Lesklý lak, čistý interiér, pěkná kola a cena, která stále dává smysl. Stejné auto přitom mohlo ještě před několika měsíci stát na americké aukci s rozdrcenou přídí, vystřelenými airbagy nebo poškozenou konstrukcí. Evropská prokuratura nyní posílá před soud devět lidí kvůli rozsáhlému obchodu s havarovanými vozy z USA. Jen litevskou částí sítě mělo projít nejméně 16 500 automobilů za 144 milionů eur.
Na parkovišti autobazaru nemusí být vidět nic podezřelého. Drahá ojetina má čerstvě opravenou karoserii, naleštěný lak a fotografie v inzerátu vypadají přesně tak, jak mají. Prodejce může mluvit o výhodném dovozu ze Spojených států, drobném poškození nebo kompletní opravě.
Stačí však znát VIN a minulost některých takových aut může vypadat podstatně hůř.
Fotografie ze zámořské aukce mohou ukázat vůz s těžce poškozenou přídí, bokem nebo střechou. Airbagy jsou po nárazu venku, konstrukce karoserie deformovaná a americká pojišťovna automobil odepsala jako totální škodu. O několik měsíců později může stejný vůz v Evropě působit dojmem běžné zachovalé ojetiny.
Evropský úřad veřejného žalobce (EPPO) tvrdí, že na podobném rozdílu mezi skutečnou minulostí auta a jeho stavem při prodeji fungovala rozsáhlá mezinárodní síť. Těžce poškozené automobily nakupovala v USA, dopravovala je přes Atlantik, nechávala opravovat v Evropě a následně prodávala zákazníkům. Podle vyšetřovatelů byly některé opravy pouze povrchové a u části vozidel zůstaly skryté závažné vady včetně chybějících airbagů.
V polovině září 2026 oznámila EPPO další zásadní posun. Kvůli případu s krycím názvem Nimmersatt bylo obžalováno devět lidí. Vyšetřovatelé jim připisují daňové a celní úniky přesahující 90 milionů eur. O jejich vině bude rozhodovat německý soud.
Z havarovaného auta měla vzniknout drahá ojetina pro evropského zákazníka
Obchodní model popsaný vyšetřovateli začínal na amerických aukcích.
Síť měla ve velkém nakupovat automobily po těžkých nehodách od amerických pojišťoven a následně je přepravovat do Evropy přes přístavy v Antverpách, Bremerhavenu, Klaipėdě nebo Rotterdamu. Falešné faktury měly snižovat deklarovanou hodnotu vozidel, a tím také clo placené při dovozu. Další část systému podle EPPO sloužila k rozsáhlým podvodům s DPH.
Vozy potom mířily do Litvy na opravy.
Vyšetřovatelé popisují případy, kdy cílem nebylo vrátit automobil do stavu odpovídajícího původní konstrukci, ale vytvořit přesvědčivý dojem opraveného auta a umožnit mu projít potřebnými kontrolami. Při následném prodeji měly být některé vozy prezentovány jako nehavarované nebo kompletně opravené navzdory skrytému poškození.
Mezi závadami EPPO výslovně uvádí i chybějící airbagy a další závažné bezpečnostní nedostatky.
U takového auta už nejde o to, zda někdo vyměnil blatník nebo přelakoval dveře.
Bezpečnost moderního vozu závisí na celé konstrukci. Při nárazu pracují společně deformační zóny, výztuhy karoserie, airbagy, bezpečnostní pásy, jejich předpínače i další systémy. Nekvalitní oprava může obnovit vzhled auta, aniž by obnovila jeho původní schopnost chránit posádku při další nehodě.
Na stejný problém upozorňuje i česká Cebia. Její ředitel Martin Pajer popisuje vozidla levně opravená po velkých nebo totálních haváriích, u nichž nemusí být funkční airbagy nebo nemusely být po nárazu vyměněny bezpečnostní pásy. U špatně opravené konstrukce může být podle něj změněn také způsob, jakým karoserie při další nehodě přenáší energii nárazu.
Lak, nový nárazník nebo opravený interiér tedy mohou zakrýt mnohem dražší problém, který bez důkladné kontroly nemusí být při běžné prohlídce vůbec vidět.
Jen přes Litvu mělo projít nejméně 16 500 aut
Rozměr celé operace ukázal už první velký zásah v dubnu 2025. Do akce se zapojilo přibližně tisíc policistů, celníků a daňových vyšetřovatelů, kteří provedli zhruba 200 prohlídek v deseti zemích. Deset lidí bylo tehdy zatčeno. Vyšetřování pokračovalo dalšími zásahy v roce 2026.
Samotná čísla jsou mimořádná.
Podle EPPO bylo z Litvy prodáno nejméně 16 500 automobilů za celkem 144 milionů eur. Původní odhad škody způsobené nezaplacenou DPH a clem dosahoval nejméně 31 milionů eur. Síť měla vazby celkem na 18 zemí.
Zářijová obžaloba posunula finanční rozměr případu podstatně výš. Devět obviněných mělo podle žalobců způsobit daňové a celní úniky přesahující 90 milionů eur, z toho 15,1 milionu na dovozním clu a 49,6 milionu na dovozní DPH. Obžaloba jim připisuje také pokus vyhnout se dalším přibližně 15 milionům eur na daních a clech.
Česko v tomto příběhu není jen vzdáleným divákem.
Při další fázi vyšetřování v únoru 2026 EPPO uvedla dvanáct členských států, do nichž případ zasahoval. Vedle Německa, Polska, Litvy, Nizozemska nebo Španělska bylo mezi nimi výslovně uvedeno také Česko.
