Podprsenky dolů, velí datum v kalendáři. Dnešní Mezinárodní den bez podprsenky vybízí ženy odložit nejsledovanější kousek šatníku, jehož historie přetéká paradoxy. Z nástroje pohodlí se stal symbol sexuality, emancipace i diktátu moci. Madonna z něj udělala brnění, Kim Kardashianová prodává umělé bradavky a současná móda? Ta už se pohledu na odhalená prsa začíná přejídat.
Málokterý kus oděvu dokázal během jediného století vystřídat tolik protichůdných rolí. Podprsenka měla ženské tělo osvobodit od svazujících korzetů, následně je vytvarovat podle aktuálního módního ideálu, skrýt nežádoucí detaily a jindy naopak zdůraznit vše, co mělo zůstat skryté. Ženy ji měly nosit, aby naplnily představy o slušném chování, svlékat ji, aby demonstrovaly svou svobodu, a nakonec si pořizovat specifické modely vytvářející iluzi, že pod oblečením žádnou nemají. Módní průmysl v tom našel dokonalou příležitost, jak opakovaně prodávat tentýž příběh v novém kabátě.
Právě dnes si tenhle kousek oblečení může dát aspoň na chvíli pauzu. Mezinárodní den bez podprsenky, známý v online světě jako No Bra Day, se začal šířit po internetu v roce 2011. Za jeho zrodem stála anonymní uživatelce vystupující pod přezdívkou Anastasia Doughnuts, která jednoduše vyzvala ženy, aby podprsenky pro jednou nechaly doma. Svátek se zpočátku slavil v červenci, nakonec se ale zabydlel 13. října, aby přirozeně navázal na říjnovou osvětu o rakovině prsu.
Lidé si ho ale docela často pletou s akcí BRA Day. Tu ve stejném roce založil kanadský plastický chirurg Mitchell Brown, ovšem s úplně jiným záměrem – chtěl informovat ženy po odstranění prsu o možnostech rekonstrukční chirurgie. Zatímco BRA Day je ryze zdravotnická a odborná iniciativa, No Bra Day zůstává hlavně spontánním internetovým fenoménem, kde se potkává touha po pohodlí, ženská svoboda i zdravá dávka osvěty.
Podprsenka jako vynález ženské netrpělivosti
Hledat konkrétního vynálezce podprsenky je tak trochu detektivka bez jasného pachatele. Žádná jediná žena, která by si mohla připsat veškerou zásluhu, totiž neexistuje. Primitivní pruhy látky na zpevnění poprsí používaly už ženy ve starověkém Řecku, ale cesta k modernímu prádlu byla ještě hodně dlouhá.
Za jednu z hlavních průkopnic platí Francouzka Herminie Cadolle – neobyčejně akční žena, která se v roce 1871 zapojila do Pařížské komuny a později podnikala v Argentině. V roce 1889 na světové výstavě v Paříži předvedla elegantní řešení, jak vyzrát na příšerně těsné korzety. Jednoduše je rozstřihla napůl. Spodní část dál stahovala pas, zatímco ta horní už držela prsa samostatně.
Na svou dobu to byl malý zázrak. Korzet totiž ženám po celá staletí diktoval nejen tvar postavy, ale i to, jak moc se můžou nadechnout nebo pohnout. Pracovat, cestovaly nebo trávit večer ve společnosti v něm nebylo nic příjemného. Cadolle jim najednou nabídla variantu, která dala horní polovině těla konečně trochu dýchat.
Další zásadní krok učinila Američanka Marie Tucek, která v roce 1893 získala patent na podpůrný oděv disponující samostatnými košíčky pro obě prsa, ramínka a pevnou konstrukcí podpírající poprsí zespodu. Svými principy již v mnoha ohledech připomínala pozdější modely s kosticemi.
Teprve poté přichází na řadu žena, jejíž jméno se s moderní podprsenkou pojí nejčastěji. Americká společenská celebrita Mary Phelps Jacobová se podle vlastních vzpomínek chystala na ples, když zjistila, že jí tuhý korzet nevzhledně vystupuje pod jemnými večerními šaty. Zavolala služebnou, vzala dva hedvábné kapesníky a růžové stužky, čímž vytvořila lehkou a poddajnou náhradu.
To, co zpočátku sloužilo jako nouzové řešení jedné společenské situace, získalo 3. listopadu 1914 oficiální americký patent číslo 1 115 674. Jacobová, později známá pod jménem Caresse Crosby, nakonec svůj patent prodala společnosti Warner Brothers Corset Company za patnáct set dolarů.
Z hlediska dějin oblékání šlo o zlomový okamžik. Dámské spodní prádlo se pozvolna zbavovalo pevných kostic a přizpůsobovalo se skutečnému životnímu stylu moderních žen. Osobní svoboda však netrvala dlouho bez nových podmínek, neboť svět módy se obratem pustil do diktování toho, jak má nově osvobozené poprsí vypadat.
