Zapomeňte na představu, že ženské tělo musí být za všech okolností dokonale hladké. Rok 2026 přináší viditelný návrat větší svobody v tom, jak ženy přistupují k ochlupení v podpaží i v intimních partiích.
Vedle depilace a holení se znovu prosazuje pěstěná přirozenost, která už není automaticky vnímána jako zanedbanost. Proč se mění pohled na tělesné ochlupení, jak se ideál hladkého těla formoval během 20. století a proč současná debata vypovídá spíš o osobní volbě než o jednom novém diktátu krásy?
Dějiny lidské intimní estetiky ukazují, jak výrazně dokáže společenská atmosféra proměnit vnímání toho, co je na lidském těle považováno za upravené, žádoucí nebo přijatelné. Úprava podpaží a intimních partií v tomto ohledu dobře ukazuje střet módy, hygienických představ, komerčních tlaků, sexuality i tělesné autonomie. Zatímco velká část posledních dekád spojovala ženskou upravenost především s hladkou pokožkou, současnost do debaty vrací širší škálu možností. Nejde o to, že by depilace mizela. Spíš už přestává být jediným představitelným standardem.
Pro hlubší pochopení této proměny je užitečné nahlédnout i do vzdálené minulosti, protože touha po úpravě těla není vynálezem moderní doby. Již starověký Egypt proměnil péči o tělo ve významnou součást každodenní kultury vyšších vrstev. Historické a archeologické prameny dokládají používání břitev, pinzet, pemzy i různých past určených k odstraňování chloupků. Hladké tělo tehdy mohlo souviset s představami o čistotě, společenském postavení i kultivovanosti. Dnešní návrat k přirozenějšímu vzhledu tak neznamená návrat k jakémusi původnímu stavu člověka, ale další proměnu společenských pravidel, která se kolem těla vytvářejí.
Od počátku 20. století: Jak se z hladké kůže stal moderní ideál
Moderní posedlost hladkou ženskou pokožkou se nezačala rodit náhodou. Na začátku 20. století se změnila móda, šaty odhalily víc paží, později i nohou, a kosmetický průmysl velmi rychle pochopil, že vzniká nový prostor pro prodej. Psycholožka Susan A. Basow ve studii The Hairless Ideal popisuje, že právě mezi lety 1915 a 1945 se ve Spojených státech začal prosazovat ideál ženského těla bez viditelného ochlupení. Nebyl to tedy jen výsledek osobního vkusu žen, ale i reklam, časopisů a nového obrazu moderní ženskosti. Jakmile se podpaží a nohy dostaly víc na oči, začalo se od žen stále častěji čekat, že budou hladké i tam, kde to dřív nikdo veřejně neřešil.
Třicátá léta v tomto procesu sehrála důležitou roli, ale nebyla jeho úplným začátkem. Film, fotografie a módní průmysl pomáhaly šířit představu, že hladká pokožka patří k moderní ženskosti. Přirozené ochlupení v podpaží se postupně dostávalo mimo rámec elegantního veřejného obrazu ženy. Intimní oblast však zůstávala většinou skrytá pod prádlem a její úprava nebyla tak veřejně probíraným tématem jako nohy nebo podpaží.
Oblast intimních partií byla v tomto období upravována spíš decentně a z praktických důvodů. Představa úplného odstranění pubického ochlupení nebyla běžným společenským standardem. Přirozený vzhled v této oblasti byl vnímán jako součást dospělého těla, nikoli jako problém, který je nutné systematicky řešit. Společnost tehdy ještě nebyla vystavena tak masivnímu tlaku kosmetického průmyslu, jaký přišel později, a tolerance k přirozenému stavu těla byla v intimní oblasti podstatně vyšší.
Čtyřicátá léta: Válečný nedostatek a praktičtější péče o tělo
Válečná léta čtyřicátých let přinesla do oblasti péče o tělo praktická omezení. Nedostatek surovin, kovů, kosmetických přípravků i běžného spotřebního zboží vedl k tomu, že mnoho žen muselo přizpůsobit svou péči reálným možnostem. Luxusní procedury ustoupily do pozadí a prioritou byla dostupnost, úspornost a jednoduchost. Přesto se standardy, které se vytvořily v předchozích desetiletích, zcela neztratily. Úprava podpaží a nohou zůstávala součástí ženského ideálu, jen se často prováděla provizorněji.