Z dostupných údajů nelze určit, kolik automobilů spojených s vyšetřovanou sítí skončilo přímo u českých zákazníků. Česká stopa v samotném vyšetřování je ale potvrzená a domácí trh zná podobné riziko i nezávisle na této kauze.
Cebia dlouhodobě upozorňuje, že historie uváděná při prodeji ojetého automobilu nemusí odpovídat jeho skutečné minulosti. U vozidel po velkých haváriích doporučuje vedle kontroly historie také odbornou prohlídku kvality opravy.
Z USA míří do Evropy statisíce ojetin. Mnohé byly předtím odepsané pojišťovnou
Případ Nimmersatt získává jiný rozměr při pohledu na celý obchod s ojetými vozy mezi Spojenými státy a Evropou.
Podle analýzy společnosti CARFAX bylo v roce 2024 z USA do Evropy vyvezeno přibližně 303 tisíc použitých automobilů. Přibližně 220 tisíc z nich mělo před exportem zaznamenanou totální škodu.
Tohle číslo potřebuje vysvětlení, protože snadno vyvolá mylný dojem, že po evropských silnicích jezdí 220 tisíc nebezpečných vraků.
Americká „total loss“ je především pojistná kategorie. Automobil může být pojišťovnou ekonomicky odepsán ve chvíli, kdy další oprava vzhledem k jeho hodnotě přestane dávat ekonomický smysl. Samotný záznam o totální škodě proto nedokazuje, že auto nelze kvalitně opravit nebo že musí být po opravě nebezpečné.
Rozhodující je rozsah poškození, způsob opravy a hlavně to, zda kupující zná skutečnou historii vozidla.
Dobře opravený automobil po nehodě je něco úplně jiného než vůz, jehož minulost někdo úmyslně zakryl a na bezpečnostních prvcích šetřil.
Velké množství aut s historií totální škody současně vytváří prostředí, ve kterém lze na levném nákupu a následné opravě vydělat velmi vysoké částky. CARFAX popisuje jako příklad těžce poškozený sportovní vůz koupený v aukci přibližně za 10 tisíc, který byl po opravě prodán zhruba za pětinásobek. Čím levnější je oprava, tím vyšší může být obchodní marže.
U profesionálně obnoveného auta je takový obchod legitimní. V případě opravy provedené jen tak, aby automobil dobře vypadal, začíná být zisk vykoupen rizikem člověka, který si ho koupí.
Staré fotografie mohou o autě říct víc než jeho současný lak
Kupující má proti podobnému podvodu jednu výraznou výhodu: automobil dovezený ze Spojených států za sebou často zanechává digitální stopu.
Klíčem je VIN, tedy jedinečné identifikační číslo auta.
Pokud se vůz objevil v americké aukci po nehodě, mohou být v databázích dostupné údaje o jeho minulosti a někdy také fotografie poškození. Člověk tak nemusí být odkázaný pouze na vysvětlení prodejce, že auto dostalo „ránu na blatník“ nebo bylo „lehce poškozené při přepravě“.
Fotografie z doby před opravou mohou ukázat rozsah nehody podstatně přesněji.
Prověření historie ale samo o sobě nestačí. U automobilu, který prodělal větší havárii, dává smysl odborná kontrola nezávislá na prodávajícím. Mechanik nebo specialista na karoserie může hledat stopy po opravách nosných částí, svarech, deformacích nebo zásazích do bezpečnostních systémů.
Cebia doporučuje kombinovat prověření historie přes VIN s odbornou prohlídkou zejména tehdy, když se ukáže, že vozidlo bylo v minulosti havarované.
Důležitý je také způsob, jakým prodávající minulost auta popisuje.
Vůz po těžké nehodě nemusí být automaticky špatná koupě. Kvalitně opravené auto s doloženou historií může dál bezpečně sloužit a jeho cena může odpovídat tomu, co má za sebou. Kupující se ale rozhoduje na základě úplně jiných informací, pokud ví o velké havárii, než když před sebou údajně má „nehavarovaný dovoz“.
Rozdíl není kosmetický. Ovlivňuje cenu auta, možnost odborně posoudit opravu i rozhodnutí, zda takový vůz vůbec koupit.
Největší proměna se může odehrát mezi dvěma fotografiemi
Kauza Nimmersatt ukazuje, jak obtížné může být poznat historii auta pouze podle toho, co stojí před zákazníkem v autobazaru.
Mezi americkou aukcí a evropským inzerátem může být cesta přes několik států, přeprava přes oceán, oprava karoserie, nový lak, vyčištěný interiér a sada povedených fotografií.
VIN zůstává stejné.
Vyšetřovatelé tvrdí, že síť dokázala tímto způsobem prodávat tisíce vozidel a některá z nich měla navzdory opravenému vzhledu skryté závažné vady včetně chybějících airbagů. Současně nelze házet do jednoho pytle všechna auta dovezená z USA ani všechna vozidla, která tam byla pojišťovnou odepsána.
Skutečné riziko vzniká ve chvíli, kdy se mezi nehodou a novým zákazníkem ztratí pravdivá informace o tom, co automobil prodělal a jak byl opraven.
Proto může mít při nákupu ojetiny větší cenu jedna stará fotografie auta bez nárazníku, s rozdrcenou karoserií a vystřelenými airbagy než deset dokonale nasvícených snímků jeho současného lesklého laku.
Hezké auto totiž lze vytvořit i z velmi špatného základu. Jeho minulost se ale s novou barvou nesmaže.