Stačí pár minut běhu a imunitní systém spustí sebezničující reakci. Místo lepší fyzičky přichází otok dýchacích cest, drastický pokles tlaku a oběhový kolaps. Anafylaxe vyvolaná fyzickou námahou není úsměvnou výmluvou z tělocviku, ale diagnózou, u níž rozhodují minuty.
Při exercise-induced anaphylaxis (anafylaxi vyvolané fyzickou zátěží) hrají klíčovou roli žírné buňky a uvolňování histaminu a dalších mediátorů, přesto přesný mechanismus, kterým fyzická aktivita reakci spouští, dosud není zcela objasněn. Tyto látky ovlivňují cévy i dýchací cesty. Výsledkem může být prudký pád krevního tlaku, rozsáhlé otoky a těžká dušnost.
Proč imunitní systém právě při fyzické námaze u některých lidí spustí tak závažnou reakci, zůstává pro medicínu z velké části záhadou. Lékařské záznamy přitom potvrzují, že si nevybírá: postihuje děti, rekreační běžce i profesionální sportovce.
Z běžecké trati na jednotku intenzivní péče
Jedním z nejznámějších zdokumentovaných případů je příběh Američanky Mary Johnson, která trénovala až šestkrát týdně a v roce 2013 se kvalifikovala na Bostonský maraton. O to mrazivější byl moment, kdy ji vlastní tělo náhle zradilo.
Při běžném tréninku ji nejprve začaly svědit oči. Vzápětí jí otekl jazyk, kůže se pokryla kopřivkou a následoval otok rtů, víček i hrdla. Do nemocnice dorazila ve stavu, kdy přes nateklou tkáň obličeje téměř neviděla. Lékaři aplikovali adrenalin a kvůli hrozícímu uzávěru dýchacích cest zvažovali intubaci. Noc strávila na jednotce intenzivní péče.
I po stovkách absolvovaných tréninků stačily tři těžké záchvaty k tomu, aby se z běhu stala vysoce riziková aktivita. Mary musela zavést přísný režim: neustále nosit adrenalinový autoinjektor, trénovat výhradně v okruhu blízko domova a před každým vyběhnutím informovat blízké o své trase.
Elitní kondice nechrání
Před touto diagnózou neochrání ani špičková fyzická zdatnost. Odborná literatura popisuje případ čtyřiadvacetiletého amerického mariňáka zvyklého na každodenní intenzivní fyzickou zátěž. Při jednom z běžeckých tréninků u něj zčistajasna propukla svědivá kopřivka, bušení srdce a silné závratě. Tlak mu spadl na hranici bezvědomí.
Při podrobné anamnéze muž lékařům přiznal, že podobné, většinou mírnější epizody zažíval při zátěži už několik let. Během tří let prodělal přibližně pětadvacet reakcí, z nichž čtyři měly charakter plně rozvinuté anafylaxe.
Zákeřnost onemocnění spočívá v jeho nepředvídatelnosti. Pacient může absolvovat desítky vyčerpávajících tréninků bez jediného příznaku, aby ho ten následující poslal na pokraj oběhového kolapsu.
Smrtící spojení s jídlem
Lékaři popisují i specifičtější formu: food-dependent exercise-induced anaphylaxis (anafylaxe vyvolaná cvičením závislá na potravinách). Při ní není samostatným spouštěčem ani fyzická zátěž, ani konkrétní potravina. Pacient může dané jídlo v klidu sníst a stejně tak může bez reakce sportovat. Nebezpečný zkrat nastává ve chvíli, kdy po konzumaci dané potraviny v určitém časovém okně následuje pohyb.
Mezi nejčastěji popisované spouštěče patří pšenice a korýši, reakce však byly zaznamenány i po řadě dalších potravin; práh reakce mohou navíc snižovat nesteroidní protizánětlivé léky nebo alkohol.
Názorným příkladem je případ dvaatřicetileté americké žen, která na svatbě snědla mimo jiné pokrm s krabím masem a následně intenzivně tančila. Výsledkem byla rozsáhlá kopřivka, svědění v krku, otok jazyka a akutní dýchací potíže. Kontrolní vyšetření potvrdilo, že samotné krabí maso v klidu snáší bez potíží – reakce se znovu objevila až při kombinaci jeho konzumace s fyzickou zátěží.
Od nenápadného svědění po resuscitaci
Počáteční projevy mohou působit nenápadně – jako pocity horka, zarudnutí kůže či svědivá kopřivka. Reakce však může během krátké doby vygradovat v sípání, trávicí obtíže, otoky a prudký pokles tlaku.
Alergoložka a imunoložka Roula Altisheh upozorňuje, že anafylaxe vyvolaná cvičením je vzácná, ale může být život ohrožující. Při prvních náznacích atypické reakce během cvičení je proto nutné fyzickou aktivitu okamžitě ukončit.
Diagnostika připomíná detailní detektivní práci. Lékař zkoumá stravu, užité léky, konzumaci alkoholu i okolní podmínky před reakcí. V odůvodněných případech se přistupuje ke zátěžovým či kombinovaným potravinově-zátěžovým testům, které kvůli možnosti vyvolání anafylaxe musejí probíhat pod lékařským dohledem.
Záchrana života: Rozhodují sekundy a správná poloha
Varovným signálem anafylaxe není jen kopřivka – kožní projevy totiž mohou zcela chybět. Klíčovými příznaky jsou rychle vznikající otok jazyka či hrdla, chrapot, sípání, pocit sevřeného krku, výrazná slabost, závratě nebo kolaps.
Pokud má pacient předepsaný adrenalinový autoinjektor, má jej při podezření na anafylaxi použít bez zbytečného odkladu do zevní strany stehna a současně přivolat zdravotnickou záchrannou službu. Adrenalin je v tomto případě léčbou první volby.
Zásadní roli hraje také správné polohování postiženého. Pacient by neměl chodit ani se náhle stavět, protože prudká změna polohy může při anafylaxi nebezpečně prohloubit oběhový kolaps. Při projevující se slabosti či poklesu tlaku má postižený ležet na zádech; pokud mu však tato poloha výrazně zhoršuje dýchání, je namístě poloha, ve které se mu dýchá lépe. V momentě, kdy pacient upadne do bezvědomí, ale stále dýchá, je nutné jej uložit do zotavovací polohy, a pokud normálně nedýchá, okamžitě zahájit resuscitaci.
Diagnóza tak vytváří svéráznou medicínskou ironii. Zatímco drtivá většina populace využívá pojem „alergie na cvičení“ jako pohodlnou výmluvu před vstupem do posilovny, pro hrstku nemocných představuje tvrdou realitu. Ti by naopak trénovali rádi a naplno – jen s tím vědomím, že namísto iontového nápoje musí mít v kapse neustále připravený adrenalinový injektor, který jim při příštím vyběhnutí může zachránit život.