Zatímco ve dvacátých letech minulého století představoval ideál krásy chlapecký a takřka plochý hrudník, o několik desetiletí později nastoupil přesný opak.
Když ženská prsa dostala ostré hroty
Padesátá léta minulého století přinesla střihy, které by dnes mohly působit jako součást extravagantní vesmírné uniformy. Takzvané bullet bras, tedy v doslovném překladu kulkové či projektilové podprsenky, využívaly špičaté košíčky často zdůrazněné soustřednými švy. Ty pod přiléhavými svetry vytvářely velmi výraznou a ostře řezanou siluetu.
Šlo o zlatou éru hollywoodských ikon, mezi nimiž nechyběly Marilyn Monroe či Jayne Mansfieldová. Podprsenka v té době definitivně odložila čistě practical úlohu a stala se sofistikovaným nástrojem pro precizní modelování ženské postavy. Zatímco dřívější korzet primárně formoval pas, nyní se pozornost tvůrců přesunula k poprsí.
Právě tento historický motiv se po desítkách let stal silnou inspirací pro francouzského návrháře Jeana Paula Gaultiera. Již v roce 1984 uvedl na přehlídková mola korzetové šaty s nápadně kuželovitými košíčky, čímž tehdy realizoval výstřední experiment přenášející tradiční spodní prádlo do světa haute couture.
Zásadní zlom však přišel s Madonnou. V dubnu 1990 zahájila v Japonsku své velkolepé turné Blond Ambition a na pódiu vystoupila v ikonickém růžovém korzetu s ostrými špičatými košíčky, který pro ni Gaultier navrhl. Z intimního prvku dámského šatníku se rázem stal jeden z nejvýraznějších kostýmů v dějinách populární hudby.
Madonna sice tento specifický tvar nevynalezla ani nebyla první ženou, která jej oblékla, avšak dokázala zásadně proměnit jeho význam. To, co mělo dříve ženské tělo pouze dekorativně tvarovat, proměnila v mocný symbol sebevědomí a suverénní kontroly nad vlastní sexualitou. Její vystoupení tak cíleně bořila hranice mezi tradiční ženskostí, erotikou a silou.
Výsledný vizuální dojem se nesmazatelně zapsal do popkulturní historie. O mimořádné sběratelské hodnotě takových módních provokací svědčí i aukce z roku 2012, v níž se jeden z Gaultierových originálních korzetů vydražil za více než třicet tisíc liber.
Bradavky na svobodě. Jenže co s nimi?
S příchodem nového tisíciletí se začala od základu proměňovat pravidla oblékání. Vedle trendu vystavovaného spodního prádla se stále hlasitěji prosazovalo jeho úplné odkládání.
V roce 2012 vzniklo hnutí Free the Nipple, které poukazovalo na hlubokou nerovnost v přístupu společnosti k mužskému a ženskému tělu. Zatímco obnažená mužská hruď byla na mnoha místech vnímána jako samozřejmost, ženské bradavky se běžně stávaly terčem cenzury, pohoršení a přísných společenských zákazů.
Iniciativa si získala obrovskou pozornost díky internetovým platformám i podpoře celebrit. V rovině oblékání se tento postoj proměnil v masivní oblibu průsvitných materiálů, tenkých topů a šatů, pod nimiž bylo poprsí přirozeně viditelné. To, co dříve budilo pohoršení, se postupně stalo pevnou součástí kolekcí na předních přehlídkových molech.
Tento trend však provázela zřejmá disproporce. To, co v bezpečném prostředí módní přehlídky působilo jako avantgardní gesto svobody, jen málokdy nacházelo pochopení v kancelářích, školních lavicích či běžném veřejném prostoru. Společenská očekávání totiž nezmizela jen proto, že se proměnily návrhářské kolekce.
Zcela svéráznou kapitolou tohoto vývoje se v roce 2023 stal krok americké podnikatelky Kim Kardashianové. Její značka Skims uvedla na trh model Ultimate Nipple Bra, který měl v zesílených košíčcích natvrdo zabudované umělé bradavky. Zákaznice si tak mohly pořídit prádlo, jehož hlavním účelem bylo vytvořit dokonalou iluzi, že pod oblečením žádnou podprsenku nemají.
Módní průmysl tak dospěl k pozoruhodnému paradoxu. Nejprve ženám po desetiletí prodával vyztužené modely proto, aby bradavky pod šaty vidět nebyly,čehož obratem dosáhl novým produktem, jenž jejich viditelnost naopak uměle imitoval. Novinka vzbudila obrovský zájem a po uvedení do prodeje byla okamžitě vyprodaná.
