Klimatický fenomén El Niño přepisuje historické tabulky a podle meteorologů ještě zdaleka nedosáhl svého vrcholu. V nadcházejících měsících má s více než devadesátiprocentní pravděpodobností dále zesílit, což zásadně prověří české domácnosti a jejich peněženky.
Zatímco za loňskou topnou sezónu průměrná domácnost v rodinném domě utratila za plyn nebo elektřinu zhruba 35 000 až 55 000 Kč (v případě nešetrných přímotopů či starších elektrokotlů klidně přes 80 000 Kč), letos může být vše jinak. Pokud se totiž naplní předpovědi o pozdních arktických vpádech a přituhnutí v druhé polovině zimy, vyžádá si tato klimatická hra na přeskupenou atmosféru dodatečné tisíce korun za zvýšenou spotřebu energie, přičemž celkové roční náklady na vytápění běžných nemovitostí se u neefektivních zdrojů mohou vyšplhat ještě citelně výše.
Rekordní oceánské divadlo
V tropickém Tichém oceánu se rozvinula anomálie, která se vymyká i těm nejpestřejším historickým záznamům. Podle britských klimatologů dosáhla teplota mořské hladiny v centrální části rovníkového Pacifiku hodnot, jaké jsme dosud nezaznamenali. Současný vývoj tak představuje nejsilnější zaznamenané El Niño v historii soustavných pozorování.
K obdobným závěrům dospívají také analytici z amerického Centra pro předpověď klimatu (CPC). Zářijová data přisuzují více než devadesátiprocentní šanci tomu, že El Niño udrží mimořádnou sílu napříč podzimem i zimou 2026/2027. Pro období od října do prosince odhaduje úřad NOAA dokonce s tříštvrtinovou pravděpodobností, že intenzita jevu překoná veškeré dosavadní rekordy evidované od roku 1950.
Právě zde se však otevírá prostor pro fascinující záhadu. Zatímco samotný průběh oceánské poruchy dokážeme modelovat s poměrně vysokou přesností, odhadnout její reálný dopad na zimní počasí v Evropě připomíná spíše komplikovanou šachovou partii.
Vlnění přes půl planety
Ačkoliv nás od tropického Pacifiku dělají tisíce kilometrů, tento oceánský obr dokáže rozhýbat atmosféru nad celou zeměkoulí. El Niño vzniká jako součást širšího přírodního cyklu ENSO, tedy El Niño–Southern Oscillation. Za běžných podmínek tlačívají Tichým oceánem stálé pasátové větry teplou vodu směrem k jižní Asii a Austrálii. Během El Niña však tyto větry ochabnou, čímž se nahromaděná teplá masa rozlije zpět napříč centrálním i východním Pacifikem.
Nejde pouze o nepatrný výkyv teploměru. Obrovská vodní plocha začne do atmosféry pumpovat masivní množství energie, což proměňuje srážková pásma i směry proudění vzduchu. Vznikají takzvané telekonekce – atmosférou se šíří domino efekt, jehož ozvěny zasahují i tisíce kilometrů vzdálená území.
Odborníci připomínají, že fenomén ENSO tvoří jeden z nejvýznamnějších prvků přirozené proměnlivosti našeho klimatu. Pravidelně se vrací v intervalu dvou až sedmi let, přičemž obvykle přetrvává tři čtvrtě roku až rok a vyvrcholení zažívá mezi listopadem a lednem.
Překvapení modelů: Mrazivá apokalypsa se nekoná
Pokud nahlédneme do aktuálních dlouhodobých modelů, prvotní obraz vypadá překvapivě vlídně. Zářijový výhled služby Copernicus Climate Change Service prorokuje pro nadcházející evropskou zimu teploty vyšší než dlouhodobý průměr, a to prakticky pro celý evropský kontinent. Zároveň se nad většinou Evropy – vyjma krajního severu a jihu – zvyšuje pravděpodobnost bohatších srážek.
V souhrnu by tak nadcházející zimní měsíce měly být jako celek spíše mírnější a dostatečně vlhké. Ani to však neznamená, že nás čeká čtvrt roku bez sněhu a ledu. Sezonní předpovědi totiž neurčují konkrétní denní teploty, ale zachycují celkový teplotní průměr za několik měsíců. I v rámci celkově nadprůměrně teplé zimy se proto může snadno objevit epizoda třeskutých mrazů.
Změna kurzu: Když Pacifik zamíchá kartami
Britská meteorologická služba Met Office upozorňuje na specifický dvojaký charakter, jímž El Niño působí na evropské podnebí. Jeho vliv se totiž v průběhu zimy proměňuje.
