Velká silikonová prsa přestávají být symbolem krásy. Stále více žen si nechává implantáty vyjmout a volí menší objem, přirozenější vzhled i úlevu od zdravotních obav. Končí éra nápadných dekoltů?
Ještě před pár lety platilo, že výrazný dekolt byl pro část žen symbolem atraktivity, společenského statusu i osobního restartu po náročném životním období. Jenže estetická mapa se mění. Zahraniční statistiky i české příběhy ukazují, že vedle žen, které o implantátech stále uvažují, přibývá těch, které volí opačný směr. Silikonům dávají sbohem a místo objemu volí menší zátěž, přirozenější tvar a především klid od zdravotních obav. V Česku pro tento trend sice chybí jednotná veřejná databáze, takže mluvit o definitivním „konci“ je spíše novinářská zkratka, kulturní posun je však zřetelný. Také čeští plastičtí chirurgové potvrzují, že klientky dnes častěji žádají menší implantáty a výsledek, který nebude na první pohled patrný.
Přirozenost přitom neznamená, že by ženy na plastickou chirurgii zcela zanevřely. Mění se spíše zadání, s nímž přicházejí do ordinací. Namísto co největšího objemu žádají menší implantát, modelaci bez implantátu, případně doplnění vlastním tukem. Menší a přirozeněji působící prsa patří mezi hlavní estetické trendy a podobný směr má pokračovat také v následujících letech. Silikon tedy nemusí z operačních sálů zmizet. Spíše přestává být hlavním hrdinou, kterého je nutné ukázat v každém výstřihu.
Globální data hovoří jasně: Augmentace na ústupu
Výmluvná jsou zejména zahraniční data, i když ani ta nelze číst jako prostý důkaz, že ženy implantáty hromadně odmítají. Podle statistik plastických operací za rok 2024 bylo jen ve Spojených státech zaznamenáno 41 271 případů odstranění prsních implantátů u pacientek po augmentaci. Číslo se týká výkonů členů odborné společnosti a proti předchozímu roku zůstalo téměř beze změny. Samotných augmentací se naopak provedlo o jedno procento více. Americká statistika proto neukazuje konec zvětšování prsou, ale dokládá, že explantace už dávno není okrajovým zákrokem.
Ještě širší obrázek nabízí globální přehled estetických zákroků. Podle něj se v roce 2024 provedlo 341 971 vyjmutí implantátů. Jejich počet sice meziročně klesl o 4,4 procenta, stále však byl přibližně o 65 procent vyšší než v roce 2020. Počet augmentací se současně propadl o 17,5 procenta na necelých 1,66 milionu výkonů. Jeden rok samozřejmě nestačí k vyhlášení definitivního vítězství přirozenosti, ukazuje však, že někdejší bestseller estetické chirurgie už nemá tak neotřesitelné postavení jako dříve.
Mezi estetikou a zdravotním rizikem
Za tímto pohybem nestojí jediný důvod. U části žen je rozhodující únava ze vzhledu, který po letech přestal odpovídat jejich věku, životnímu stylu či profesi. U jiných hrají roli sport, pocit tíhy, změna těla po těhotenství nebo skutečnost, že původní výsledek již neodpovídá současným estetickým představám. Zásadní je však také zdravotní rovina. Prsní implantáty totiž nejsou zařízení určená na celý život. Pacientky mohou čelit komplikacím od prasknutí implantátu a bolestivé kapsulární kontraktury až po vzácný anaplastický velkobuněčný lymfom označovaný jako BIA-ALCL.
V souvislosti s implantáty jsou hlášeny také systémové potíže, mezi něž patří chronická únava, bolesti svalů a kloubů, poruchy paměti či koncentrace, vypadávání vlasů a takzvaný „brain fog“. Dosavadní poznatky však nedokážou přesně určit příčinnou souvislost ani to, kolika žen se tyto obtíže skutečně týkají. Jde o soubor hlášených příznaků, nikoliv o důkaz, že implantáty automaticky vyvolají celkové onemocnění.
Implantát navíc nepředstavuje jednorázovou investici, na kterou lze po zhojení na desítky let zapomenout. Čím déle jej žena má, tím vyšší je pravděpodobnost komplikací a další operace. U silikonových implantátů se proto doporučuje pravidelné sledování ultrazvukem nebo magnetickou rezonancí. První kontrola by měla u ženy bez obtíží následovat přibližně pět až šest let po operaci a poté každé dva až tři roky. Prasknutí silikonového implantátu totiž může probíhat bez bolesti i bez viditelné změny. Touha zbavit se pravidelných kontrol a nejistoty, zda nebude potřeba další zákrok, proto může být stejně důležitým důvodem jako změna vkusu.
Fenomén BII: Když tělo odmítá silikon
Právě v tomto bodě je nutná odborná opatrnost. Takzvaná nemoc z prsních implantátů neboli Breast Implant Illness není formálně uznanou diagnózou s jednotnými kritérii a jednoduchým diagnostickým testem. To ovšem neznamená, že si ženy své potíže vymýšlejí. Přednosta Kliniky plastické chirurgie FN Bulovka Martin Molitor popisuje BII jako souhrnný název pro více než sto nespecifických příznaků. Současně upozorňuje, že stejné obtíže se objevují také u lidí bez implantátů a jejich skutečná příčina může být kombinací více faktorů.