V této době se výrazněji ukázalo, že normy krásy nejsou nikdy oddělené od ekonomiky a každodenního života. To, co je v čase hojnosti prezentováno jako samozřejmá součást ženské péče, se v době nedostatku může stát obtížně dostupným luxusem. Vnímání těla proto nebylo určováno pouze módními časopisy nebo filmem, ale i tím, co si ženy mohly prakticky dovolit a co bylo v dané situaci považováno za rozumné.
Padesátá léta: Návrat elegance a upevňování ženských rolí
Poválečná padesátá léta přinesla vlnu optimismu, návrat k domácnosti, rodině a pečlivě stylizované ženskosti. S rozvojem textilního průmyslu a nástupem nových materiálů se prádlo stalo dostupnější, tvarovanější a esteticky výraznější. Ženská silueta byla zdůrazňována korzety, podprsenkami, sukněmi a šaty, které pracovaly s představou úzkého pasu a plnějších tvarů. Úprava těla se znovu spojovala s péčí o sebe, elegancí a společenskou přijatelností.
V intimní oblasti ale stále nepřevládal ideál úplné hladkosti. Úprava se týkala především toho, aby ochlupení nepřesahovalo okraje prádla nebo plavek. Přirozený vzhled zůstával běžnou součástí dospělého těla, i když veřejná kultura o něm mluvila jen nepřímo a cudně. Právě zdrženlivost tehdejší doby způsobovala, že se intimní úprava nestala masovým tématem veřejné debaty tak, jak ji známe dnes.
Šedesátá léta: Plavky, mládí a první výraznější úprava linií
Skutečný posun v úpravě intimních linií přinesla šedesátá léta, kdy se výrazně proměnila plážová móda. Dvoudílné plavky, postupné zmenšování spodních dílů a uvolněnější vztah k tělu vedly k tomu, že se začalo více řešit, co je při pohybu na pláži viditelné. Cílem však většinou nebylo úplné odstranění ochlupení, ale jeho úprava tak, aby respektovala střih plavek. Právě zde se postupně prosazoval klasický střih, který měl udržet přirozený vzhled pod kontrolou, nikoli ho zcela vymazat.
Tato éra stále uznávala dospělé tělo jako přirozené. Společenský tlak na dokonalou hladkost nebyl zdaleka tak silný jako na přelomu tisíciletí. V popkultuře i módě se prosazovala mladistvost, ale intimní estetika zůstávala méně standardizovaná. Ženy mohly být pod tlakem módy, ale ještě ne pod nepřetržitým tlakem digitálního obrazu, detailních fotografií a masové dostupnosti pornografické estetiky, která později výrazně ovlivnila představy o těle.
Sedmdesátá léta: Svoboda těla a odmítnutí části kosmetických pravidel
Sedmdesátá léta přinesla výraznou vlnu odporu vůči konvenčním normám vzhledu. Feminismus, kontrakultura, sexuální revoluce a důraz na osobní svobodu proměnily i vztah k tělesnému ochlupení. Pro část žen se neholení podpaží nebo ponechání přirozeného intimního vzhledu stalo vědomým odmítnutím představy, že ženské tělo musí být neustále upravováno podle vnějších očekávání.
Přirozenost se v této době mohla stát politickým i osobním gestem. Nelze ale říct, že by tento přístup přijala celá společnost. Vedle uvolněnějších skupin dál existovaly konzervativnější představy o ženské upravenosti. Sedmdesátá léta proto nepředstavovala jednotný návrat k přirozenosti, ale spíš důležitý okamžik, kdy se tělesné ochlupení dostalo do širší debaty o svobodě a kontrole ženského těla.
Osmdesátá léta: Fitness kultura a tělo pod větší vizuální kontrolou
Osmdesátá léta přinesla prudký obrat v životním stylu. Nastoupila éra aerobiku, fitness videí, sportovní módy, vysokých vykrojení a lesklých elastických materiálů. Tělo se častěji ukazovalo jako projekt, na kterém je třeba pracovat. Vysoko vykrojené plavky a sportovní oblečení zvýraznily boky, třísla i nohy, a tím posílily tlak na přesnější úpravu viditelných linií.