Otázkou zůstává, jak by takový posun hodnotila Herminie Cadolle. Jisté je, že původní ušlechtilý záměr osvobodit ženy od svazujících korzetů by v tomto kontextu vyžadoval poněkud složitější vysvětlení.
Módní svět už nahota poněkud nudí
Ještě před dvěma lety přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by odhalování ženského poprsí mělo z přehlídkových mol ustupovat. Francouzský módní dům Saint Laurent představil ve své kolekci pro podzim 2024 úctyhodné množství průsvitných modelů, přičemž podle údajů magazínu Fashionista disponovalo viditelným poprsím třicet šest z celkového počtu čtyřiceti osmi modelek.
Právě taková čísla však názorně ukazují, proč se svět módy začal poohlížet po změně. Jakmile se z dříve šokující provokace stane povinná a předvídatelná součást každé prezentace, postupně ztrácí schopnost jakkoliv překvapit.
Na jaře roku 2026 zaznamenala redaktorka magazínu Fashionista Kelsey Stiegmanová citelný ústup průsvitných modelů a odhalených bradavek. Stylistka Ana Tessová tento obrat přičetla přirozenému vývoji a střídání estetických vln.
Prohlásit éru odhaleného těla za definitivně uzavřenou by však bylo předčasné, což potvrdilo například květnové Met Gala. Motiv ženského poprsí se zdaleka nevyčerpal, pouze změnil podobu. Místo nahoty se objevovaly stylizované plastické korzety a pevné formy, které se staly pevnou součástí samotných šatů.
Současné přehlídky navíc signalizují další nečekaný obrat, jelikož se podprsenka vrací v plné síle jako výrazný svrchní oděv.
Britský deník The Guardian upozornil na rostoucí zájem předních luxusních značek o strukturované modely s kosticemi. Na molech módních domů Prada či Tom Ford se objevují propracované kousky a celebrity v čele s Rihannou či Charli XCX je čím dál častěji kombinují do běžných venkovních outfitů.
Obchodní realita na trhu však zůstává poměrně složitá. Podle dat analytické společnosti Circana klesaly prodeje podprsenek na americkém trhu, přičemž silně strukturované modely s kosticemi ztrácely dokonce rychleji než varianty bez nich.
Po pandemických letech, kdy si spotřebitelky zvykly na maximální pohodlí a uvolněný styl oblékání, se návrat k pevně tvarovanému prádlu neprosadí tak hladce, jak by si obchodníci přáli.
Podprsenka, zdraví a jeden rozšířený omyl
S Mezinárodním dnem bez podprsenky se pojí také jedno zásadní téma, které si zaslouží mnohem serióznější pozornost než proměnlivé módní trendy. Má nošení podprsenky prokazatelný vliv na vznik rakoviny prsu?
Podle vyjádření American Cancer Society neexistují žádné vědecké ani klinické důkazy o tom, že by nošení podprsenky zvyšovalo riziko tohoto onkologického onemocnění. Organizace se opírá o rozsáhlé odborné studie, které tuto obavu opakovaně vyvrátily.
Samo odložení prádla sice přináší pocit úlevy a pohodlí, avšak nepředstavuje žádnou lékařsky potvrzenou ochranu před nemocí. Stejně tak není racionální důvod vnímat správně padnoucí podprsenku jako zdravotní hrozbu. Naopak při sportovních aktivitách poskytuje nezbytnou oporu, čímž efektivně mírní nepříjemné otřesy a související bolest.
Pokud má mít tento symbolický den skutečný společenský přínos, spočívá především v připomínce významu prevence a včasného vyšetření. Podle statistik Ministerstva zdravotnictví je v České republice každoročně diagnostikováno tisíce nových případů rakoviny prsu. Ženy mají v rámci preventivních programů nárok na pravidelné screeningové vyšetření, přičemž jakékoliv neobvyklé změny je nutné bezodkladně konzultovat s odborným lékařem.
Možná právě v tom spočívá nejcennější poselství celého svátku. Podprsenka během své relativně krátké historie stihla projít rolí symbolu útlaku, technického pokroku, ženské emancipace, erotiky i geniálního marketingového nástroje. V průběhu dekád se ženám neustále předepisovalo, jak má jejich poprsí vypadat, co má skrývat a co naopak dávat na obdiv.
Až se tedy dnes některé ženy rozhodnou podprsenku odložit, nemusí za tím stát žádné radikální politické gesto. Možná se jim jen lépe dýchá, volněji pohybuje nebo jednoduše nechtějí řešit ramínko, které jim po celý den klouže z ramen.
Po více než sto letech módních diktátů by totiž tou největší revolucí mohlo být jediné – aby se o ženském těle a prádle rozhodovalo výhradně podle přání jeho majitelky.
Foto: Barry Caruth, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons, Hans Schaft, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons, SKIMS