace, kdy žena během pohlavního styku cítí bolest v jednom konkrétním, těžko popsatelném místě. Nebo popisy z porodních sálů, kde se charakter bolesti v určitém okamžiku změní z ostrého v tupý, nezřídka provázený pocitem, který ženy označují jako „přepnutí“. Takové výrazy mohou na první pohled působit jako obrazná nadsázka, ale ukazuje se, že mají reálný anatomický základ. V ženském těle totiž existují nervové okruhy, jejichž aktivace může významně měnit vnímání podnětů. Přesto jim výzkum po dlouhá léta nevěnoval systematičtější pozornost.
Poprvé o něm začali psát výzkumníci už v 90. letech, když si všimli zvláštního reflexu spojujícího děložní čípek, dělohu a pánevní nervy. V jedné z prvních prací, kterou publikoval egyptský chirurg Ahmed Shafik, se tento mechanismus popisoval jako „uterocervical reflex“. Tehdy se ale nevědělo, jak ohromný vliv může mít.
Posledních několik let však přineslo vlnu nového zájmu o to, jak ženské tělo skutečně reaguje na bolest, tlak, vzrušení nebo porod. Výzkumy ukázaly, že nervové propojení v oblasti pánve je mnohem komplexnější, než jsme si kdy mysleli. A že některé signály neputují po klasických drahách bolesti, ale po rozdílných cestách.
Jedním z klíčových bodů celého systému je oblast kolem děložního hrdla. Je hustě propojená s nervovým uzlem, který funguje jako distribuční centrum. Když se aktivuje, mění způsob, jakým mozek vnímá podněty z pánve. Přesně toto vysvětluje, proč některé ženy zažívají při sexu bolest, která se nedá popsat jako „jen bolest“, ale něco úplně jiného. A proč jiné ženy zase cítí skoro euforii. Tyto rozdíly nejsou jen psychologické.
Nejnovější výzkumy přidaly další dílek do mozaiky. V listopadu 2025 publikovali vědci objev senzorických proteinů PIEZO1 a PIEZO2 jako klíčových molekul, díky nimž děloha „cítí“ tlak a tah během kontrakcí. Jejich článek vyšel na Medical News Today pod názvem „How the uterus senses force to drive labor“. Jde o senzory, které fungují jako spínače. Když se aktivují, děloha zvyšuje sílu kontrakcí. Když jsou porušené, porod může být bolestivější nebo pomalejší.
Rozsáhlá neurobiologická analýza provedená před pěti lety ukázala, že některé nervové dráhy v ženské pánvi reagují na tlak zcela opačně než jiné. Co znamená bolest pro jednu ženu, může být pro druhou signál vzrušení. Jde o různé nervové konfigurace. Stejný mechanismus může vysvětlit i fenomén, o kterém se dlouho nesmělo mluvit – vzácné případy orgasmických nebo euforických pocitů při porodu.
Možná to nenápadně převrací naše dosavadní chápání ženského těla. A zároveň to osvětluje, proč tolik žen tak obtížně popisuje vlastní bolest. Jedna cítí pálení, druhá vnitřní tah, třetí tlak, který se neklidně přelévá. Jenže právě tahle jazyková roztříštěnost je důvodem, proč byla ženská bolest po desetiletí zlehčovaná. Lékaři slyšeli slova, ale skutečnost probíhala v úplně jiném jazyce. Tenhle nervový uzel, ten přehlížený spínač, funguje jako chybějící tlumočník mezi prožitkem a diagnózou.
Výzkumy publikované v časopise AJOG v posledních letech ukazují, že nervová poškození v oblasti pánve po porodu rozhodně nejsou raritou, jak se ještě donedávna tvrdilo. Některé ženy si následky těchto poranění nesou měsíce, někdy i roky po porodu, což lékařskou obec přimělo změnit přístup. V praxi to znamená častější doporučení komplexního vyšetření pánevního dna, cílenou práci na nervosvalové souhře nebo úpravu hormonálního nastavení. Jinými slovy: přesně takové zásahy, které mohou tenhle citlivý systém opět naladit na režim, v němž fungoval před porodem – nebo se mu alespoň přiblížit.