Ještě před několika lety varovali před příliš rychlým rozvojem umělé inteligence hlavně akademici a specialisté na bezpečnost. V září 2026 se situace posunula. Ke zpomalení vývoje nejvýkonnějších modelů začali otevřeně vyzývat i lidé stojící přímo v čele firem, které je vytvářejí.
Šéf jedné z nejvýznamnějších AI společností vyzval konkurenty ke zpomalení dalšího vývoje a zavedení nezávislejší bezpečnostní kontroly; podporu jeho výzvě vyjádřili i další přední představitelé oboru.
Důvodem už nejsou pouze úvahy o vzdálené superinteligenci. Současné modely programují, používají externí nástroje, vyhledávají informace a dostávají stále složitější úkoly, které zvládají s menším dohledem člověka. Zvlášť významný je jejich vstup do samotného vývoje AI. Jeden z nejpokročilejších modelů se už podle zveřejněných údajů podílí přibližně na 26 procentech vývojových úkolů svého výrobce a další laboratoře pracují na systémech, které mají stále samostatněji vykonávat práci výzkumníků.
Tím se mění podstata celé debaty. Otázkou už není jen to, zda AI jednou zvládne práci člověka. První data ukazují, že v některých profesích už mění způsob, jakým firmy lidi nabírají.
Největší problém může čekat generaci, která do práce teprve přichází
Jeden z nejtvrdších scénářů vyslovil už v roce 2025 Dario Amodei, šéf společnosti Anthropic. Podle jeho odhadu může AI během jednoho až pěti let odstranit až polovinu nástupních kancelářských pozic a americkou nezaměstnanost vytlačit na 10 až 20 procent. Mluví především o programování, financích, právu, poradenství a dalších profesích založených na práci s informacemi.
Pokud by se naplnila byť jen část tohoto scénáře, zásadně by se změnila situace mladých absolventů. Firma může stále potřebovat zkušeného právníka, programátora nebo analytika, ale podstatně méně juniorů, kteří připravují rešerše, základní analýzy, dokumentaci nebo jednodušší kód.
První měřitelný signál už existuje. U lidí ve věku 22 až 25 let pracujících v profesích silně vystavených AI je zaměstnanost přibližně o 19 procent nižší, než kdyby se vyvíjela stejně jako u stejně starých lidí v méně exponovaných oborech. Rozdíl vzniká především slabším náborem, nikoli zvýšeným propouštěním.
Ještě výraznější obraz přinesla čerstvá analýza 1,25 miliardy pracovních inzerátů a 154 milionů pracovních záznamů ve 41 zemích. Firmy zavádějící generativní AI postupně snižují podíl juniorních pracovníků, zatímco počet zkušenějších zaměstnanců roste; samotná celková zaměstnanost přitom zatím nemusí klesat.
Pro mladé lidi by tak mohl vzniknout problém, který statistika celkové nezaměstnanosti dlouho nemusí zachytit. Zaměstnavatelé budou dál hledat zkušené pracovníky, ale současně začne ubývat pozic, na kterých bylo možné potřebné zkušenosti získat.
Ekonomové zatím vidí několik velmi odlišných scénářů
Katastrofický vývoj rozhodně není jedinou odbornou prognózou. Současné makroekonomické odhady počítají s tím, že AI zasáhne přibližně 40 procent pracovních míst na světě a kolem 60 procent v rozvinutých ekonomikách. U části zaměstnanců zvýší produktivitu, u jiné části může snížit poptávku po jejich práci, mzdy nebo počet nově otevíraných míst.
Rozdíl mezi „zasaženým“ a „zrušeným“ pracovním místem je zásadní. Účetní může s AI zpracovat několikanásobně více dokladů a o zaměstnání nepřijít. Firma ale následně nemusí potřebovat další dva účetní.
Jiné dlouhodobější scénáře jsou optimističtější. Do roku 2030 se očekává zánik nebo vytlačení přibližně 92 milionů současných pracovních míst, současně však vznik zhruba 170 milionů nových; výsledkem by tedy byl čistý přírůstek zaměstnanosti.
Jenže nové místo nemusí vzniknout ve stejné zemi, stejném městě ani pro stejného člověka. Zkušený administrativní pracovník se automaticky nestane specialistou na datová centra jen proto, že ekonomika jako celek vytvořila více zaměstnání, než jich zaniklo.
Rychlost změny proto může být důležitější než konečný počet pracovních míst.
Poprvé se vážně mluví o brzdě
Obavy přitom nepřicházejí pouze z akademického prostředí. Na opačné straně stojí firmy investující stovky miliard dolarů do datových center, čipů a nových modelů a závodící o technologický náskok. Přesto i uvnitř tohoto prostředí zesílila debata o tom, zda další zrychlování nevyžaduje pravidla, která současná legislativa ani bezpečnostní systémy zatím nemají.
Podobně se mění nálada veřejnosti. V zářijovém průzkumu podpořilo zpomalení vývoje AI 55 procent Američanů a 73 procent dávalo přednost bezpečnému a odpovědnému vývoji před snahou jejich země udržet technologické prvenství.
To stále není důkaz, že přichází masová nezaměstnanost nebo technologická katastrofa. Je to ale důvod, proč už nelze další vývoj odbýt jako vzdálenou spekulaci.
Skutečná otázka dnes nezní, zda umělá inteligence změní pracovní trh a fungování ekonomiky. Změna už probíhá. Neznáme pouze její rozsah a rychlost. Pokud se naplní umírněnější scénáře, čeká nás další technologická revoluce, která některá zaměstnání zruší a jiná vytvoří. Pokud budou přesnější agresivnější odhady lidí stojících přímo u vývoje nejpokročilejších modelů, mohou mít státy na přizpůsobení pracovního trhu, školství a sociálních systémů jen několik let.
Proto dnes debata o zpomalení AI působí úplně jinak než ještě před dvěma lety. Neřeší jen hypotetickou technologii budoucnosti. Řeší, zda společnost dokáže měnit svá pravidla alespoň přibližně stejně rychle jako technologie, která je začíná přepisovat.