Estetika osmdesátých let byla spojená s disciplínou, výkonem a kontrolou vzhledu. Hladké podpaží a pečlivě upravené linie těla se stále více spojovaly s představou moderní, aktivní a atraktivní ženy. Nešlo však ještě o tak plošný nástup úplné intimní depilace, jaký se ve větší míře prosadil až později. Tělo mělo působit sportovně, pevně a upraveně, což postupně připravovalo prostor pro radikálnější normy devadesátých let.
Devadesátá léta: Minimalismus, média a nástup brazilské depilace
S nástupem devadesátých let se tlak na úpravu těla dál zvyšoval. Globální média, hudební televize, módní kampaně a celebrity šířily estetiku, která kladla důraz na štíhlost, hladkost a pečlivě kontrolovaný vzhled. Právě v této době se v západní popkultuře výrazněji prosadila brazilská depilace. Její popularizace v USA bývá spojována mimo jiné s newyorským salonem J Sisters, který se dostal do povědomí klientely z módního a mediálního prostředí.
Absence ochlupení začala být v části médií a reklamy spojována s hygienou, mládím a moderní sexualitou. Tato souvislost však nebyla neutrální. Odborné texty opakovaně upozorňují, že odstraňování ženského tělesného ochlupení se stalo součástí širší normy přijatelné ženskosti. Jinými slovy: nešlo jen o osobní vkus, ale také o společenský tlak. Jakýkoli viditelný náznak přirozeného stavu mohl být v médiích prezentován jako nedostatek péče, což výrazně ovlivnilo generaci vyrůstající v době masové popkultury.
Přelom tisíciletí: Digitální obraz a sjednocování tělesného ideálu
První dvě dekády jednadvacátého století tento trend ještě posílily. S nástupem chytrých telefonů, sociálních sítí, selfie kultury a aplikací pro úpravu fotografií se vizuální standardy výrazně sjednotily. Lidské tělo se stále častěji objevovalo ve vyhlazené, retušované a kontrolované podobě. To se týkalo nejen obličeje, pleti nebo postavy, ale i představ o tom, jak má vypadat kůže bez chloupků.
Výzkumy zároveň ukazují, že intimní grooming zůstává velmi rozšířený. Studie publikovaná v JAMA Dermatology zjistila, že 83,8 procenta dotázaných amerických žen uvedlo nějakou formu úpravy pubického ochlupení. To je důležité: návrat přirozenosti neznamená, že většina žen přestala s holením nebo depilací. Znamená spíš to, že se vedle hladkosti znovu stává viditelnou i jiná estetika.
Tlak na dokonalost však postupně vyvolal i opačnou reakci. Část žen začala veřejně mluvit o únavě z neustálé úpravy těla, podráždění pokožky, zarůstajících chloupcích i pocitu, že přirozené tělo je zbytečně prezentováno jako problém. Sociální sítě sice ideál hladkosti dlouho posilovaly, ale zároveň se staly místem, kde se proti němu začalo otevřeně vystupovat.
Současný trend v roce 2026: Ne konec depilace, ale širší prostor pro volbu
Dnes se nacházíme v době, kdy se norma hladkého těla viditelně uvolňuje. Rok 2026 nelze označit za jednoznačný konec žiletek ani za plošný návrat k přirozenému ochlupení. Do popkultury, módy a osobních debat vrací pěstěná přirozenost jako jedna z legitimních možností. O návratu výraznějšího intimního ochlupení psala v posledních letech i módní média, která tento posun spojovala s mladší generací, únavou z jednotného vzhledu a rostoucím důrazem na tělesnou autonomii.
Nynější směr odmítá historické extrémy. Nejde o rezignaci na péči, ale o širší pojetí upravenosti. Pěstěný porost může znamenat zastřihování, tvarování, ponechání přirozené hustoty nebo jen odmítnutí pravidla, že každá viditelná chloupková linie je automaticky chyba. V oblasti podpaží i v intimních zónách se tak častěji objevuje estetika, která nestaví proti sobě péči a přirozenost. Přirozený vzhled může být záměrný, upravený a osobní.