Výsledky studií přesto nelze jednoduše odsunout jako pouhý placebo efekt. Systematické zhodnocení dostupných výzkumů dospělo k průměrné míře subjektivního zlepšení příznaků po explantaci 81,9 procenta. Nejčastěji ustupovala únava a bolesti svalů či kloubů. Autoři zároveň upozorňují na rozdílnou kvalitu studií, nejednotnou definici BII a skutečnost, že zlepšení po operaci samo o sobě ještě nedokazuje přesný biologický mechanismus. Medicína tedy vidí reálné potíže i častou úlevu, ale stále hledá přesvědčivou odpověď na otázku, proč k nim dochází.
Celebrity jako společenský barometr
Zajímavé je, že tento posun dávno není jen anonymní statistikou. Victoria Beckham otevřeně popsala, že odstranění implantátů souviselo s hledáním autentičtějšího vzhledu a s proměnou jejího vztahu k vlastnímu tělu. Chrissy Teigen vysvětlovala své rozhodnutí mnohem praktičtěji: chtěla se pohodlně vejít do šatů a bez obtíží ležet na břiše. Camille Grammer po přibližně třiceti letech s implantáty mluvila o touze po přirozenějším vzhledu, menší fyzické zátěži a pocitu svobody.
Podobnou reflexi vidíme i na domácí scéně. Zuzana Belohorcová po explantaci mluvila o změně priorit a prohlásila, že době nápadně bujných dekoltů podle ní odzvonilo. Herečka Alice Bendová či kuchařka Kamila Rundusová známá jako Kamu rovněž veřejně sdílely zkušenost s vyjmutím implantátů, ať už kvůli změně estetických preferencí, nebo v souvislosti s vleklými zdravotními obtížemi. Jednotlivé příběhy samozřejmě nenahrazují medicínská data, dokážou však zásadně ovlivnit, o čem se ženy začnou ptát ve svých ordinacích.
Vyjmout implantát neznamená vrátit čas
Explantace není stisknutí tlačítka, po němž se prsa automaticky vrátí do stavu před první operací. Výsledek závisí na velikosti původních implantátů, délce jejich nošení, množství vlastní prsní tkáně, pružnosti kůže, těhotenstvích i případném poškození implantátu. Prsní tkáň může být po letech ztenčená a konečný vzhled se může ustalovat až rok. Některým ženám proto stačí implantát vyjmout, jiné současně podstupují modelaci prsou nebo doplnění vlastním tukem. Ten dokáže částečně obnovit tvar, nikoliv však zpravidla vytvořit stejný objem jako velký implantát.
Po zákroku může zůstat přebytečná kůže, pokleslá prsní žláza nebo viditelná asymetrie. Zejména ženy, které nosily velké implantáty mnoho let, proto musí počítat s tím, že cesta k přirozenějšímu vzhledu někdy vyžaduje více než jejich pouhé vyjmutí. Modelace prsou přidává další jizvy, transfer tuku má omezený objemový efekt a část přenesených tukových buněk se nemusí uchytit. Výsledek tak může působit přirozeněji, nikoliv však nutně dokonale nebo přesně podle fotografie z období před první operací.
Ne každá kapsule musí ven
Kolem explantací se na sociálních sítích rozšířila také představa, že jediným správným postupem je vždy úplné odstranění vazivové kapsuly, kterou si tělo kolem implantátu vytvořilo. Skutečnost je složitější. Rozsah operace závisí na zdravotním nálezu, stavu implantátu, síle kapsuly, jejím srůstu s okolními tkáněmi a důvodu, proč žena zákrok podstupuje. Úplná kapsule se neodstraňuje automaticky u každé pacientky, protože rozsáhlejší výkon může znamenat vyšší riziko krvácení, poškození okolních struktur nebo delší hojení.
Odstranění celé kapsuly může být důležité například při silné kapsulární kontraktuře, prasknutí implantátu nebo podezření na nádorové změny. U neporušeného implantátu a tenké, bezproblémové kapsuly však může chirurg zvolit šetrnější postup. Internetové heslo „všechno ven“ proto nemůže nahradit vyšetření a individuální rozhodnutí zkušeného operatéra.
Nová definice krásy pro rok 2026
Vyjmutí implantátů není banální kosmetický úkon. Jde o regulérní operaci s vlastními riziky a technickými variantami, od prostého vyjmutí až po částečné nebo úplné odstranění vazivové kapsuly. Rozumným postupem proto zůstává odborné vyšetření a individuální zhodnocení stavu, nikoliv podlehnutí internetové hysterii nebo představě, že každý nevysvětlitelný zdravotní problém vyřeší jediná operace.
U žen bez příznaků se preventivní odstranění implantátů pouze kvůli obavě z BIA-ALCL nedoporučuje. Naopak přetrvávající otok, bolest, bulka nebo náhlá změna tvaru prsu jsou důvodem k vyšetření, nikoliv k čekání, zda potíže samy zmizí.
„Konec silikonové éry“ je výrazná zkratka, ale jako popis proměny vkusu a rostoucí zdravotní opatrnosti sedí. Nejde o naivní návrat k absolutní přirozenosti ani o hromadné odmítnutí plastické chirurgie. Mění se především představa, co má estetický zákrok dokázat. Tělo už nemá za každou cenu sloužit jako výkladní skříň právě módního objemu. Stále více žen požaduje, aby výsledek odpovídal jejich postavě, způsobu života a dlouhodobému pohodlí. A to je možná podstatnější změna než samotný počet implantátů, které každý rok skončí na operačním stole.