V první polovině sezóny posiluje El Niño v severozápadní Evropě vlhké, větrné a teplotně nadprůměrné proudění. Podobný scénář předpovídají meteorologové i pro letošek – již pro podzimní týdny stoupla pravděpodobnost teplého a deštivého počasí v Británii na téměř dvojnásobek oproti běžnému stavu. S postupujícím časem se však situace může dramaticky otočit.
Mimořádně silné El Niño dokáže zasáhnout do dějů vysoko ve stratosféře a oslabit takzvaný polární vír. Tento gigantický prstenec větrů v zimě obkružuje severní pól a drží ledový arktický vzduch uzamčený v polárních oblastech. Pokud dojde k jeho narušení neboli k jevu známému jako náhlé stratosférické oteplení (SSW), celá atmosférická cirkulace se reorganizuje. Za příhodných podmínek se pak stavidla prolomí a mrazivý vzduch z Arktidy vylije hluboko do evropského vnitrozemí.
Komplexní skládačka evropského klimatu
Představa, že extrémně silné El Niño automaticky přinese do Evropy extrémní výkyvy, bývá zavádějící. Příroda totiž málokdy funguje na základě přímé úměry.
Názorným příkladem byla zima 2015/2016, kdy planetu zasáhlo jedno z nejsilnějších El Niñ v moderní historii. Reakce atmosféry tehdy vybočila z obvyklých šablon. Polární vír zůstal na počátku zimy pevný a stabilní a teprve pozdější stratosférické procesy zamíchaly kartami. Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) dlouhodobě připomíná, že vazba mezi El Niñem a evropským počasím patří k výrazně méně předvídatelným než u jiných světových regionů.
Historická statistika sice naznačuje sklon k chladnější druhé polovině zimy v severních oblastech Evropy, ovšem při průměrování celého zimního trimestru se jednotlivé výkyvy mohou vzájemně vyrušit.
Evropa se totiž nachází v mimořádně dynamickém klimatickém uzlu. Zdejší zimní ráz spoluvytváří teplota Atlantiku, poloha tryskového proudění, Severoatlantická oscilace (NAO), stav eurasijské sněhové pokrývky, rozsah arktického ledu i nahodilé tropické poruchy. El Niño je pouze jedním z několika klimatických faktorů, které evropské počasí ovlivňují.
Proč předpověď na týdny dopředu selhává tam, kde výhledy fungují
Rozdíl mezi krátkodobou předpovědí a dlouhodobým výhledem je zásadní. Předpovědět přesné počasí na konkrétní den vyžaduje dokonale popsat stav atmosféry v daném okamžiku. Jenže atmosféra funguje jako chaotický systém: nepatrný výkyv v jednom místě dokáže po několika dnech zcela odklonit trasu tlakových níží i chladných front.
Sezónní modely proto nesledují jednotlivé dny, ale sázejí na pravděpodobnost. Výkonné modely propočítávají řadu možných variant a hledají v nich převládající klimatické signály. Výsledkem tak není zpráva, zda bude na Štědrý den sněžit, ale odhad, zda sezóna jako celek skončí srážkově nadprůměrná nebo teplotně výjimečná.
Sestavit spolehlivou dlouhodobou prognózu pro evropský kontinent navíc patří k nejnáročnějším disciplínám meteorologie. Sezonní předpovědi pro Evropu jsou výrazně obtížnější než například pro tropické oblasti či Severní Ameriku. I když dnešní výpočetní technika dokáže s vysokou přesností zachytit zrod El Niña v Tichomoří, odhadnout přesný příchod mrazivého arktického vzduchu nad Evropu zůstává pro vědecké modely i nadále mimořádně složitým oříškem.
Co nás tedy v zimě 2026/2027 čeká?
Víme, že v Pacifiku probíhá mimořádně silná událost, jejíž rovnice však pro Evropu nemá jediné jednoduché řešení. Sezonní modely sice mluví pro teplotně nadprůměrnou a srážkově bohatší zimu jako celek, samotné El Niño však současně zvyšuje šanci na oslabení polárního víru a náhlé stratosférické oteplení v pozdější části zimy.
Obě tvrzení si proto neprotiřečí: zima 2026/2027 může vstoupit do statistik jako celek mírnější, a přesto přinést několik týdnů s nepřiměřeně výraznými mrazy a velkolepou sněhovou nadílkou.
Dopady současného El Niña navíc neodezní s příchodem jara. Při velmi silném El Niñu se z oceánu do atmosféry uvolňuje podstatně více tepla, což se na globální teplotě projevuje především v kalendářním roce následujícím po zimním vrcholu jevu. Analýzy Met Office proto naznačují, že rok 2027 má velmi vysokou šanci překonat rok 2024 a stát se nejteplejším rokem v historii měření.