Partnerská přitažlivost je v tomto směru mnohem pestřejší, než naznačují jednoduché titulky. Nelze doložit, že by muži jako celek začali masově preferovat přirozený porost. Některé výzkumy naopak ukazují, že preference hladší intimní úpravy přetrvává, zejména u mladších respondentů. Současně ale platí, že mediální a společenská debata je tolerantnější než dřív a připouští více podob přitažlivosti.
Právě v tom je současný posun nejdůležitější. Nejde o nahrazení jednoho diktátu druhým. Pokud byla v minulých dekádách hladkost často prezentována jako samozřejmá známka hygieny, ženskosti a sexuální atraktivity, dnešní debata připomíná, že tělesné ochlupení samo o sobě není ani zanedbanost, ani zdravotní problém. Rozhodující je osobní komfort, hygiena a svobodná volba.
Zdravotní hledisko: Hladkost není povinnost
Do debaty o tělesném ochlupení patří i zdravotní stránka. Americká gynekologická organizace ACOG upozorňuje, že holení pubického ochlupení může podráždit citlivou pokožku a vést k vyrážce, zarůstání chloupků nebo drobným infekcím. Studie v JAMA Dermatology navíc popsala, že více než čtvrtina lidí, kteří si pubické ochlupení upravují, někdy zažila poranění související s groomingem. To neznamená, že holení je automaticky nebezpečné, ale ukazuje to, že ani zdánlivě běžná rutina není bez rizika.
Pubické ochlupení má také praktickou funkci. Pomáhá snižovat tření v citlivé oblasti, částečně chrání kůži a je součástí běžné tělesné zralosti. Z medicínského hlediska proto není nutné ho odstraňovat. Kdo se pro holení, vosk nebo laser rozhodne, měl by dbát především na šetrný postup, čisté pomůcky a péči o pokožku. Kdo se rozhodne ochlupení ponechat, nedělá tím nic nehygienického.
Moderní péče a kosmetický průmysl
Současná změna se promítá i do nabídky kosmetiky. Vedle klasických depilačních přípravků, vosků, žiletek a laserových procedur se objevují také produkty určené k péči o pokožku po holení, proti zarůstání chloupků nebo k jemnějšímu zastřihování a úpravě. Některé značky pracují i s oleji a přípravky pro intimní oblast, ale bylo by přehnané tvrdit, že tyto produkty dnes ovládají celý trh. Depilace a holení zůstávají velmi silnou součástí kosmetického průmyslu.
Důležitější než samotná nabídka přípravků je ale změna v jazyce, kterým se o těle mluví. Péče o ochlupení už nemusí znamenat pouze jeho odstranění. Může znamenat i šetrné zastřižení, hydrataci pokožky, prevenci podráždění nebo prosté rozhodnutí nechat tělo v přirozenější podobě. To je podstatný rozdíl oproti době, kdy byla hladkost často prezentována jako jediná správná možnost.
Úprava tělesných linií tak přestává být vnímána pouze jako povinnost diktovaná okolím. Současný trend ukazuje, že atraktivita nemusí být svázána s jedním univerzálním pravidlem. Někdo se cítí nejlépe hladce oholený, jiný preferuje zastřižený porost a další nechává tělo bez zásahů. Každá z těchto variant může být upravená, hygienická a sebevědomá, pokud vychází z vlastního rozhodnutí, nikoli ze studu nebo tlaku okolí.
Rok 2026 proto nepíše příběh o vítězství ochlupení nad žiletkou. Spíš ukazuje, že po dlouhém období jednotného ideálu se do veřejného prostoru vrací možnost volby. Ženské tělo nemusí dokazovat svou hodnotu tím, že bude neustále dokonale hladké. Podstatné je, aby způsob péče odpovídal tomu, co žena sama považuje za pohodlné, zdravé a vlastní.
Další zdroje
Merran Toerien, Sue Wilkinson, Precilla Y. L. Choi: Body Hair Removal: The “Mundane” Production of Normative Femininity
Kirsten Hansen: Hair or Bare? The History of American Women and Hair Removal, 1914–1934
S. M. Butler et al.: Pubic hair preferences, reasons for removal, and associated genital symptoms
NHS: Ingrown hairs